Hnus

Ze začátku sledujeme sesterskou partii; černá versus bílá. Jenomže po pár minutách se vybarví, že ta bílá asi nebude tak nevinná, nýbrž zčernalá zkažeností. "Sladká hudba, tlumená světla, trocha ginu s citrónem..." a každá je povolná, ale tahle ne. Tato slečna je hořké sousto. Je sex opravdu tak velké tabu? Nebo to z něj dělá společnost? Roman Polanski s tímto tématem laškuje už dlouho nebo spíš ještě dlouho bude. Tentokrát vše rozpracoval do úplné krajnosti, až do totálního šílenství, rozpadu osobnosti a hnusu. Minimální hudba zahušťujé tíživou atmosféru. Vše plyne pomalu, ale všichni víme, jak to dopadne. Tikající budík vše podtrhuje. Catherine Deneuve je výborná, kamera ji jenom hltá. Vizuální stránka komorních šíleností je nadprůměrná a odpovídající veškerému dění. Závěrečná promenáda bytem alias estráda sousedů je krásnou kritikou společnosti. (08.09.2008)

Hnus bol hnus.Aj takto jednoducho by sa dal hodnotiť tento film. Áno, v období vzniku ešte psychologický horor bol dalo by sa povedať v plienkach a preto by sa dala vychváliť atmosféra filmu, odohrávajúca sa takmer výlučne v jednom byte a takmer iba s jednou postavou, čiernobiele spracovanie filmu či pomerne dobre pasáže bez zvuku pri ktorých si Carol predstavovala znásilnenie. Ale ťažkopádny úvod, ale najmä nezmyselné prestrihy na hudobníkov či to,že záverečný príchod Helen s Michaelom a hordou zvedavcov narušil celkovú atmosféru filmu a Hnusu vyššie hodnotenie z mojej strany neprinieslo. Nehovoriac o fakte, že sa človek bojí otvoriť konzervu aby ho nejaký tupec nezačal zaťažovať pochodmi za slušné Slovensko a tak mu už ani televízia neprinesie taký zážitok, aký by možno za iných okolností mohol tento film ponúknuť. Škoda, sotva 45%. (17.03.2018)

Polanski a jeho maximalizácia minima. Látka, z ktorej by za iných podmienok a z iného uhla pohľadu nezostalo nič, len celoluidová hatlanina. Polanski nám predstavuje príbeh, ktorého účelom je silné znepokojenie a rozrušenie, ktoré príde ku koncu, po pomalom, no skvele naštartovanom rozjazde s ladením obyčajnej drámy. Látka, ktorá diváka nevydesí nezmyselnými a často neúčinnými ľakačkami dnešnej doby, či brutálnymi explotation zábermi, ale udrie vždy presne tam, kde to dokážu len tí ozajstní majstri napätia. Len škoda, že si tak kvalitný námet nenechal na neskôr, keď mohlo byť spracovanie ešte kvalitnejšie. Hercov sa to však netýka. 80%. (30.10.2008)

Nevybavujem si, či niekto iný dokáže tak presvedčivo vykresliť krajné psychotické stavy svojich hrdinov a hrdiniek ako Roman Polanski. Pomocou obrazov, zvuku a strihu už v priebehu úvodných minút zatlačí zarazeného diváka k stene a toto bezprostredne vnímané zúfalstvo necháva bez výdychu gradovať až do úplného vyčerpania... pritom (čo je vzácne) neupozadzuje samotný dej, ktorý tvorí nemenej dôležitú zložku rozprávania - každá epizóda pomáha rozumieť, čo a prečo sa vyvíja práve tak, ako sa vyvíja. Nič sa nedelí, všetko naopak násobí a súhra medzi režisérom a hlavnou predstaviteľkou tomu potom nasadzuje korunu, na ktorú si siahli len máloktorí! (26.07.2009)

Z nějakého důvodu jsem si během velmi sugestivního závěru představoval, jak by celá záležitost vyzněla coby televizní reportáž o hrůzném nálezu v jednom panelovém bytě. Jak by byl vykreslen vrah, jak oběti, zda-li by vůbec někoho zajímaly příčiny. Těm je věnováno předchozích devadesát tíživých filmových minut, zahrnujících asi třikrát znásilnění Catherine Deneuve a minimálně jednou Catherine Deneuve procházející v zombie modu Londýnem. Ale ačkoliv (nebo právě proto), že jsem se během nich cítil jako hlavní hrdinka – jako paranoik trpící klaustrofobií, kterému začíná jít na mozek „duševní“ uvěznění mezi čtyřmi stěnami –, nebyl jsem schopen uniknout. Netuším, jestli má jít o výzvu ke zmagoření, nebo naopak o varování před ním, či pouze o atmosférické nahlédnutí do hlavy pacientky, která utekla z pohovky doktora Freuda, psychárna je to každopádně vydařená. 80% Zajímavé komentáře: Jeanne, venus, Jordan, lupuscanis (16.06.2009)