Takoví jsme byli

Krásný snímek o lásce dvou tolik rozdílných charakterů, která prochází těžkými zkouškami právě pod vlivem naprosto odlišného vnímání světa i rozdílného společenského původu. Nebýt pár slabších míst v první půlce, bylo by to na pět hvězd. V druhé půlce přituhne, do vztahu se vkrádá napětí a poté nastupuje nostalgie – začíná to rozmluvou dvou starých kamarádů na lodi o nejlepším roce, ale nic to není ve srovnání s koncem, závěrečná scéna by mohla sloužit jako názorná ukázka definice nostalgie. Zároveň tahle scéna v lecčems předjímá pozdější Pollackovy Vzpomínky na Afriku. (06.02.2013)

Ona a její rudé myšlenky. On a jeho neodolatelný úsměv. Ideální pár? Zapomeňte. Rozverná komedie? Taky vedle. Robert Redford jako modrooký sympaťák a Barbra Streisand jako americká Ninočka se zamilovávají a rozvádějí v klasicky střižené romanci, která chytá korozi, ale jenom místy. Sydney Pollack uměl vyprávět i poutavěji. 70% (24.04.2008)

V době svého uvedení obrovský hit a dodnes nejvýdělečnější film společnosti Columbia Pictures. Film, který definitivně udělal z Roberta Redforda sexsymbol Ameriky. Jemu samotnému se do natáčení příliš nechtělo, nechtěl působit jako jakýsi příštipek hlavní hvězdě filmu Barbry Streisand, proto se scenář mnohokrát přepisoval, než Redford na nabídku kývnul. A udělal dobře. Chemie mezi ním a Streisand má v tomto filmu sílu trinitrotoluenu. Dialogy, těžící s protikladu idealistické a lehce neurotické bojovnice za mír a lidská práva a pragmatického úspěšného scenáristy, je radost poslouchat. Streisand jsem do dnešních chvil nikdy moc nepřišel na chuť, ale tímhle filmem si mě získala. Scéna, kdy citově rozervaná přemlouvá Hubbella po telefonu, aby za ní zašel, je herecký koncert par excellence, jsou tam cítit opravdové emoce, herectví až na samou dřeň. Působivý nostalgický závěr a nádherná titulní melodie pak už jenom dotváří absolutní filmový zážitek. Dokonalost. (03.09.2009)

Romantické trable dvou mladých, politicky uvědomělých, lidiček. Osudy otravné rudé židovky s plakátem Stalina nad krbem a blonďatého scénáristy se mě vůbec nedotkly. Příběh je otravný, pouze občasný humor film zachraňuje (hlavně úvodní blábolení na stávce studentů) a režie klasika Pollacka je jak ze špatného sna-takto kostrbatě vyprávět jsem ho viděl jen u Firmy. Takoví jsme byli je podprůměrný film, jenž se nebál být ve své době trošku nekomfortní a odvážný. No a to spolu s podařeným českým dabingem made in Nova jsou jediné klady. Nikda více. (13.10.2010)

To je prdel, jak si různí lidi všímají různých věcí, co člověk to názor, a to je právě super. Já jsem si nevšimla u Redforda amerického úsměvu, ani optimismu a pohody, spíš hrál uhlazeného přizdisráče (v souvislosti s tématem filmu), který rád kličkuje a chce se mít co nejlíp. U Barbry jsem si všimla krásných očí a nadšení pro věc, to ji dělalo šťastnou, i když znala mantinely. Jejich vztah byl poplatný době a moc se mi líbilo jejich chování navzájem, taková ta úcta a respekt, co by mělo dva lidi spojovat. Je fakt, že se ona snažila víc, byla víc submisivní a pokornější, a to by každému chlapovi mohlo bohatě stačit. Jenže nestačilo a závěr mi přišel stejně stupidní jako prosovětská komunistická propaganda v Americe. (28.09.2011)