Tiché doteky

Řada výpustek jednak zostřuje naši pozornost, znejišťuje nás a činí Tiché doteky záludně nepředvídatelným, ale také vytváří natolik široké interpretační pole, až se dostavují pochyby, jestli autor nezašel ve své neochotě k doslovnosti příliš daleko a nenatočil film, který ve výsledku sděluje především to, co si do něj konkrétní divák dosadí (časté je např. čtení příběhu jako výpovědi o střetu Východu a Západu). Nejsem si jist, zda režisér dokázal vybalancovat poměr mezi tím, jak nám říct dost, abychom chtěli vědět víc, ale zároveň ne tolik, abychom věděli něco „definitivního“, film rozděluje publikum. Jisté ovšem je, že tato nejasnost a neuchopitelnost činí sledování Hogenauerova formálně ojediněle ukázněného debutu zároveň podnětným i frustrujícím. Více tady 75% (14.10.2019)

„Hele neříkal sem, že to bude takový? Že to sou nějaký úchylové? Zase sem měl pravdu, že jo?“ - „No, to víš že jo. Voni nejsou úchylové. Vona mi prostě jenom řekla, že tady maj nějaký pravidla, který musím dodržovat, protože takhle se to u nich dělá, no.“ To je tak, když se česká au-pair a hospodyně dostane přes agenturu do holandské rodinky, která není tak úplně normální…Na celovečerní debut si Michak Hogenauer vybral poměrně těžkou látku. Tiché doteky jsou zvláštní, zneklidňující, vtahující a přitom odtažité (místy až záměrně sterilní). Publikum pořád cítí nejistotu, co vlastně sleduje, a kam se děj vyvine. Až v úplném závěru se divákovi něco málo trochu vyjasní, přesto na řadu otázek nedostane žádnou (přinejmenším uspokojivou) odpověď, což je docela na škodu. Já si ale krom tajemné, podivné atmosféry užíval hlavně herectví Elišky Křenkové, která dostala pořádnou příležitost, a spolu s dalšími protagonisty snímek táhne nahoru. Skutečné pozadí události neřeším, pro mě je to za slušné 4*. „Nebijte ho!“ - „My ho nebijeme. My ho milujeme…“ (09.02.2020)

Nevím, jak pečlivě scénáristé téma prostudovali, nebo nakolik se naopak spolehli na licenci "inspirováno", ale nepřipadá mi to celé vůči sektě Dvanáct kmenů moc fér. Já o nich určitě nevím zdaleka tolik, co autoři (teda aspoň doufám, protože znám jenom historky své ženy z farmářských trhů na Míráku), ale příběh na mě nepůsobí věrohodně. Představte si, že jste farmář, který se rozhodl žít stylem 19. století (ano, včetně nedůvěry k evoluční teorii, sexuální výchově už ve školce a představě, že se s dítětem domluvíte bez "řízené frustrace"), chcete si v klidu pěstovat svoje biopotraviny, dojit krávy a zpívat náboženské písničky, a pak (prý o vás) někdo natočí snímek, kde máte bejvák jako milionář, chováte se za každé situace jako ve filmu THX 1138 a mlátíte své dítě rákoskou bez jakéhokoli důvodu. Taky celý náboženský kontext chybí. Není to fér, ten titulek na konci... Film samotný je dost náročný na udržení pozornosti - až tak, že jsem se v půlce několikrát úplně odpojil a místo sledování děje myslel na své věci. Předposlední scéna v jednom záběru je naopak filmařsky fakt super. (04.12.2019)

Žádné velké nadšení, no na druhou stranu ani zklamání, proběhlo to tak nějak tiše... Chápu záměr tvůrců, na co upozorňují a před čím varují, to kvituji. Nicméně zvolená forma pro mě nebyla trefou do černého a bohužel ani půvab Elišky Křenkové mě nepřesvědčil... Jeden zoufalý pláč v telefonní budce řízné drama holt neudělá... (08.03.2020)

Bezemoční drama Tiché doteky mě z nějakého důvodu chytlo hned od začátku. Celou dobu jsem čekala, co se z toho vyvrbí, ale že bude mít film reálný základ v konkrétní křesťanské sektě zvané Dvanáct kmenů, by mě vůbec nenapadlo. Přitom absence emocí či katarze jako by odrážela situaci v současné přetechnizované společnosti, ve které už nezbývá moc prostoru pro city. Přerod hlavní postavy pracující coby au-pair je skoro až k neuvěření. Pořád nevycházím z údivu, jak tvárným materiálem se stala v rukou rodiny z vyšší vrstvy. Nutno podotknout, že Eliška Křenková se ústřední role zhostila opravdu se ctí. (75%) (04.04.2023)