Náplavomarka (S01E07)

To jsou výkyvy. Vypadá to, že byla sedmá epizoda jakýmsi vybočením z fáze, kdy je mi seriál buď k smíchu, nebo mě nudí. Nudí mě často hlavně proto, že mi příběh až příliš často připomíná záležitosti, v nichž znějí hlavně jihoamerická a turecká jména a ve kterých se namísto děje sází hlavně na prázdné žvanění a oční souboje. O pobavení se mi pak starají momenty, které tvůrci mysleli zcela vážně, ale já mám obrovský problém s tím, abych jim to žral. O tom, že považuji vzhled rodu Velaryonů za krajně nešťastný, jsem se už několikrát zmiňoval, v sedmém dílu ho ovšem s přehledem přebily jejich zvyky v oblasti pohřebnictví. Předpokládám, že po několika podobných obřadech budou mít v zálivu buď velmi mělko, nebo ti filutové budují nové molo. A když se vzdálím od vody a přesunu pozornost ke vzdušnému živlu, musím přiznat, že by mě nikdy nenapadlo, jak důležitým povelem k ovládnutí draka je prosté: "Ááááááááá!". Když ale ponechám humory stranou, musím uznat, že se epizoda vcelku vyvedla a přinesla několik dalších zářezů (ve všech významech tohoto slova). / Poučení: Tento díl o bastardech by se asi princi Harrymu nelíbil. (15.06.2023)

Jízda na drakovi parádně epická, scéna s okem temná. Má to už trochu lepší "hmotu" a lépe se pracuje s postavami, ale opravdu bych nemusel mít prvních 20 minut předlouhou expozici pohřbu, kdy dostáváme mraky pohledů/impulsů, ale díky nedobré práci s obrazem je všechno ukrutně tmavé a mnohdy nepřehledné. To, že je tmavý obraz nutně neznamená temnotu ve filmu. (21.03.2023)

Na tomto díle je více než vidět, že aby se něco stalo musí se odehrát buď svatba a nebo ta smutnější událost pohřeb. Ze samotného pohřbu si opět nic extra nepamatuji ale jakmile se objevil drak a rvačka o něj, začalo se konečně něco dít. Všeobecná nevraživost mezi syny královny a princezny se opět prohloubila a do budoucna tyto strkanice jistě neskončí dobře. Tento díl se ale nesl v úplně jiném duchu a stane se pár za mě velmi důležitých událostí, které bych shrnula asi jako že Rhaenyra konečně dostala, co chtěla. Incest, lest a závěrečná svatba to vše bylo naprosto perfektní a já měla konečně pocit, že ta tahanice o moc a trůn se konečně posunula o level výš než bylo dosud jen neustálé žvanění, obviňování a příležitostné strkanice. Škoda jen, že se těmto událostem nevěnovalo více času a pozornosti. Místo toho jsme byli svědky střemhlavého letu na můj vkus na divně vypadajícím drakovi z hlediska efektů a podobných prapodivných výtvorů na zeleném plátně. Škoda. I přes to konečně opět dobrá epizoda. (25.02.2024)

