Spider-Man: Napříč paralelními světy

Let's do things differently this time. So differently. His name is Miles Morales. He was bitten by a radioactive spider, and he's not the only one. Esence čisté, neředěné filmové radosti, kterou zažiju tak jednou za rok či dva. Po tomto výjimečném zážitku bych šel s vyjádřením superlativ ale ještě dál, mnohem dál. Jeden z nejlepších filmů za posledních deset let. Jeden z nejuspokojivěji a nejnápaditěji rozvinutých sequelů všech dob. Jeden z absolutně nejgeniálněji rozpohybovaných komiksových obrázků v celé historii pokusů Hollywoodu o něco takového. Jeden z nejlepších animovaných filmů, co jsem kdy viděl. A esteticky i obsahově možná nejhutnější a nejnápaditější film vůbec. Přitom toto komplexní, rozmáchlé, s neskutečnou pečlivostí a láskou mistrovsky vytvořené moderní umění staví v rámci trilogie i přes bezpochyby nosnou, zcela dostatečně emotivní, dramatickou, na mnoha místech neuvěřitelně strhující a v hlavních bodech/motivech slušně uzavřenou zápletku pouze základy pro velkofilm, který přijde až příští rok. Na rozdíl od mnohých jiných konzumentů a obdivovatelů jsem s tímto faktem problém tedy neměl (proč taky, když vše fungovalo takto dobře a to včetně výborně vystavěného cliffhangeru), ale jakých výšin jsou schopni mistři Lord s Millerem + všichni další lidé, kteří se podíleli na tvorbě tohoto úchvatného veledíla (jmenovitě bych zmínil určitě Pembertona a celý tým, stojící za dokonalým soundtrackem, díky němuž jsem byl naprosto pohlcen vyprávěním již v prvních pěti minutách!) ještě dosáhnout příště, to si v momentálním extatickém rozpoložení nevím téměř představit. Ale věřím jim na 120 procent. 11/10 (21.06.2023)

< Edit po 2.návštěvě kina: Masterpiece confirmed! ;-) > Neuvěřitelně komplexní, dechberoucí audiovizuální zážitek, který ani přes frenetické tempo vyprávění neztrácí přehlednost ani soustředěnost a chytře a působivě rozvíjí postavy a jejich vztahy, dokáže ohromit osudovostí i dojmout ve chvílích, kdy přibrzdí a dopřeje postavám trošku osobnějších a intimnějších momentů. Největší slabinou je tak prostě konec uprostřed rozjetého příběhu, nicméně přestože za celých 140 minut nepřijde významná slabší chvilka, je to podívaná tak vyčerpávající (v pozitivním slova smyslu), že rozložení sil (tvůrčích i divákových) do dvou filmů je vlastně jediné možné řešení. Jeden z nejúžasnějších kinozážitků za poslední roky. 10/10 (21.06.2023)

Z již naprosto vyždímaných Spider-Manovským motivů se to snaží vehementně vytáhnout alespoň kapku nějakého svébytného pojetí, díky čemuž si ovšem dost bezostyšně vypůjčuje témata a motivy z Ricka & Mortyho (Citadel of Spider-Mans, ztráta čerstvě nabytého pocitu individuality, protagonista obětí svého vlastní kánonu). Citování všelijakých memů, neustálé shazování se, mudrování a falešné twitterové teen-edgy statementy, kterými se častují permanentně postavy v průběhu všelijakých akcí, jsou zase taková ta otravná aktuální snaha udělat ten film za deset let nerelevantním, ale já to tentokrát prcám, protože existuje tady taková věc a to je divákův potenciál. Tady se může pořád mluvit o tom, co je filmařský potenciál, herecký potenciál, příběhový potenciál ve směru k tvůrcům, ale pak je tady ta míra toho, co je schopný všechno unést a vstřebat divák, když se to na něj začne sypat najednou. A tady přichází moje osobní superschopnost a to, že já jsem schopný a ochotný vstřebávat najednou opravdu hodně. Dokonce v tom nacházím potěšení a o to víc mě mrzí obvyklá prvoplánovost a prostota obrazu většiny současných akčních filmů. Nicméně jednou za pár let dorazí něco jako Bekmambetovy Denní a Noční hlídky, Wanted, Bad Boys II, Fury Road či Transformers u kterých si spousta lidí říká, že dobrý, ale už je z toho trochu bolí hlava, zatímco já mám šťastně krvavé oči, slinu v koutku a zvuk vytočenej tak doprava, až je doleva. Z tohohle hlediska je pro mě zážitek s Across the Spider-Verse monumentálním naplněním, během kterého jsem vydechl tak dvakrát. Desítky plánů, diváka objímací pojetí prostoru, permanentní hlediskové i stylistické změny vyprávění, ta halda věcí co se děje v každém záběru, jak je to rytmizované do hudby (mimochodem pečlivě a velmi diverzně vybraný soundtrack, který naštěstí nikdy nesklouzne k parazitování na zavedených hitech) a hlavně jak každý záběr je v nepředvídatelném pohybu. A téměř vůbec se to v tomhle nezastaví. Když naběhly závěrečné titulky, regulérně se mi klepaly ruce. (31.08.2023)

Když dva dělají totéž, není to totéž. Pokračování animovaného pavoučího mnohovesmíru přebírá to nejhorší z Marvela a se sebestřednou jistotou drtí vše, co bylo úžasné na jedničce. Komentář a nadhled vystřídalo vršení jednorázových gagů, úžasnou animaci, která spoludotvářela příběh, vystřídal bezcílný stylový průjem. Postavy ztratily jakoukoliv kontinutitu a celý mnohovesmír je jen hračka pro Spider*ovy feelings. Reakce Evelyn Wang je zcela odpovídající. (06.06.2023)

Nevěřil jsem, že je to vůbec možné, avšak tvůrci i navzdory všem pochybám zcela dokonale překonali svůj první snímek z roku 2018. Všechno je zde větší, barevnější, dynamičtější a osudovější - přesně tak jak má velikášské pokračování být, nicméně tvůrčí tým zde správně nezapomíná ani na patřičné budování charakterů. Právě ty jsou totiž vyjma epické vizuální stránky tou největší chloubou snímku. Na olbřímí stopáži čítající 140 minut se Vám totiž dostanou takříkajíc pod kůži se všemi svými přednostmi i chybami. Přičtěte si k tomu všemu ještě neuvěřitelnou tryskající fontánu nápadů a drobných pomrknutí směrem k fanouškům a vyjde Vám zcela nekompromisní komiksová podívaná, k níž se budu vždy velmi rád vracet. Co tedy dodat na samotný závěr? Spider-Man: Across the Spider-Verse je ve všech směrech dokonalým filmem. Veškeré myslitelné i nemyslitelné atributy zde fungují jako precizně promazaný stroj, který v kombinaci s nespoutanou vizuální stránkou, dunivým soundtrackem a tíživou osudovostí už teď aspiruje na jeden z nejlepších snímků roku 2023. Tohle zkrátka musíte vidět a prožít každou buňkou svého těla! „Everyone keeps telling me how my story is supposed to go. Nah. I'm-a do my own thing.“ (19.08.2023)