Tiché doteky

Shodou okolností jsem v poslední době viděl dva velmi podobné filmy. Tím prvním je 1BR, který je ale ryze americký, do hororu fušující a v určitých ohledech tudíž i přehnaný. Tím druhým jsou Tiché doteky v koprodukci tří evropských zemí, mezi nimiž překvapivě nechybí Česká republika. Oproti 1BR jsou Tiché doteky daleko realističtější, komornější, méně prvoplánově thrillerové. Na druhou stranu svou neurčitou atmosférou a plíživým strachem z něčeho neznámého umí zabrnkat na tu správnou notu. A právě ta atmosféra něčeho neurčitého, divného a dost možná i zvráceného je hlavním tahounem celého filmu. Eliška Křenková jako vždy super. S hereckým projevem je všechno v nejlepším pořádku. Co se mi nelíbilo a je to i důvod, proč nedávám plné hodnocení, je to, že jsem ji z psychologického hlediska ten přerod nevěřil tím, jak rychlý, zkratkovitý a celkově nedovysvětlený byl. Nebo že by to snad byl záměr? Vizuálně je to ovšem paráda. Chlad a odtažitost je cítit z každého záběru, z každého zvuku a skvěle to vygraduje finální one-shot scénou. Parádní debut a a výborná filmařina. Podobných koprodukcí bych rád viděl v budoucnu víc. (27.07.2020)

Nevím jak s tím mám naložit. Nějak mě to nedošlo. Ten rozflákaný PC, oplodňovací scéna, osobní kontrola...Jako náhodně poskládané fotky...Bez ladu a skladu. Že je ta rodina máklá bylo jasné okamžitě, ale ta holka zpočátku reagovala normálně a najednou patřila do klubu máklejch. Titulky na konci sice řeknou co již víte...bylá máklá rodina a byla máklá i ta holka...Nevím, život je někdy na hlavu, a tak i ten film je na hlavu.Eliška typově naprosto ok, ona si s tím svým vykuleným výrazem naivní a lehce ovlivnitelné slečny vystačí celou kariéru .Hrát rozhodně, pokud je typově zvolená umí, je světlým bodem toho filmu. Ten film je pro mě však nezajímavý ..Nevím, jestli je Evropský, jestli je klubový, nebo jen blbost... (01.12.2019)

Do půlky se jedná o zdařilou mysteriózní podívanou, se sympatickou Eliškou Křenkovou. Obecně herci jsou vynikající. Hodně mě to bavilo i štvalo zároveň. První půlka je totiž frustrující, protože se hlavní postava chová o dost jinak, než bych se choval já, což nemám rád. Ale obvykle to tak bývá, že kdyby se postavy chovaly jako já, byly by ty filmy dost krátké. Jenže v druhé půlce, po scéně v telefonní budce, se celý film naprosto zvrhne. Přeměna hlavní postavy je neskutečně uspěchaná a nedůvěryhodná, stejně jako celá její motivace. Ještě více než předtím jsou scény nedořečené, zkratkovité, nedává to vůbec smysl, přestože je to nakonec i dost předvídatelné. Je to ale všechno hrozně na sílu a strašně z toho kouká, jak to chce být záhadné za každou cenu. Je to škoda, protože ten film měl hodně velký potenciál. Vlastně jsem z toho měl docela podobné pocity, jako ze Slunovratu. První půlka 4*, druhá půlka 1*. (03.12.2019)

Že jsou divní třeba Rakušani, se ví už dávno. S oblibou zavírají nezletilé dívky (nejlépe vlastní dcery) v temných sklepeních, kde je pak po léta perverzně zneužívají. To Holanďani jsou poněkud distingovanější - ku spokojenosti jim postačí najmout si domácí služku, tzv. au pairku, nejlépe bezprizorní tulačku z nějaké divoké východní země, a naučit jí, jak správně rákoskou  vymrskávat na holou jejich dítě. A vlastně to dítě ani nemusí být jejich. Co se zprvu jevilo jako tzv. film "na motivy skutečných událostí", změní se postupně v bizarní orwellovskou fantasy o zjevných mimozemšťanech maskovaných do lidské podoby, aby se pak ovšem divákovi v závěru se vší vážností tvrdilo, že šlo po celou dobu opravdu o film "na motivy skutečných událostí". No, ačkoliv nejsem do příslušných událostí nijak hlouběji zasvěcen, tak podle dostupných informací soudím, že film má se skutečnými událostmi společného asi tolik, jako třeba urban legends nebo bulvární (a vlastně i to "oficiální") zpravodajství s realitou. Ale pitomci zkoumat fakta ani hledat objektivní pravdu nepotřebují a vystačí si spokojeně s tou "pravdou", která je vytvářena ve většinových masmédiích, vhodně upravena a řádně předžvýkána. (19.10.2021)

"My ho nebijeme, my ho milujeme." Mé dojmy z tohoto filmu jsou hodně rozporuplné. Téma určitě silné, ale mám dvě zásadní výhrady. Jednak mi u většiny scén vadilo, jak jsou nedořečené, díky čemuž divák v kterých momentech nechápe, o co zde vlastně jde. Možná to byl záměr, nechat to někdy na divákově představivosti, ale mě se tenhle styl vyprávění moc nezamlouval. S tím souvisí i má druhá výhrada. Někdy kolem polovičky filmu dojde k určité dosti podstatné přeměně hlavní postavy, která mi ale přišla neskutečně uspěchaná a nedůvěryhodná, stejně jako celá její motivace. To je samozřejmě důsledkem oné neochoty autora k doslovnosti, což je však podle mě ve finále spíš na škodu. (20.04.2020)