Spider-Man: Napříč paralelními světy

Na tomto filmu se mi líbila spousta věcí, hlavně komiksový vzhled, úžasné akční sekvence a sladký fan service. Problém, který jsem s ním měl, je, že přestože se jedná o 2 části, tak velká část emocionální expozice byla natahována mnohem déle, než bylo nutné, a to prostřednictvím neinvenčních dialogových scén mezi Milesem či Gwen a rodiči. První hodina filmu je věnována tomu, abychom pochopili, že Miles je mladý muž, který hledá svou cestu životem (netuším, jak to některé mladší děti v sále vydržely, asi je jen fascinovaly křiklavé barvy). Lepší scénáristé by to mohli zpracovat mnohem zhuštěněji a stále by to mělo potřebný dopad. Vzhledem k tomu, že film končí v bodě, který působí jako přirozený začátek závěrečného třetího aktu, zanechal ve mně pocit zkratkovitosti. Jsem zřejmě jeden z mála, co nemusí seriály. Bohužel, za pár let už zřejmě nebude nic jiného ani v kinech... Očekávám, že až opadne prvotní mega reakce fanoušků a více obyčejných diváků odejde šokováno zprávou "to be continued", skóre na ČSFD výrazně klesne. Připadám si drsně, když to říkám, protože animace, soundtrack a postavy jsou úžasné! "Spider-Man: Napříč paralelními světy" je celkově dobrý film. Jen mi přijde, že se lidi chovají, jako by to byl nejlepší animovaný film, který kdy vyšel, ale to prostě není. Nedosahuje ani velikosti svého předchůdce. Snad to finále příští rok bude stát za to! /60%/ (02.07.2023)

Esteticky i tentokrát fenomenální. Úvodní část a pak mnoho dalších berou dech. Dynamika snímku připomíná pád do víru pod splavem, zatímco vám někdo tubusem rve do krku hamburgery jeden za druhým - což se sice dá klasifikovat jako adrenalinový zážitek, ale minimálně ve chvíli, kdy se člověk začne reálně topit, to přeci jen přestává být zábavné. ___ Děj není děravý a hezky plyne, ale hodnotově mám podobný problém, jako u Eternals a podobných: je pro mě náročné cítit sympatie k hlavnímu hrdinovi a scénáristům, pokud sugerují, že je lidsky správné riskovat život celé jedné reality pro hypotetickou záchranu jednoho člověka. Stejně tak by mi nevadilo, kdybychom už velice rychle opustili koncept mnohovesmíru a zase zkusili něco jiného. (29.01.2024)

Půl bodu srážím za ten konec, tohle přece není žádný seriál, aby bylo přípustné to během důležitého zlomového bodu ve scénáři takhle sprostě utnout, film navíc není jasně označený, třeba jako „Part 1“ takže jsem nevěděl do čeho jdu a cítil jsem se tak nějak ošizený, nebo možná i hůř, asi jako kdyby mě během úžasného večera plného toho nejlepšího sexu (za posledních pár let) partnerka v půlce vyhodila nahého na verandu a s úsměvným "Přijď zase za rok...“ za sebou zabouchla dveře. A nebyl jsem v tom sám, rodiče v kině se nad tímhle zakončením vztekali jak malé děti a ty jejich malé děti zase byly nepokrytě zklamané – bylo toho celé kino, které bylo ale naštěstí ve středu poloprázdně, ovšem i tak jsem to musel poslouchat, což jen prohlubovalo můj vlastní hněv… Ale víc jak půl bodu strhnout nechci, protože tohle byl veskrze úžasný zážitek. Má to něco pro zoomery, boomery, rodiče i děti, zkrátka pořád se něco děje, film je plný povedených hlášek, ale i procítěných emocí, poselství o významu rodiny (které je díky několika úhlům pohledu zase tak nějak pro všechny), a na poli animace Spider-Man doslova přetéká tvůrčí kreativitou. Dále je to plné popkulturních odkazů, odkazů na další Spiderman filmy, ale hlavně je to první film, který dokázal prakticky a bezchybně použít ten nejznámější Spiderman meme template! Kromě toho utnutí v nejlepším nemám prakticky nic, co bych vytknul, skvěle jsem se bavil, celou dobu jsem seděl přikovaný k plátnu a ani jsem nepostřehl, že to celé trvalo skoro dvě a půl hodiny, naopak, kdyby mi někdo teď řekl, že se můžu kouknout na další tříhodinové pokračování, tak tam klidně jsem třeba až do půlnoci. Tohle byl (stejně jako Paralelní světy) zážitek, další ukázka toho, co dokáže animace, nebo třeba toho, jak se má pracovat s barvami, aby dokonale podkreslovaly atmosféru scén. Nebýt toho konce – ale dost už 9,5/10! (07.06.2023)

