Snídaně šampionů

Ačkoliv se kniha může jevit jako bezdějová snůška keců, je to sranda a film je její zdařilou adaptací, obsahující jak Vonnegutovy kresby tak geniální praštěná herectví Bruce Willise, Nicka Nolteho a hlavně Omara Eppse. Ten je boží. Však kdo knihu nezná, nebo se mu nelíbila, film u něj nemá šanci. A dotyčný nemá ani šanci film dokoukat. (18.12.2008)

Můj bože, přiznám se, že tohle neuvěřitelné svinstvo jsem ani nedokoukal do konce. Asi ve 2/3 filmu jsem to vzdal a vypnul TV, protože hrozilo nevratné poškození mozku. Tu slavnou knihu od Kurta Vonneguta jsem dosud nečetl, ale teď už si ji ani nepřečtu. Vůbec nechápu, jak se mohli takoví herci, jako Nolte, Willis a Finney propůjčit k natočení takové zhovadilosti. Tenhle film bych zakázal ve všech zemích po celém světě a tvůrce bych zbavil svéprávnosti, nebo bych jim aspoň zarazil natáčení jakéhokoliv dalšího snímku, a to doživotně. (24.07.2002)

Jestliže Hillova adaptace Jatek č. 5 trochu trpěla přílišnou usedlostí, zde naopak došlo k opačnému a horšímu selhání ve smyslu přehnané rozpustilosti. Kdybych neznal Vonnegutovu předlohu, možná bych si tu vcelku sympatickou obskurní satiru s hvězdami neodolatelně shozenými z piedestalů (představa, co by z Willise, Finneyho či Nolteho v tomto kontextu vytěžil nějaký imaginativnější a političtější režisér, je docela lákavá) užil, ale takto jsem cítil lítost, že se skoro nepodařilo na plátno přenést existenciální hloubku a postmoderní hravost knihy. Nicméně mnohem horší filmy se těší široké popularitě, takže útoky na tento dnes takřka zapomenutý snímek nepovažuji za zcela spravedlivé a do široké distribuce bych ho pustil bez obav. Vonnegut ovšem opravdu své dílo nezamýšlel jako přehlídku podivných lidí, nýbrž doširoka rozevřenou (malý test znalosti díla :D) meditaci nad stavem americké společnosti a strategiemi žití v ní. Postavy se staly jakýmisi zvláštními karikaturami, což se zejména u zástupců menšin až osudově míjí s Vonnegutovým kritickým poselstvím. (03.10.2023)

NEJHORŠÍ ADAPTACE KNIHY VŠECH DOB!!!!!!! Naprosté nepochopení předlohy způsobilo, že z citlivého a křehkého příběhu o lidských bytostech vznikl takřka nekoukatelný nesmyslný galimatiáš obrazů. Nejvíce odsouzeníhodné mi příjde nerespektování charakteru postav. Z Bunnyho Hoovera, tichého homosexuálního syna Dwayna Hoovera, vyrůstajícího ve vojenských internátních školách, černé ovce a vyděděnce, který se živý jako jako pianista v denním baru Holiday Innu, hrající svá blues bíleho muže a putující při tom myslí v jiných dimenzích udělal nějáký neschopný namezní pisálek scénáře rozkřepčenou "buzničku" (promiňte mi ten výraz) v sáčku posetém flitrama,naivního hošana bez přesahu. Francina Pefková, Dwaynova milenka a vdova, se z milující a obětavé ženy stala afektovanou husičkou, Kilgore Trout samotář, zkrachovalec a trochu podívín,přesto však bystrý člověk dívající se na věci s obdivuhodným odstupem a nadhledem, je ve "filmu" naprosto praštěný dědek, kterému opravdu kape na karbid a šplouhá na maják a mele nesmysli o výpustech. Z Wayna Hooblera naivního tichého propuštěného vězně postávající ho většinu času vzadu na parkovišti je rázem, tak nepředstavitelný prudič, že by jste mu opravdu nejradši dali přes tu jeho "černou nevymáchanou hubu", a takhle by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho. Vůbec je to celé tak zmatené a nanervyjdoucí (kterého idioty napadlo, že to bude mít hodinu a 43 minut?!) Důležité věci jsou zděleny neurčitě, útržkovitě a jsou vyrvané z konceptu, za to se 40% děje točí okolo transvestity Harryho Le Sabra, naprosto nedůležité a pro děj nenosné skutečnosti. Samotnou postavu Dwayna by jste nejraději sami vzali latí z metru a to je jediná věc, které "Můžete věřit" víc něz Dwaynovi!!! KONEČNÝ VERDIKT: Kdyby byl Kurt Vonnegut v roce 1999 posmrti, jistě by se otáčel v hrobě (nedokážu si představit, co dělal neboť byl ještě na živu) 1* za jedinou věc která se mi líbila, a to bylo celkem zajímavé zakomponování autorových neumělých kreseb do "děje". Důrazně varuji před shlédnutím všechny, co si chtějí udržet kapku zdravého rozumu a soudnosti a nechtějí ztratit víru v kvalitní filmařinu. (26.05.2012)

Nejen že jsem tu knihu četl,ale patří mezi mé nejoblíbenější! A tohle je ten vůbec nejhorší přepis podle knižní předlohy,jaký jsem kdy viděl!!! Asi text ,zmateným pánům filmařům připadal příliš prostý a tak ho domyšlenkovali.-Opravdu nejvíc mě naštvalo,že z poměrně jednoduché tragikomické dějové linky Rudolph slátal slátaninu (asi) svých intošských hnědých vizí,nebo neumí režírovat. -To mám za to, že knihy nečtu a na filmy se nedívám v černém roláku a s decentní bílou šálou na krku.A jestli tu někdo opakovaně (v podstatě) tvrdí,že bez knihy tohle hodnotit nelze,tak souhlasím s tím,že se tu především vyjadřujeme k filmům jako takovým (i když,pokud k filmu existuje nějaká předloha,většinou to dost láká srovnávat),ale hlavně tady to dílko s Vonegutem nemá nic společného!!! Kdo tohle viděl a přežil,doporučuji knížku si přečíst.Za prvý je to dobrý, za druhý vám tak jako mě začne být líto promarněné filmové příležitosti,ale snad se jednou někdo najde. (24.05.2009)