Režisér první i šesté epizody Rodu Draka Miguel Sapochnik se chopil i režie sedmé epizody seriálu a opět se projevil jako jeden z nejlepších tvůrců, kteří měli co dočinění už s původní Hrou o trůny. Sapochnikova síla přitom vždy byla ve velkolepých akčních sekvencích (U Hry o trůny stál Sapochnik za Tvrdodomovem, Bitvou bastardů či Dlouhou noci), tato epizoda ovšem spíše sází na pořádnou dávku funkčních emocí, kdy se zároveň definitivně začíná schylovat k občanské válce.   Dle dřívějších slibů se minimálně nějakou dobu již výrazně skákat v čase nebude a start 7. epizody tak přímo navazuje na finále 6. epizody. Navazuje se tak na zásadní otázky z minulé epizody, Aegon II. v podání Ty Tennata a jeho bratr Aemond v podáníLea Ashtona se nadále vybarvují jako pěkní ptáčkové (jeden z nich za to alespoň dostane ideální odměnu) a dochází ke starým emotivním setkáním. Dochází ostatně i k opětovnému setkání bratrů Viseryse v podání Paddyho Considinea a Daemona v podání Matta Smitha a především také k opětovnému setkání mezi Daemonem a jeho neteří Rhaenyrou v podání Emmy D'Arcy. Veřejné tajemství přitom pořád ohrožuje mnohé, je přitom zajímavé sledovat různé reakce, kdy nejzajímavější z nich koná Corlys Valeryon v podání Steve Toussaint. Středobod kontroverzního castingu si rázem každou epizodou více krade prostor pro sebe.   Bývalé nejlepší přítelkyně Rhaenera a Alicent v podání Olivie Cooke už nemůžou být více ve sváru, Alicent v podání Cooke začíná více a více připomínat Cersei Lannister ze Hry o trůny. V případě D´Arcy i Cooke poté platí, že změna castingu ve finále vůbec nebyla na obtíž a na absenci Milly Alcock a Emily Carey se dá lehce zvyknout. Minimálně Cooke má totiž prostor pro to, aby byla Alicent v jejím podání o poznání zajímavější postavou. Zároveň je zajímavé sledovat, že toho obě znesvářené dámy mají dost společného a především jak má rivalita vliv na jejich děti. Ty jsou pochopitelně krapet zmanipulované postoji svých matek, dochází ovšem k výraznějším formacím jejich osobnosti a je jasné, že přátelstvím je jednou pro vždy konec. Už ve Hře o trůny padlo, že když se narodí Targaryen, bohové si hodí mincí, aby rozhodli, zda bude lord nebo blázen a právě od bratrů Aegona II. a Aemonda se pravděpodobně již nyní dají čekat ještě hodně bláznivé věci.   Sedmá epizoda má ovšem skutečně i mnoho emocionálně hřejivých momentů, kdy se například jedna postava rázem dočkává alespoň dočasného šťastného konce, ostatní na něj ovšem zatím nárok nemají, protože Tanec draků ještě nezačal. Prozatím je jen radost nadále sledovat, jak je Daemon v podání Matta Smitha barvitější a barvitější postavou, Sapochnik za kamerou vše pevně vede, dokáže těžit z tučného rozpočtu a připravit půdu pro poslední tři epizody 1. série, kdy nejspíš definitivně dojde ke kácení lesů a létajícím třískám.... (03.10.2022)

Hele, já Ti nevim. Podle hodnocení na to koukají už jen zarytí fanoušci, protože mně to přijde pořád slabé. V komentářích čtu o komplikovaných intrikách, ale já tam pořád žádný nevnímám. Možná jen ty, co jsou čirý jako sklo a tím pádem mi to nepřijde jako intrika, ale prostě jako předvídatelný děj. Bitka dětí je udělaná výborně a následný napětí, kdy celý dvůr řeší, co bude, taky. Není to ale trochu málo. Z drzé, nespoutané, sexy Rhaenyry se definitivně stala ustrašená a místama zoufalá paní. A vysněný sex s Daemonem si evidentně moc neužila (aspoň tedy podle výrazu Emmy D'Arcy). Čubka královna Alicent se krále neustále a neúspěšně snaží poštvávat právě proti princezně. A tak blbě. To nemůže vymyslet něco komplikovanějšího a něco, co není tak okatý, aby se to dalo aspoň náznakem považovat za intriku? Daemon (aspoň, že nestárne a vypadá stejně, jako v prvním dílu :)) tady celý díl postává, usmívá se jako debílek a čeká, co se stane. Otto Hightower (taky nezestárl ani o rok) je najednou zase pobočníkem? Jako, já vím, že tamten (jako Strong) rezignoval a navíc ho upálili, ale to není v Západozemí nikdo jiný? Viserys už zapomněl, proč ho za pobočníka nechtěl? Docela blbost, ne? Celý díl je takovej jako vlažnej a v posledních třech minutách se najednou semele to, kolem čeho se tu krouží celých sedm epizod. A děje se to tak rychle, že si ani nestihnu říct: "Jo? Jako fakt? Už? Ty jo! No, tak asi jo! Tak to byl teda fofr!". Nicméně příprava na další díl dobrá, tak snad jen, aby to nebylo zase zklamání... Slabé 2*. (04.10.2022)