Amonit

Amonit je nefalšované filmové utrpení snad pro veškeré divácké skupiny, takže se musím fakt jen ironicky smát, kolik přetvařujících se uživatelů vystřelilo tuto nehoráznou nudu k naprosto neadekvátním, v době mého hodnocení, 67%. Nevím, na co si tu tedy všichni ti samozvaní erudovaní kritici hrají, svá pozitivní hodnocení by ale v tomto případě odůvodnili vážně jen stěží. Dobrá, přítomná nehostinná a chladná atmosféra je výrazná a zpracovaná skutečně působivě, ale jen ona skutečně nedokáže film nějak zásadně zachránit. Zbytek je totiž vážně obrovská bída, na čele s opravdu nevídaně urputně nudnou zápletkou, kde ty téměř dvě hodiny vysají z potenciálního diváka naprosto veškerou energii, protože něco tak utahaného, nezáživného a prázdného se jen tak nevidí. V zásadě tu jde každopádně především o takové lehké lesbické dobové drama, kde dvě zoufalé ženské, v podání strhané Kate Winslet a ošklivé Saoirse Ronan, se snaží své životy oživit tím, že po sobě lezou jak dvě nadržené stepní kozy, ovšem jednak kdo by z toho čekal nějakou pointu, či vyústění, nedočká se a ti zvrhlejší, kteří by se těšili na nějaké pikantnosti, tak ti se sice dočkají, a to dokonce i jedné poměrně otevřenější scény, ovšem že by z toho sálalo i nějaké přirozené erotično, tak to ani náhodou, na to je to příliš upachtěné. Navíc ani jedna z postav není vůbec sympatická, chybí mezi nimi pak i jakékoliv jiskření, vztahové napětí, vše je prostě zcela bez emocí a jakékoliv přesvědčivosti. Amonit je zkrátka odstrašujícím příkladem nefalšovaného nudného artu, kde krom zmiňované atmosféry nefunguje vůbec nic jiného, prostě fuj, tohle vážně ne! (22.11.2021)

„Amonit” vznikol na dvojakom princípe, a to zrejme asi takto: »Totiž, najprv existovali v ozaj pradávnych časoch živočíchy, ktoré obývali šíre moria, keď po ich následnom vyhynutí, sa ich vápenatá schránka uchovala vďaka uviaznutiu v bahne, ktoré časom preniklo i do najmenších dutín škrupiny a premenilo sa po dlhých rokoch v kameň... Vznikla fosília amonita (živého tvora), z ktorej je dobre viditeľná i jeho stavba, ktorú môžete obdivovať v rezoch amonitov rôznych veľkostí od niekoľko málo až po desiatky centimetrov«. Toľko k samotnému názvu filmu, aby sme skrátka už dopredu trochu vedeli, o čom je reč, ale zároveň i dopĺňam, že nielen sa budem samými "šutrami" prehrabávať, ale aj láska asi kvitne v každom veku, keď na pohlaví extra nezáleží, alebo snáď predsa áno ? A práve takýmto skamenelinám sa taktiež venuje i samouk paleontologička, Mary Anning, ktorá v 40. rokoch, 19 storočia, na juhoanglickom pobreží Lyme Regis, vykopáva tieto amonity, ktoré potom predáva do britského múzea, alebo zazobaným zberateľom. Vedie naprosto rutinný spôsob života, do ktorého tiež zasvätila i svoju matku Molly. Všetko sa zmení až jedného dňa, keď turista-obdivovateľ, raz zaklope na dvere obchodu... Volá sa Roderick Murchison a nie je vôbec sám. Prišiel spolu s melancholickou manželkou Charlottou, ktorú tu na nejaké obdobie ponechá, aby sa po ňu neskôr, povedzme, vrátil... ? Ona si pravdepodobne prežila istú tragédiu, vďaka čomu stratila chuť do života ! Mária má dvojitú, domácu úlohu: „Hobby a starostlivosť o ňu” . Po istom časovom úseku, sa Charlotte konečne postaví na nohy a vzchopí sa, čo je začiatkom intenzívne vzrušujúceho a vášnivého, citového vzťahu medzi dvomi ženami... / Kate Winslet síce už dlhší čas považujem za akosi herecky nevyrovnanú, ale i napriek tomu svojej, reálne jestvujúcej postave Márii Anningovej, s absolútnym a majstrovským prehľadom, dokázala vtisnúť neuveriteľný punc silného a odvážneho h. výkonu rovnako, ako mladá a nádejná Saoirse Ronan. Obidve herečky stáli pred vskutku naozaj veľmi ťažkou výzvou, ktorú ale chytili za všetky pačesy, a s obsahom dosť šteklivých scén, ktoré sa automaticky vryjú do pamäte. V opačnom prípade, by som to asi sotva predýchal, to by som nikdy nezvládol. Svojím zovretím sa to podobá na francúzsky snímok " Portrét dievčaťa v plameňoch" , no ten ma tak zvlášť neinteresoval, ako Leeho počin, ktorý si asi svoj vlastný scenár upravil podľa svojho gusta, ale budiž. Vynikajúca, ručná kamera Stéphanea Fontainea robí samotný počin až doslova fyzicky (ne)prístupným, ako by ste sa priamo s postavami preniesli v čase, a tak výprava a zvuk, majú svoje právolplatné miesta vedľa „Muža s kinoaparátom” . Na záver, keď asi najviac so mnou lomcovala emocionálna hudba tandemu Bertelmann / O'Halloran, ktorá za doprovodu dvoch bravúrnych, hereckých výkonoch, vytvára naprosto ucelený obraz z danej doby, v priam ideálnom (filmovom) prevedení, kedy sa mi predstavuje jeden z úžasných príbehov, na aký sa nezabúda. (16.12.2020)

Winslet je skvelá herečka a za toto zrejme dostane aj nomináciu na oscara. Síce hrá svoj štandard, ktorý je veľmi vysoko, ale ešte k tomu sa priklonila na tú správnu dúhovú stranu a to už v Hollywoode budú všetci tlieskať a robiť stojky na hlave, lebo Winsletka nám vylízala mladú šušku. Film je veľmi komorný s typickou ostrovnou chladnou atmosférou a rozpáliť ju majú až dve mušle. Ale ani im sa to nepodarí, celé sa to nudne vlečie, aby nám na záver ponúkli pointu o neprekročení vlastného tieňa. (05.12.2020)

Malý velký film plný nádherného minimalistického herectví. Francis Lee po svém celovečerním debutu Na konci světa přichází s další romancí, tentokrát z Anglie 40. let 19. století. Tentokrát je tu příběh dvou žen v podání Kate Winslet a Saoirse Ronan. Film neokázalý, skoro až nekonfliktní, a přesto jde opět o mimořádný divácký zážitek s podmanivou atmosférou. Francis Lee je velký režijní talent a těším se na jeho další počin. (06.02.2022)

Neviem prečo to muselo byt tak sexuálne explicitné inak krásne natočené, kvalitná audiovizuálna stránka, zvuk skoro také Asmr, tá archeológia bola zaujímavá aj tie liečebné postupy pre prebudenie k životu, dobré obsadenie aj psychologická stránka postáv v následnom hereckom stvárnení. Ponurý anglický vidiek v krásnej ale chudobnej viktoriánske ére. (09.01.2021)