Dva muži a skříň

Dva kamarádi nesou skříň... Přemýšlel jsem, kam to celé povede, brzy bylo jasno a je to tu mnohokrát popsáno. Většinová společnost jejich skříň (odlišnost) nechápe, stejně tak oni nechápu ji a její zvyšující se brutalitu. Malý film s velkým poselstvím. Film, který značně upozorní na Polanského kvality, v budoucnosti tolikrát potvrzené. A stejně jako u některých jeho dalších krátkých filmů, i zde je povedená taktéž technická stránka. Záběry kamery a především jejich propojení, či zdánlivé nepropojení s hudbou jsou výborné. Nejvíce snad právě ve scénách až překvapivé brutality. 75% (25.01.2018)

Polanski svojí svébytnou filmovou řečí už v 25 letech dokázal, že se časem vyprofiluje k režisérské špičce. Právě toto krátké dílo je toho důkazem. Vnímal jsem jenom pocity v průběhu děje, neboť absurdní poloha tohoto snímku mi více neumožňovala. Možná, že si Polanski jen udělal radost. Vše začíná záběrem na moře, odkud přicházejí dva chlapíci nesoucí podivnou skříň. S tou následně procházejí městem a dostává se jim nepochopení. Vyčnívají z řady, nesplývají s městskou všedností. Stávají se svědky pro ně nepochopitelného násilí (kamenování kočky, potyčka s partou výtržníků), přetvářky. Úkryt hledají na odlehlých místech, ale ani zde nejsou chráněni před lidskými autoritami. Jako by sem ani nepatřili. Stávají se jen náhodnými chodci (pozorovateli) s břemenem, které je spojuje. Polanski už v Morderstwu odkazuje na brutalitu individua (nepotřebujeme vědět, kdo a proč je vůbec zavražděn). Či v odlehčenějším snímku Usmiech zebiczny – zde je dívka nepozorovaně sledována v koupelně (opět nevíme kým, což není vůbec podstatné). Vše toto můžeme pozorovat právě v Dwaj ludzie z szafa . Nevím, nakolik jsem se odchýlil od „pravdy“ a zda bylo režisérovým úmyslem mi sdělit právě toto, ale tyto Polanského rané filmy ve mně zanechaly znatelnou stopu. (19.10.2003)

Dva muži a skříň je alegorickou poezií filmového studenta Romana Polanskiho. Lehkonohé poetické osvěžení letního dne s rozvernou dychtivostí po životě tu využívá groteskový podklad figurální drobnokresby, základní kompoziční prvky cirkusové artistiky a žádostivé rozechvění niterných pocitů. Světy malé i velké plují městskou krajinou a nedokáží, dokonce za žádnou cenu ani nechtějí zabránit vzájemným střetům, či konfliktům rozdílného vnímání života. Z filmových postav zde zaujmou dva muži nesoucí dřevěnou šatní skříň (Jakub Goldberg a Henryk Kluba), vypečená partička chuligánů (Roman Polanski v čele, dále také Andrzej Kondratiuk a Stanisław Michalski), či dívka, unikající šťastnou náhodou obtěžování (Barbara Lass). Film Dva muži a skříň je hřejivou básní mladíka na jeho úplném počátku filmové kariéry. Poezie se nebojí povznést nad zemskou tíži, staví se do cesty každé fyzické odpovědi života, společně se sluncem si pohrává s obrazovým rozmístěním, tiše pláče nad lidskou zlobou a záští a zvědavě se rozhlíží po dosud neznámých mu možnostech. Velmi příjemná to poezie! (02.02.2020)

Nezbývá než přitakat dwiemu a jeho komentáři. Polanského kraťas je naplněn - resp. bodá - svou zvláštní atmosférou. Na jedné straně je snímek z větší části podbarven pohodovou jazzovou/loungeovou hudbou. Stejně tak dva hlavní protagonisté jsou "od přírody" pohodáři a veselí freaci. Je pak až s podivem, že se ve svém okolí setkávají s tak podivnými týpky (vandalové, floutkové, opilci, vrah/zabiják etc.). U snímku DVA MUŽI A SKŘÍŇ musím zdůraznit jednu nespornou kvalitu: výbornou práci s obrazem - geniální kompozice obrazu, která by stejně tak dobře mohla fungovat i v případě jednotlivých statických snímků. Shrnuto a podtrženo: Snímek, u kterého nebudete příliš chápat a vědět, proč se co děje a proč jsou "lidé z okolí" takoví jací jsou. Snímek, který stojí za shlédnutí. (19.10.2005)

Jedna z Polanskiho prvotin pro mě sice není tolik uchvacující jako jeho pozdější celovečerní počiny, ani vizuálně a technicky elegantní jako krátkometrážní film Když padají andělé, ale i tak se jedná o velice příjemný snímek. Snímek, vypovídající o síle přátelství 2 zvláštních a veselých chlapíků, reprezentované jejich společným břemenem a poutem zároveň - skříní. Tu přinášejí v podstatě neznámo odkud, z nekonečných hlubin moře, představující možná jejich neznámou minulost a v podstatě i budoucnost, vzhledem k nepochopení a krutosti, s jakou se setkávají. Snímek dokonale ukazuje, že „jejich odlišnost“ je v dané společnosti nepřijatelná a naráží tedy v podstatě na jakési neprostupné mantinely, které nelze jen tak překonat, a to ani odchodem na opuštěné a zdánlivě klidné místo. (21.02.2011)