Na jednu stranu impresivní animace, která tady dosahuje na absolutní špičku toho, co jsem kdy v animované tvorbě viděl a zároveň je to ultimátní fan servis pro všechny fanoušky Spider-Mana ve všech jeho podobách. Na stranu druhou jsem se do toho velice obdobně jako v případě jedničky prostě nějak nemohl dostat. Příběhově je to po většinu stopáže o ničem, klasický multiverse maglajz, který v současnosti decimuje MCU, s občasnými světlými chvilkami v podobě sympaticky pomalejších momentů, ve kterých hraje roli Milesova rodina, popř. lehké náznaky romance s Gwen. A v momentě, kde film potemní a začne se konečně namísto třeskutého pobíhání konečně odvíjet dramatická zápletka, tak následuje seriálový cliffhanger a konec. Tahle vizuálně nabitá animace musela dát ohromné množství práce a proto je strašná škoda, že tak geniálně film už nefunguje po stránce příběhové. (15.11.2023)

Ten ryzí wow efekt z čelní srážky s něčím nevídaným a revolučním, dominující zážitku z prvního dílu, se zákonitě už nemůže dostavit. Ale to nic nemění na faktu, že druhý animovaný Spider-Man představuje pohlcující audiovizuální explozi, která pořád dokáže divákům na tváři vykouzlit ten slastně nablblý výraz úžasu a fascinace. Zatímco hrané komiksárny ztrácejí dech a zájem publika, druhý "Spider-Verse" je hyper-dynamický - to nejen ve způsobu ztvárnění pohybu a akce v rámci jednotlivých záběrů i celých sekvencí, ale také co do vyprávění i vyjadřování emocí. Sice má masivní stopáž, ale i při jejím zohlednění zůstává impozantním výkonem, co všechno během ní dokáže odvyprávět. A to ne jen ve smyslu peripetií a dialogů, ale také šíře oněch titulních paralelních světů. Zásadní roli v tom hraje samotné médium animace. Zatímco v předchozím filmu animace vyrážela dech především z hlediska expresivity fyzického pohybu, tentokrát vedle toho nabývá narativně ilustrativní a emocionálně impresivní roli. Konkrétně v orientaci napříč různými paralelními světy i jejich obyvateli pomáhá divákům nejen samotná kresebná stylizace, ale právě že i animační ztvárnění, počínaje technickým provedením až po provedení stylových specifik v čase a prostoru (od skicových elementů a akčních čar, přes řešení pohybu a póz, po míru a způsob užití typografických VFX). Animace také umožňuje kondenzovaně a současně velice účinně vyjadřovat a přenášet emoce - opět od řeči těla a výrazové stylizace mimiky (na rozdíl od hraných komiksáren není animovaný Spider-Man nikterak výrazově limitovaný svou maskou) až po práci s barevnou paletou scény i proporční deformací postav. Vedle toho tu máme také důmyslné meta pojednání o konfliktu osobní vůle s rigidním kánonem, které lze z ústředního příběhu nepřekvapivě vztáhnout také na obrazoboreckou pozici kreativitou sršících animovaných "Paralelních světů" oproti hraným marvelárnám hovícím si konformně v zažitých a automaticky přijímaných mantinelech pseudo-realismu a klišé. Ale to je už spíše třešnička na dokonale promyšleném a fenomenálně ztvárněném dortu. Animovaný Spider-Man nás katapultuje do nové dimenze blockbusteru a bude zajímavé sledovat, jestli se vedle animační konkurence, která už se probrala, chytnou za nos i hraní souputníci. (08.07.2023)