Poslední tango v Paříži

Poslední tango v Paříži patří mezi oblíbené polarizační filmy, po kterých se vždycky ukáže, jestli z vás bude mladý cinefil nebo ne. Takže dokud vám nebylo dvacet, jen se dívejte, přidejte si Saló a Zrůdy a budete mít pocit revolučně rebelujícího intelektuála. Pak vám sice dojde, že stejný příběh se opakuje každou generaci, ale nevadí. Podstatné je, že máslo není dostatečně kvalitní lubrikant. (09.11.2014)

Asi bych netvrdil, že jde o kdovíjak kontroverzní a pobuřující záležitost. Ve své době, možná. Spíš jsem z toho cítil smutek, samotu a zoufalou vyprázdněnost lidské existence. Paříž tu v rozporu se všemi zamilovanými filmovými stereotypy nehraje načančanou krasavici, spíš je tu za špinavou děvku na heráku. Perverzní kocour Brando je mimořádně odpornej, zároveň ale fascinuje v každé vteřině. Nevím, kolik herců něco podobného dokáže/dokázalo. Žádná jména, jen sdílené tělesné otvory. Máslo a depka. Bolest duše i těla. Drsnější předobraz Shainbergovy Sekretářky. Lidská perverze a vzájemné porozumění mohou být dle Bertolucciho evidentně dvě strany téže mince. Moc tomu nerozumím, ale nedokážu to ignorovat. (09.01.2013)

Působivý, výjimečný, kontroverzní snímek o vášni, touze, sexu i lásce. Ze režisérského hlediska si myslím, že tu není jediná scéna zbytečná ani žádná nechybí. Vše je naprosto účelné. Celkově se příběh a vztahy v něm hodnotí velmi obtížně, a proto snad není od věci trochu rozebrat jednotlivé postavy. Paul je na první pohled zklamaný a životem znechucený světák, který ze všeho nejméně touží po lásce, aniž by se dokázal zříci svých přirozených tělesných potřeb, což ústí až v silně nemorální a perverzní (Myslím spíše duševně!) vztah k opačnému pohlaví. To jestli je prožitým "milostným" vztahem poznamenán natolik, aby mohl být jeho přístup a silný cynismus změněn, tu snad vyřešeno je, snad není, nicméně mně se to vyluštit nepodařilo. Jeho mladá přítelkyně je naopak typická, ničím nevybočující představitelka své generace i věkové skupiny s již zajištěným, dynamicky fungujícím vztahem, která z mně neznámého důvodu podlehne vábení snad svých jakýchsi nepoznaných touh či jen nevyjádřitelnému Paulově šarmu a na nic se neptající aktivní rezignaci. Tento nepřirozený a skřípající vztah nutně spěje k tragickému rozuzlení, jež na sebe nedá příliš dlouho čekat. Charakteristickým znamením beznadějnosti onoho počínání je Poslední tango, které opilý a klamně smířený pár "odtančí" a posléze přímo zvířecky a navíc neúspěšně odbytý akt symbolizující jistý a neodvratný konec násilné pudové symbiózy. Paul je předem odsouzen ke konci odpovídajícímu jeho osobě, otázkou je jen zda s sebou musí strhnou i svou prozatím asi nevinnou "oběť". (20.10.2004)

Příliš odtažité a rozvleklé artové drama o jednom nezvyklém mileneckém vztahu. Charismatický Brando je ve své složité roli tradičně vynikající, Maria Schneider je velmi sexy naivka (byť nejsem moc příznivec přerostlých vodních hlodavců), ale Bertolucciho silně nedivácké pojetí mi prostě moc nesedlo a za celou dobu jsem se nedokázal do filmu naplno ponořit. A kvůli jedné či dvěma ve své době kontroverzním scénám na to v současnosti nemá žádný smysl koukat, byli byste akorát zklamaní. 60 % (02.06.2019)

U mnohých filmů, které jsou považovány za milníky v kinematografii, dokážu pochopit, že se někomu mohou líbit. Ale co se komu líbí na tomto ordinérním filmu, z kterého sálá impudence, nechápu. Myšlenkové motivy? Pche, jedině tak na sex, případně kálení. Ano, dodívala jsem do onoho romantického momentu, kdy štáb prochází zahradou a setkává se se skupinkou chlapců. Hoši mohli na zahradě dělat naprosto cokoliv, mohli si tam hrát, mohli jít krást ovoce, mohli v ní jen odpočívat. Jenže to by Bertolucci nedovolil. Chlapci "se přišli vysrat." Ok, jestli je pro někoho umění použít co nejvíce zbytečných vulgarismů během filmu, ze sexu udělat veřejnou záležitost a při tom všem se tvářit strašně nad věcí, mě se to netýká. (12.02.2013)