Režie:
Roman PolańskiKamera:
Gilbert TaylorHrají:
Catherine Deneuve, Ian Hendry, Helen Fraser, Valerie Taylor, Mike Pratt, Yvonne Furneaux, Roman Polański, Renee Houston, James Villiers, John Fraser (více)Obsahy(1)
V londýnském bytě spolu žijí dvě naprosto rozdílné sestry Helen (Yvonne Fourneaux) a Carol (Catherine Deneuve). Společenská Helen nachází plné uspokojení v milostném poměru s ženatým Michaelem (Ian Hendry), Carol, která se straní mužů a lidí vůbec, pracuje jako manikérka. Když Helen odjede s milencem k moři, přestává se její osamělá sestra kontrolovat: omluví se z práce pro nemoc a uzavře se ve svém bytě, soužená hrůznými sexuálními sny...
Režisér Polanski vytváří hororovou studii mentálního rozpadu osobnosti dívky, zatížené sexuálními zábranami. Snímek, který u nás nebyl nikdy uváděn (leda výjimečně v Ponrepu pod názvem Ošklivost), obsahuje drastické sekvence násilí a děsu, nikterak je však nekomentuje a neanalyzuje: kamera zachycuje děj tak, aby divák vnímal obraz z úhlu pohledu labilní Carol, a tak se stávají její hnus a samota také jeho hnusem a samotou. Šílenství se ve filmu nejeví jako osud jedince, nýbrž jako choroba celé společnosti. Film, který napsal sám Polanski se svým dvorním scenáristou Gérardem Brachem, získal na MFF v Berlíně 1965 Stříbrného medvěda. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (226)
Ze začátku sledujeme sesterskou partii; černá versus bílá. Jenomže po pár minutách se vybarví, že ta bílá asi nebude tak nevinná, nýbrž zčernalá zkažeností. "Sladká hudba, tlumená světla, trocha ginu s citrónem..." a každá je povolná, ale tahle ne. Tato slečna je hořké sousto. Je sex opravdu tak velké tabu? Nebo to z něj dělá společnost? Roman Polanski s tímto tématem laškuje už dlouho nebo spíš ještě dlouho bude. Tentokrát vše rozpracoval do úplné krajnosti, až do totálního šílenství, rozpadu osobnosti a hnusu. Minimální hudba zahušťujé tíživou atmosféru. Vše plyne pomalu, ale všichni víme, jak to dopadne. Tikající budík vše podtrhuje. Catherine Deneuve je výborná, kamera ji jenom hltá. Vizuální stránka komorních šíleností je nadprůměrná a odpovídající veškerému dění. Závěrečná promenáda bytem alias estráda sousedů je krásnou kritikou společnosti. ()
Brilantní studie šílenství jistě nesedne každému. Psychologické drama se postupně mění v halucinogenní horror. Přesvědčivou C.Deneuveovou snímá šerosvitná kamera se smyslem pro detail. Oko - do duše okno...tak se film začíná i končí. Minimální nepříjemný hudební doprovod je střídán tichem nebo rozličnými zvuky (telefon, domovní zvonek, zvony, tikot hodin, kapání vody...). Snímek plný symbolů (rozkládající se králík) a metafor (pukající stěny). Zdařilá práce se svícnem a břitvou. Deformace obrazu. Ruce rostoucí ze stěn. Znásilnění. Samostatná dějová linka v druhém plánu obrazu (autonehoda, příchod sousedky ad.). Nejednoduchý film velkého režiséra vyžaduje trpělivost a spolupráci diváka. A vůbec nezestárnul! ()
Parádní film o ženě která se začala všeho bát. Uzavře se v bytě a je jí všechno odporný. Film na mě působil dost nepříjemným pocitem a dost scén bylo fakt nepříjemných, parádní atmosféra všechno dokonale podtrhuje. A výkon Deneuve byl naprosto bezchybně parádní. Ale je tu jedno velký mínus a to že film je strašně zbytečně dlouhej. Zkrátit tak o 15 minut tak bych šel k 5* hodnocení. Takhle dávám slušné 4*. Polanski je ďábel a umí u obyčejných věcí udělat něco nehorázně hnusného. ()
Geniální, jak Polanski dokázal zhmotnit samotný titul. Ještě štěstí, že se film nejmenuje Smrt, to bychom toho sem moc nenapsali. Roman asi taky bydlel na kolejích, má pěkně zmáklý všechny noční zvuky od sousedů. Jako film ale nepoživatelný, do okruhu britských 60 ´s to vůbec nepasuje. Dominující a dobrá hudba. ()
Z nějakého důvodu jsem si během velmi sugestivního závěru představoval, jak by celá záležitost vyzněla coby televizní reportáž o hrůzném nálezu v jednom panelovém bytě. Jak by byl vykreslen vrah, jak oběti, zda-li by vůbec někoho zajímaly příčiny. Těm je věnováno předchozích devadesát tíživých filmových minut, zahrnujících asi třikrát znásilnění Catherine Deneuve a minimálně jednou Catherine Deneuve procházející v zombie modu Londýnem. Ale ačkoliv (nebo právě proto), že jsem se během nich cítil jako hlavní hrdinka – jako paranoik trpící klaustrofobií, kterému začíná jít na mozek „duševní“ uvěznění mezi čtyřmi stěnami –, nebyl jsem schopen uniknout. Netuším, jestli má jít o výzvu ke zmagoření, nebo naopak o varování před ním, či pouze o atmosférické nahlédnutí do hlavy pacientky, která utekla z pohovky doktora Freuda, psychárna je to každopádně vydařená. 80% Zajímavé komentáře: Jeanne, venus, Jordan, lupuscanis ()
Reklama