Hra na oliheň

Dal by se z toho sestříhat funkční sociálně kritický film se spoustou antihrdinů a špetkou brutálního násilí. Takto je to rozvleklé, do předposledního dílu místy celkem zábavné slepení žánrů, z nichž žádný nakonec není plnohodnotně zastoupen. Již předposlední díl dá tušit, že tvůrci naskočili na nyní populární vlnu pseudopřekvapivých zvratů, nic proti překvapení, ale musí dávat smysl. Jak Bílý kůň, tak následně hlavní organizátor her ho jaksi nedávali. Hlavní myšlenka celého seriálu je nepochybně zajímavá, ale dala se sdělit nejlépe tak za polovinu času. (09.10.2021)

Byl jsem na to zvědavý, protože jsem o tom všude četl, ale když jsem konečně našel čas si to pustit, přišlo mi to podobně vyhajpované, jako před 2 lety Parazit (aniž bych měl nutně tendenci film a seriál nějak víc srovnávat). Beru, že to asi fakt je chytrá kritika kapitalismu, s násilím ve filmu obecně nemám nejmenší problém, a každá epizoda je vypointovaná tak napínavě, že člověk téměř musí dát celý seriál na jeden zátah ať chce nebo nechce. Na druhou stranu mám obecně problém s čímkoli, co slaví tak gigantický komerční úspěch a nekritické divácké ohlasy, protože aby se něco mohlo líbit tolika lidem, nutně to ve mně vyvolává obří podezíravost, a v tomto konkrétním případě mi asi prostě vadilo už jen to, že jsem u toho celou dobu prožíval docela nepříjemné pocity, všechno to cynické zabíjení jednotlivých postav a znepokojivý soundtrack a šílené dekorace mi nedělaly dobře, celé je to - pro mě osobně až nepříjemným způsobem - nesnesitelně napínavé a člověka to dokonale do sebe vtáhne, ale že by mi u toho bylo psychicky dobře, to se prostě říct nedá, a za druhé mě dost otrávilo finální rozuzlení, u něhož jsem se jako dost jiných lidí cítil zklamaný, a tak celkově hodnotím Oliheň spíše průměrně. (02.11.2021)

Squid Game na to možná nevypadá, ale svými výrazovými prostředky toho na malém prostoru mnoho řekne. Primárně sociologicky zkoumá postavy s různě špatnými backgroundy v extrémním prostředí. Avšak dělá to rafinovaně, nepředvídatelně. Místy brutální splatterovská řezničina, občas je to pomalá hra velkých emocí. Nádherná paleta různých osudů, motivací a vývoje mnoha postav, kde si zřejmě nikdo normální nenajde to svoje, avšak v mnohých situacích se s nimi těžko dá nesoucítit a nefandit mnoha z nich. Brilantní komplexní drama s místy svérázným humorem, dojemnými momenty a neotřelou brutalitou, v typicky východním rozevlátém stylu. Must see. (01.02.2022)

Hype, hype, hype and cheap thrill... Popravdě téma eliminačních her je těžce profláklé v manze, anime. Ale i ve filmu vzpomeňme z 90.let na The Cube, v seriálech loňský japonský počin Alice in Borderland, který jasně ukázal limity tohoto žánru. Squid Game můžete vnímat jako neškodnou akční zábavu, v tom případě, ale není dostatečně nápaditá, protože charaktery nemá moc zajímavé a hlavní herec vše nevytrhne. A tím pro mě není jen Lee Jung Jae, ale Oh Young Soo v roli toho nepatřičně působícího staříka. Sympatická je i kapsářka Kang Se Byeol,Jung Ho Yeon si na nováčka v první roli počíná více, než slušně. Některé díly mají spád, jiné se táhnou, a chybí mi v tom něco hlubšího, překvapivé nápady. Hlavní hrdina Song Gi Hyeon je navíc docela mamlas. Hvězdná camea, která nejmenuji to nevytrhnou. Technicky a řemeslně je vše v pořádku, ale prostě je to příliš jednoduché a prosté, co mě má zaujmout k repríze? Pokud je to viděno jako podobenství na moderní společnost, tak mě tahle pseudoneomarxistická úderka nedojímá. Pravdy typu, že silnější, gangy vládnou, peníze nás mění k horšímu, ale my to napravíme, že na první místa existence dáme jiné hodnoty... Vážně, tomu máme věřit? Vždyť je to dětinské, působí to banálně. Hlavní herec je jeden z předních multimilionářů v Koreji. Navíc jestli to má být výpověď o společnosti, všichni se chovají jako krysíci v kolečku, a to béčkové zpodobnění choutek bohatých mocných je na úrovni capartů z druhého stupně základní školy. Tímhle se fakt bohatí a mocní tohoto světa nezabývají... Mám podezření, že některé tituly Netflix vybírá podle formule, musí to zaujmout co nejvíce lidi..., i když to bude debilní. (04.10.2021)

Pohádkově zbohatni nebo se rozbij o studenou podlahu. Jihokorejské bankovky mají zatraceně hodně nul. Ale právě nedostatek wonů po kapsách má jistý gambler, který nastoupí do dodávky a probudí se až uprostřed opuštěného ostrova s číslem 456 na zádech a spolu s dalšími chronicky nespokojenými zoufalci. Jeho sousedem z dětství, emigrantkou ze Severní Koreje, starcem s nádorem v hlavě či potetovaným gangsterem. A tak trochu si zahrají pár eliminačních dětských her. Nespokojení jsou, ale chcípnout ještě nehodlají, i když na někoho z nich čeká na konci pohádková výhra. Jenže ani ta realita venku pro ně není nejrůžovější. Dystopické jihokorejské drama Hra na oliheň po nás chce, abychom tu a tam přivřeli oči, protože mnohé se děje na úkor logiky a scénáristických zkratek. Náročná cesta, která skončí vším, nebo ničím. Lidská přirozenost má zelenou. Za každým počinem je bez obalu pitvaná podstata daných rozhodnutí, která kolikrát nemáme pod kontrolou. Jenže když pak dostane kulku do hlavy ten nebo tamten, nechává mě to chladným. A v druhé polovině série je už patrné dost značné natahování nenatahovatelného. Pro někoho je tenhle projekt předmětem vášnivých diskusí, pro jiné násilnou baštou, pro další výborným psychologickým dramatem, pro mě bohužel nekonzistentním divadlem, které se tváří jako sofistikovaný projev nějaké mnohovrstevnatosti. Nicméně pološílený vizuál, hudební doprovod či choreografie jednotlivých her: tady je to na palec nahoru. Začalo to jako poukázání na třídní rozdíly v asijské společnosti, končí jako krvavé drama, které se celou dobu naklání nad propastí absurdity. Někomu to stačí, já všeobecné nadšení nesdílím. V mnohém nedomyšlený kalkul. (31.10.2021)