Dva muži a skříň

Dva muži a skříň je alegorickou poezií filmového studenta Romana Polanskiho. Lehkonohé poetické osvěžení letního dne s rozvernou dychtivostí po životě tu využívá groteskový podklad figurální drobnokresby, základní kompoziční prvky cirkusové artistiky a žádostivé rozechvění niterných pocitů. Světy malé i velké plují městskou krajinou a nedokáží, dokonce za žádnou cenu ani nechtějí zabránit vzájemným střetům, či konfliktům rozdílného vnímání života. Z filmových postav zde zaujmou dva muži nesoucí dřevěnou šatní skříň (Jakub Goldberg a Henryk Kluba), vypečená partička chuligánů (Roman Polanski v čele, dále také Andrzej Kondratiuk a Stanisław Michalski), či dívka, unikající šťastnou náhodou obtěžování (Barbara Lass). Film Dva muži a skříň je hřejivou básní mladíka na jeho úplném počátku filmové kariéry. Poezie se nebojí povznést nad zemskou tíži, staví se do cesty každé fyzické odpovědi života, společně se sluncem si pohrává s obrazovým rozmístěním, tiše pláče nad lidskou zlobou a záští a zvědavě se rozhlíží po dosud neznámých mu možnostech. Velmi příjemná to poezie! (02.02.2020)

Dva kamarádi nesou skříň... Přemýšlel jsem, kam to celé povede, brzy bylo jasno a je to tu mnohokrát popsáno. Většinová společnost jejich skříň (odlišnost) nechápe, stejně tak oni nechápu ji a její zvyšující se brutalitu. Malý film s velkým poselstvím. Film, který značně upozorní na Polanského kvality, v budoucnosti tolikrát potvrzené. A stejně jako u některých jeho dalších krátkých filmů, i zde je povedená taktéž technická stránka. Záběry kamery a především jejich propojení, či zdánlivé nepropojení s hudbou jsou výborné. Nejvíce snad právě ve scénách až překvapivé brutality. 75% (25.01.2018)

mladucky polanski ma v minirolicke clena agresivneho poulicneho gangu velmi pobavil :). inak spokojnost hlavne s kamerou, niektore zabery su krasne nasnimane a dbalo sa aj na rozne detaily (vysperkovane odrazy napriklad). polanski uz v mladom veku dokazuje, ze z neho vyrastie reziser prvotriedneho kalibru. slusna zalezitost. (21.12.2007)

Jedna z Polanskiho prvotin pro mě sice není tolik uchvacující jako jeho pozdější celovečerní počiny, ani vizuálně a technicky elegantní jako krátkometrážní film Když padají andělé, ale i tak se jedná o velice příjemný snímek. Snímek, vypovídající o síle přátelství 2 zvláštních a veselých chlapíků, reprezentované jejich společným břemenem a poutem zároveň - skříní. Tu přinášejí v podstatě neznámo odkud, z nekonečných hlubin moře, představující možná jejich neznámou minulost a v podstatě i budoucnost, vzhledem k nepochopení a krutosti, s jakou se setkávají. Snímek dokonale ukazuje, že „jejich odlišnost“ je v dané společnosti nepřijatelná a naráží tedy v podstatě na jakési neprostupné mantinely, které nelze jen tak překonat, a to ani odchodem na opuštěné a zdánlivě klidné místo. (21.02.2011)

Přijde mi, že se tenhle kraťoučký snímek může brát dvěma různými způsoby. Prvním je sranda. Já se ale nesmál. I tací se ale beztak najdou. No a druhý pohled na věc? Dnešní doba (vlastně se nejedná jen o dobu dnešní, ale o "dobu lidí") nám tak trochu sama (vůbec není pravda, že sama..to mi jsme ti, co tuhle dobu tvoří) přisuzuje roli "odpadlíků" všem, co nejsou mainstream. Kdokoliv se jakkoliv odlišuje, je ze společnosti vyřazen, vysortován, aby nepřekážel. Neexistují kompromisy. Neexistují. Bohužel. Určitě byl každý z nás minimálně jednou svědkem takovéhohle jednání. Ať už z jedné či druhé strany. Režie: **** (připomíná mi to nádechem smutné severské filmy); Scénář: *****; Herci: ?; Hudba: *** (05.03.2012)