Městečko na dlani

Film, kterému se nedá nic vytknout je manifestací našich starých skvělých herců. Má přiměřeně skrývaného vlastenectví, přiměřeně sociální propagandy, přiměřeně humoru a přiměřeně tragedie. Exceluje tu František Smolík, jako alkoholik, který je smířený s tím, že za to zaplatí. Exceluje tu i František Filipovský, který jde do volebního boje v podstatě jen se dvěma větami:"To si naše strana nevezme na to ódium" a "Uděláme tabulu rasa". Je to roztomilé a působí to jako předzvěst největšího komika let poválečných. (22.02.2010)

Neznám bohužel předlohu. Dle filmu soudě ale pomohla přesáhnout sladké příběhy, které vidíme v jiných filmech té doby. Oslovila mě i erotičnost scén, zcela mimo konvence té doby. Aktualizace: Trvalo to, ale přišel jsem tomuto filmu časem na chuť. Adaptace je vydařená v tom, že má bohatý seznam postav (ztvárněných řadou báječných herců), přitom pořád je zřejmá hlavní dějová linka. Ve vedlejší roli má skvělý výstup p. Smolík coby alkoholik; předznamenává zde podobnou svou roli továrníka Taubeho v geniálním Dnes naposled. (26.05.2013)

Mozaika lidí z městečka Rukapáně. Vyprávění podle Jana Drdy v režii Václava Binovce má až pohádkově mystickou atmosféru. Herecké obsazení je vynikající a jednotlivé charaktery postav jsou přesvědčivě zahrané. Nejvíce mě dostala role blázna Janka, kterého mistrně ztvárnil Jindřich Plachta. Městečko na dlani je jedním z nejlepších a nejhezčích československých filmů, které byly natočeny v Protektorátu. (01.07.2017)

Městečko na dlani je plné rázovitých a milých figurek. Jejich příběhy jsou povětšinou velmi dramatické a také často smutné. Tvůrci zdařile vytěžili Drdovu předlohu a především herecké obsazení dalo vzniknout mimořádně podařenému snímku. Nebude vyjmenovávat jednotlivé herce, protože se mi tentokráte líbili úplně všichni. Přesto, že atmosféra filmu je spíše smutně poetická, dokázal na mě působit velmi mile, povzbudivě a několikrát mi vykouzlil úsměv na tváři. To se povede málokdy a zaslouží si to uznání. Možná se do něj otisklo těžké období, ve kterém vznikal. (13.01.2021)

Poselství tohoto filmu je jasné. Jedině SPOLU překonáme těžké časy. Poselství vlastenectví, přátelství a sousedské vzájemnosti, jež pomůže zlomit nástrahy každodenního života, porazit hajzly a prospěcháře a vybudovat obec krásnější. Dnes, kdy žádná občanská společnost neexistuje, to může přijít k smíchu. V roce 1942, nejtěžším roce Protektorátu, nebylo příliš čeho se chytat. Proto je film v podstatě velmi naivní a jednoduchý, neboť víra v dobro byla asi to jediné, co národu zbylo. A tak se pod nevinným příběhem skrývá síla českého národa, nikdy nezlomeného, který ani žádné zlomení nečeká a nesmí čekat. Musíme si přece pomáhat... Tyhle příběhy Drda uměl, Hrátky s čertem nejsou holt jeho jediný majstrštyk. S přihlédnutím k období, kdy vznikl film dávám 90% za tu víru a naději... (28.05.2012)