Hořký měsíc

Přiznám se bez mučení. Ten největší pejsek byl asi zakopán v tom, že jsem nic srovnatelného nikdy nezažil, a tak to na mě všechno dýchalo nepravděpodobným až nesmyslným dojmem, tudíž jsem se monstrózně nudil a zkrátka mě to absolutně za srdíčko nechytilo. Živočišný vztah, téměř až posedlost, která panovala mezi Oscárkem a Mimi měl zřejmě kontrastovat se vztahem dvou Anglánků, jestli jsem režisérovy záměry správně vstřebal. Bohužel, celé jsem to přijal tak nějak chladně a bez emocí. Ani moc nevím, co bych vlastně pochválil. Snad pouze luxusní hudbu, kterou zkrátka Vangelis tvořit umí. Když si tak pročítám, kolik zdejších hodnotitelů u tohoto snímku dosáhlo vyvrcholení, tak mi nezbude nic jiného, než se vymluvit na to, že zkrátka netvořím cílovou skupinu diváků. Z nudy mě nevytrhly ani občasné sexuální radovánky. Třeba scénka s nezbedným prasátkem byla docela vtipná. Kdyby to bylo o nějaké ty dvě hodinky kratší, tak bych si možná snímek užil. Takhle to dost bolelo. Ačkoli tak činím velice nerad, budu se muset, v rámci zachování hodnotitelské cti, uchýlit k hodnocení nejnižšímu. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatelky harfuska. (29.12.2015)

Absolútne dokonalá a nemilosrdná psychologická pitva jednej vzťahovej apokalypsy, absolutórium pre Polanského!!! Zvrátené, dekadentné a pri tom LEN prirodzene "pudové". Inteligentný scenár, nesmierne hustá atmosféra a gradujúce napätie vytvárajú spolu s hereckými výkonmi "par excellance" jednu šťavnatú kinamatografickú lahôdku, na ktorej som si zgustol tak, ako už dlho na žiadnom filme! (02.01.2007)

„Každý má svá tajná zákoutí...“ K milovníkům romantických filmů rozhodně nepatřím a sledovat či nechávat se zasvěcovat do tajů lidské sexuality či různých zvrácených perverzí je mi teprve enormně vzdálené. Jenže Roman Polanski je skutečný specialista na hluboký ponor do těch tajných zákoutí lidské psychicky ve jménu různých úchylek i nevšedních vztahů a v Hořkém měsíci rozehrál působivé drama, do jehož napětí mě lapil pomalu stejně jako Oscarovo šílené ironicky vyprávění toho mladíka na lodi – nejraději bych utekl, ale pohlcen, napjat, zaujat jsem od filmu odejít nedokázal. Pravda, někde uprostřed se mi to vyprávění začalo zdát i rozvláčné, ale divoký vývoj vztahu ústřední dvojice, prolínán a propleten navíc i s příběhem dalšího mladého páru na lodi, měl v sobě jedinečnou atmosféru a působivé herecké výkony. Provokativní, zneklidňující a lehce zvrácené dílko naštěstí (snad až na dvě divočejší scény) dokáže v rukou Polanského držet přítomné obscénnosti v únosných mezích a vyvolávat jistou přítažlivost či naopak odpudivost i jiným, sofistikovanějším uměleckým způsobem, než čímkoliv, co by mohlo připomínat pornografii. Trochu nevšední, ale silný zážitek na pomezi romantického dramatu a psychothrilleru podtrhuje v úvodu a závěru i nádherná Vangelisova hudba. Jen možná škoda, že její geniality režisér nevyužil během filmu vícekrát, ačkoliv i mnohé notoricky známé písně 80. let tady zajímavě dotvářejí atmosféru emocionálně vyhrocené romance v několika katarzích. [85%] (22.04.2022)

Dalsi perfektni drama od Polanskiho. Ze zacatku me to sice kdovijak nezaujalo, ale kdyz nekdy po 20 minutach zacne mrzak vypravet svuj pribeh, tak uz to je jina kava. Coyote je neskutecne prasak, kterej vypravi o svym vztahu s tanecnici vse, od chvile kdy se potkali, az do soucasnosti a vyziva se hlavne v popisovani jejich sexualnich zazitku a pozdej v ponizovani, ale film je navic misty i docela vtipnej, kdyz si treba hrajou na prase a dominu a podobny uchylarny. A tenhle pribeh sledujeme vetsinu casu, coz je jedine dobre, protoze jinak se odehrava pribeh Hugha Granta, kterej ma zajem o mrzakovo manzelku a proto tenhle pribeh posloucha a do toho mu kdovijak nefunguje manzelstvi s osklivou Kristin Scott Thomas, vedle ktery je Seigner fakt super kocka. Nicmene musim pochvalit Granta, kterej hraje sice takovou vicemene svoji klasickou postavu, ale prislo mi, ze misty hraje uplne jinak a hodne dobre. Pak si taky pochvalu zaslouzi perfektni Coyote, kterej celej film tahne. Celkove hodne silny a misty hodne eroticky drama, navic mistrne zrezirovany, ale zaverecna pointa je trochu slabsi, i kdyz docela drsna a celkove mi to na 5* neprislo. (18.09.2008)

Scénář: Gérard Brach, John Brownjohn, Roman Polanski .. Působivá obsesní hra o kráse i hořkosti vztahu. Spalující vášeň na jeho začátku s hutným nádechem erotiky a sexuálních hrátek je stejně intenzivní jako spalující nenávist na opačném pólu příběhu. Půvabná diva Emmanuelle Seigner se svými tanečky okolo (ne)opětované lásky vryje hluboko pod kůži. Sekundanti Peter Coyote a v té době ještě ne tak známý Hugh Grant odvádí přesvědčivou práci. Kristin Scott Thomas tolik prostoru nedostává, ale během Silvestrovské noci si reputaci dozajista napraví. Roman Polanski si perfektně pohrává s divákem, který je místy stejně zmatený jako Nigel a postupně servíruje i stupňuje vyprávění, které spěje k hořce hořkému konci. Výborná kamera Tonino Delli Colli (dvorní kameraman Sergio Leone), hudba Vangelis nebo skvělé zvolené dobové písničky vyšroubují kdejakou scénu k dokonalé působivosti. 85%. (23.10.2007)