Režie:
Bernardo BertolucciKamera:
Vittorio StoraroHudba:
Gato BarbieriHrají:
Marlon Brando, Maria Schneider, Maria Michi, Marie-Hélène Breillat, Catherine Breillat, Jean-Pierre Léaud, Catherine Allégret, Massimo Girotti (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Paul, Američan ve středním věku se v opuštěném pařížském bytě k pronajmutí setkává s mladičkou Francouzskou Jeanne. Paulova žena spáchala sebevraždu, Jeanne plánuje svatbu s mladým filmovým režisérem, nesourodá dvojice, která by na ulici sotva o sebe zavadila pohledem. Mezi odřenými stěnami kolem sebe krouží dvě bytosti, které se chtějí vzájemně přiblížit, ublížit si, a především obhájit svou existenci. Film zatracovaný a obdivovaný, nemohl nevzbudit skandál a kontroverzi až po úplné zatracení. Nedostižný Marlon Brando, odvaha a bravura Bernarda Bertolucciho a kamera Vittoria Storara vytvořili neopomenutelný film světové kinematografie. (Česká televize)
(více)Recenze (240)
Tak nějak pořád přemýšlím nad tím, zda je tento film opravdu "to" Poslední tango v Paříži, které jsem viděla. Toto mělo být to slavné, odvážné, erotické dílo? Zase jsem očekávala něco úplně jiného. Má očekávání byla v hlubokém, psychologickém, intenzivním, intimním, sexuálním a silném portrétu náhodného vztahu dvou lidí. Děj je rozdělen asi do tří linií, a díky tomu jsem měla dojem, že je nám příběh o jejich setkání podáván jakoby po kouskách. Kdyby se o trochu zkrátila stopáž a film by se více a hlouběji soustředil jen na jejich vztah, celkově by vyzněl možná o dost působivěji. Kromě pár scén a dialogů jsem zde vše nenašla mnoho, co by si mě podmanilo natolik, abych mohla říct, že se jedná o jedinečné či kontroverzní dílo. ()
Zdrcující film o odkapávání… života, vtěleného v pohyby a slova: nesvobodná bytost se pohybuje městem jako plíseň a pokrývá všechno jeho dění; všemu, na co naráží, rozumí jen jako projevům své potlačené touhy; a vše rozpouští v tíze svých vzdálených závazků… Místy až fascinuje, jak ta temná vyprávěnka zesměšňuje neumělost, zmatenost a únavu Brandova nahodile osvojeného konvenčního herectví, které inkarnuje mužství, zapomenuté v dálavách věků a nyní jen připomínané jako zhojená rána. Přes všechny ty konfrontace, v nichž se zdá tento zaujatý – zdánlivě tvůrčí pohyb – hrát hlavní roli, je to však ono vyvrhnuté ženství, které učí diváky i hrdiny pojmenovávat, a tedy i orientovat se v poskytnutém světě… Nade vším ale září Léaud jako nesrozumitelné interpunkční znaménko, které všemu náhle zahlédnutému dává ustavičně nový smysl, a mění tak snímek ve film, obraz v donekonečna roztáčený pohyb, který vše pojímá a vše proměňuje… Dlouhý pohled do tmy, který ji nakonec dokáže přečíst a nad tím sdělením – zbělat… ()
Prvá polovica tohto vrstevnatého, kontrastne vynikajúco uchopeného, premýšľavého existencionálneho výkriku ma načisto ukecala, že si v závere zakričím spolu s nimi, a čo sa neudeje. No, od istého okamihu, hovoríme vlastne o scéne, keď jej prikáže strčiť prsty do zadku- nie, vtedy mi to akurát doklaplo, de facto určite skôr- dostal môj záujem cez hubu, tie prsty ho síce neprerazili, zato dorazili, to zaručene.:) Už niet čo povedať, všetko ďalej je zabité... Najskôr na Posledné tango v Paríži nie som dostatočne empiricky zaodetá- čo taký Brando vôbec riešiť nemusel- alebo, a tentokrát úplne presne, som doň nedozrela. ()
Asi bych netvrdil, že jde o kdovíjak kontroverzní a pobuřující záležitost. Ve své době, možná. Spíš jsem z toho cítil smutek, samotu a zoufalou vyprázdněnost lidské existence. Paříž tu v rozporu se všemi zamilovanými filmovými stereotypy nehraje načančanou krasavici, spíš je tu za špinavou děvku na heráku. Perverzní kocour Brando je mimořádně odpornej, zároveň ale fascinuje v každé vteřině. Nevím, kolik herců něco podobného dokáže/dokázalo. Žádná jména, jen sdílené tělesné otvory. Máslo a depka. Bolest duše i těla. Drsnější předobraz Shainbergovy Sekretářky. Lidská perverze a vzájemné porozumění mohou být dle Bertolucciho evidentně dvě strany téže mince. Moc tomu nerozumím, ale nedokážu to ignorovat. ()
Nic jsem od toho nečekal. Teda čekal - trochu kontroverzní erotiky, ale jinak jen film, který je proslavený především scénou s burákovým máslem, či co. Ovšem dostalo se mi vynikajicího filmu o možnosti vztahů ( nevztahů ) v dnešní době. Je možná poněkud náročnější a je třeba se dívat pod povrch, ale pokud se to povede, je o zážitek postaráno. Ne Brandovy "oscarové" výkony jako Kmotr, nebo V přístavu, ale tohle je jeho herecký majstrštyk. Absolutně dokonalý téměř po celý film. I přes jeho poněkud netradiční sexuální praktiky... Kamera Vittoria Storara ( např. Apokalypsa ).... bez debaty jeden z nejlépe nasnímaných snímků, které jsem kdy viděl. Nádherné kompozice ( kontrasty světla a stínů, odrazy v zrcadlech, části dvou pokojů v záběru ) a elagantní pohyb dělají z těchto záběrů nádherné obrazy... nádherné dílo. Maria Schneiderová, ať už v džínách nebo jako tygřice s kloboukem...a její francouzština.. ta mě vždycky smete. ()
Galerie (39)
Photo © MGM Home Entertainment
Zajímavosti (41)
- Maria Shneider po dokončení filmu přiznala, že se toho hodně naučila od Marlona Branda, především smysl pro rytmus - mluvit pomalu a zůstat ve scéně. (zdeny99)
- Jean-Louis Trintignant a Dominique Sanda neměli daleko k tomu, aby se ujali hlavních rolí. (Trainspotter)
- Námět k filmu vzešel přímo z Bertolucciho sexuálních fantazií, když prý „jednou snil o tom, že potká na ulici krásnou neznámou ženu, se kterou následně souloží, aniž by věděl, kdo je“. (Trainspotter)
Reklama