Nůž ve vodě

Polsko je zajímavá země. Někoho málem přejedete, ale místo, abyste se omluvil, tak ho svezete a dokonce ho pozvete i na loď a to vše jen proto, abyste tomu dotyčnému dokázal, kdo je tady kapitán… :-) Ne, teď chvíli vážně. Mé racionální já, toužící po odpovědích, se neustále ptalo, jaký tohle má smysl? Ale potom jsem pochopil, že to vlastně žádný smysl nemá. Stejně jako v životě jdeme jen proto, abychom šli, plujeme jen proto, abychom pluli… (16.06.2009)

Debut Romana Polanského som prvý krát videl krátko po jeho premiére. Bol som ním nadšený podobne ako som bol nadšený väčšinou filmov, ktoré vznikli a videl som ich v zlatých šesťdesiatych rokoch. Po mnohých desaťročiach som si ho rád pozrel i keď žiadne nadšenie sa nedostavilo. Tri osoby, auto, plachetnica, jazero. To nie je veľa. O to väčšie nároky sú na dialógy, herecké výkony, budovanie napätia. Ešte šťastie, že Polanskému so scenárom pomohol ďalší dobrý poľský filmár Jerzy Skolimowski. Film už dnes nikoho neohromí, ale možno sa u väčšiny divákov nedostaví ani sklamanie. (19.09.2020)

Tres faciunt collegium, říká latinské přísloví. Roman Polanski se ve svém celovečerním debutu opticky spokojil s málem, ale zdání klame. Tři herci rozehrávají silné drama, do kterého jsme zcela ponořeni. Dva muži, kteří soupeří o jednu ženu. Leon Niemczyk mi připomíná něco mezi Humphrey Bogartem a Nicolasem Cagem, Zygmunt Malanowicz vypadá spíš jako Terrence Hill a Jolanta Umecka je krasná ženská. A na to uz se dívat nechá. Silný zážitek, jemuž chybělo jen málo. (10.05.2009)

Manželé cestují autem k pobřeží, když jim do cesty náhle vpadne podivný stopař, který se k nim následně připojí a provází je na loď. Vzniká drama, probíhající v netypickém, přesto skličujícím otevřeném prostoru na širém jezeře, odkud není úniku. Moc a úlohy se vyměňují, společník se stává nebezpečným a trojice se náhle dostává i fyzicky do konfliktu. Intenzivní psychologické drama, debut Romana Polanského (scénář a režie) a Jerzyho Skolimowského (scénář a dialogy), je mj. studií charakterů, které si před sebou i v partnerském vztahu hlídají vlastní tvář a předkládají tomu druhému jen klamavou masku. Film trochu připomíná povídku Milana Kundery Falešný autostop zhruba ze stejné doby, v níž osoby předstírají někoho jiného a – stejně jako v závěru Nože ve vodě – už neví, jestli mají vysloveným přiznáním věřit, či jde jenom o nějakou hru. (16.01.2012)

Na to, že Polanski měl tak krátce po škole a malé zkušenosti, vznikl s minimálními náklady působivý film zařaditelný do žánru psychologického dramatu. Polanskému stačí k navození působivé atmosféry tři herci, člun, opuštěné jezero a dvě nadměrně vyvinutá mužská ega. Po dějové stránce film nestojí za řeč, ale ty dialogy a herectví stojí za zapamatování. A především Nůž ve vodě jasně naznačil Polanského možnosti ve velké kinematografii. Celkový dojem: 65 %. (11.10.2009)