Takoví jsme byli

Romantické trable dvou mladých, politicky uvědomělých, lidiček. Osudy otravné rudé židovky s plakátem Stalina nad krbem a blonďatého scénáristy se mě vůbec nedotkly. Příběh je otravný, pouze občasný humor film zachraňuje (hlavně úvodní blábolení na stávce studentů) a režie klasika Pollacka je jak ze špatného sna-takto kostrbatě vyprávět jsem ho viděl jen u Firmy. Takoví jsme byli je podprůměrný film, jenž se nebál být ve své době trošku nekomfortní a odvážný. No a to spolu s podařeným českým dabingem made in Nova jsou jediné klady. Nikda více. (13.10.2010)

Mě je ten film prostě proti srsti...Nenadchlo mě téma, postavy jsou mi krajně nesympatické a hlavně - život těch dvou - to je prostě šílenost, kterou jsem nepochopila hned na začátku život a ani mě to neláká se to snažit pochopit při druhém shlédnutí. Myslím, že se budu muset hodně přemáhat, abych se na to případně podívala podruhé...3* jen za Barbru Streisand, kterou mám ráda jako herečku, tak i jako osobnost a taky za ústřední píseň, kterou si můžu pobrukovat celý den :) (10.10.2011)

„People are more important than their principles.“ - „People ARE their principles..“ Emocionální oheň a pragmatický led nevynakládají dostatek úsilí k odstraňování překážek, které i přes vzájemnou přitažlivost brání jejich soužití. Bylo by to proti ideálům, které jim formuje turbulentní doba a hlavně jejich naturelu. Je to přirozené, ale zároveň smutné, protože na rozdíl od spousty jiných tu šanci překonat vnější vlivy dostali.. I když je vydatné přepisovaní scénáře znatelné, Pollackův instinkt odklonit se od plánovaného politického „trumbovatění“ směrem k milostnému příběhu byl správný a soustředění na postavy neschopné definovat kompromis přineslo pocit opravdovosti. Po tomto definitivně podezírám Brada Pitta, že si udělal „playbook“ Redfordových výrazů, podle kterých se pak snažil hrát (viz. třeba pojetí role v Meet Joe Black s ještě extrémnější pasivitou). (05.12.2023)

O tom, že protiklady se přitahují, ale společný život pro ně bývá někdy HODNĚ obtížný, zvláště když se hluboce oddaný a horoucí vztah stane maličko jednostrannou a vynucenou záležitostí ... Podmanivý příběh veliké lásky v těch napůl zapomenutých časech plných nostalgie, kdy válku světovou nenápadně vystřídala válka studená - i Státy měly svá "padesátá léta". (13.10.2010)

Krásný snímek o lásce dvou tolik rozdílných charakterů, která prochází těžkými zkouškami právě pod vlivem naprosto odlišného vnímání světa i rozdílného společenského původu. Nebýt pár slabších míst v první půlce, bylo by to na pět hvězd. V druhé půlce přituhne, do vztahu se vkrádá napětí a poté nastupuje nostalgie – začíná to rozmluvou dvou starých kamarádů na lodi o nejlepším roce, ale nic to není ve srovnání s koncem, závěrečná scéna by mohla sloužit jako názorná ukázka definice nostalgie. Zároveň tahle scéna v lecčems předjímá pozdější Pollackovy Vzpomínky na Afriku. (06.02.2013)