Válka barev

Filipangelo Renčonioni: Zkurvenina. Dovolím si tvrdit, že audio stránka přinesla mé zaujetí. Ať už vyjíždělo Mitsubishi brzy za úsvitu do prázdných ulic Prahy a hrálo u toho něco jako tech-noirový Brad Fiedel, nebo působil ambient zcizený z notového zápisu Badalamentiho. Jenže pak promluvila kterákoliv z postav a všechno bylo pryč. Vaculík, co se za celou dobu nepřevleče, je ve stejné poloze jako ve svých filmech, co mají v názvu meteorologický jev, Geislerová zase jako lehce infantilní femme fetale, Hanák s mozoly na rukou od toho, jak na to tlačí a jako mlčenlivý bonus Mejla Hlavsa vypadající jak Karpof, co vypouští krysy se zuby natřenými prudkým jedem. Renč na dobu a místo odvážně, ale tohle jsou ty chvíle, kdy tvůrce ví o podřadnosti zápletky a ve své sebestřednosti se mylně domnívá, že to uhraje atmosférou.. (18.12.2023)

Tohohle filmu jsem se dlouho zbytečně bál, protože jsem čekal kdovíjakou artovku. Z první čtvrthodinky - luxusně nasnímané, ohudebněné a atmosférické - jsem přitom cvrkal blahem do gatí. Ale jakmile nastoupí Viktorka, film se začne táhnout, protože Ondřejovo zamilované dovádění s ní je o ničem a jen povážlivě ředí detektivní zápletku, která je ve výsledku hodně jednoduchá. Když jsem si před filmem přečetl oficiální text distributora, měl jsem za to, že popisuje cca první třetinu filmu, jenže on popisuje jeho 80 procent! Kolem a kolem - zajímavý domácí pokus zaseknutý napůl mezi atmosférickým mysteriózním thrillerem a nudnou pocitovkou. (05.08.2017)

Okouzlení z neznámého dokáže všechno možné. Kromě zázraků. V roce 95 se mysteriozní thriller musel jevit jako vizionářský počin. V konečném důsledku však ale nelze říci nic jiného, že Filip Renč měl už v té době nakoukáno a Ondřej Soukup naposloucháno a ani jeden z nich se s přidanou hodnotou moc neobtěžovali... (03.01.2010)

Tak prvních 20 minut to má skvělou atmosféru, jenže jak se začne ukazovat, že to dějově nikam nepovede, začínal jsem se s přibývajícím časem čím dál tím víc nudit. Renč si prostě chtěl zahrát na Antonioniho a Lynche, což se mu na české poměry formou do jisté míry povedlo, ale naprosto se vykašlal na něco jako obsah, děj nebo (nedej Bože!) myšlenku či sdělení. V tomhle je Válka barev naprosto odfláknutá a zabitá, protože ze začátku tu poměrně silně svítilo na nějaký zázrak mezi českými filmy, kde naprosto chybí (a skoro už ani neexistují) tyhle atmosférické filmy, ale bohužel to zůstalo u jakéhosi nedodělaného experimentu. Chtělo na tom ještě hodně pracovat, především na scénáři a na vymyšlení nějaká nosné zápletky či aspoň toho, aby to nevypadalo jako scény nahodile poskládané za sebou. A taky by to chtělo lepší herce, směšným chvílím se to nevyhnulo. I tak to je jisté oživení nezajímavé české kinematografie, akorát v devadesátkách těch oživení bylo relativně dost, tudíž nemám důvod nějak zvlášť nadhodnocovat. Ještě to teda má dobrý soundtrack, ale jinak... 2* (16.08.2020)

Až dosud jsem neměl možnost tento film vidět - a po pravdě mi to ani moc nechybělo, protože jsem o něm nikdy neslyšel nic dobrého. Když jsem však zjistil, že to bude po letech reprízovat Dvojka, a v televizní ukázce jsem zahlédl mladého Hanáka a Geislerovou, zatoužil jsem to ze studijních důvodů vidět. Což se mi nyní jeví asi jako jediný rozumný důvod, proč tuhle blbost zhlédnout - občas asi neuškodí si připomenout, jak děsivé filmy u nás tehdy vznikaly a kdo všechno si v nich zahrál (čti: kdo se ztrapnil až na půdu). Ale tím to hasne: veškerý můj zájem a potenciální sympatie k tomuto filmu vyhasly v momentě, kdy jsem zhnuseně seznal, že je to ubohá vykrádačka Lynche a Antonioniho (dokonce i tu scénu s tenisem bez míčku ze ZVĚTŠENINY si Renč neodpustil vykrást, bože!). Herecké výkony jsou směšně trapné a posouvají film do roviny bezděčné směšnosti s náběhem až k parodii. (Potěšil snad jen Honza Svěrák coby reklamní režisér). Soukupova hudba by byla supr, kdyby to pro změnu nebyla vykrádačka Badalamentiho. Celkové technické provedení působí nevalným dojmem a film po letech nejvíce zaujme coby ohlas starých dobrých analogových časů, kdy se ještě fotilo na kinofilm a vlastnictví mobilního telefonu bylo vyhrazeno jen pár vyvoleným (a kdy se mimochodem platilo i za příchozí hovory). Uvážím-li, že se v české společnosti dodnes pohlíží na většinu podnikatelů jako na kriminálníky a mafiány, nikdo mi nevymluví, že na tom mají podíl i podobné filmy, jako je VÁLKA BAREV, které tento mýtus vydatně přiživily. Samozřejmě nechci relativizovat tehdejší skutečnou hospodářskou a další kriminalitu, ale nikdo mi nevymluví, že tento film má k jejímu reálnému postižení na míle daleko, a představuje mnohem spíše idealizovaný a naivní pohled někoho, kdo o tomto světě nic nevěděl - Renč podle mě v té době neměl ani náhodou na to, aby natočil nemilosrdnou sociologickou sondu ze světa podsvětí a velkých peněz, jak se snad pokoušel - třeba jen ty všechny kamerové tríčky s počítačovou grafikou apod. musely snad už tehdy působit jen otravně a samoúčelně - a scénář je celkově prostě špatný a nepřesvědčivý. Závěrečné rádoby překvapivé rozuzlení tak vyznívá spíše naprázdno a člověk se prostě neubrání pocitu, že všechno v tomto filmu je zkrátka špatně a nepřesvědčivý závěr tomu jen nasadil korunu. Jednu hvězdu ze soucitu a nostalgie k devadesátkám... (24.07.2014)