Režie:
Jules DassinScénář:
René WheelerKamera:
Philippe AgostiniHudba:
Georges AuricHrají:
Jean Servais, Carl Möhner, Robert Manuel, Jules Dassin, Janine Darcey, Pierre Grasset, Robert Hossein, Marcel Lupovici, Dominique Maurin, Magali Noël (více)Obsahy(1)
Dnes již klasické dílo Rvačka mezi muži patří mezi nejlepší tzv. Film noir nebo-li žánru černého filmu a stal se vzorem pro mnohé filmy natočené v tomto duchu během dalších desetiletí, a to nejen ve Francii. Režisér Jules Dassin nepotřebuje k vyjádření napětí mnoho slov, černobílý obraz dodává dílu nevšední poezii a syrovost zároveň. Dassin vychází z autentického popisu prostředí pařížského podsvětí. O filmu lze směle říci, že je to vloupání zapsané do filmových dějin. Tony se po pěti letech vrací z vězení a pečlivě naplánuje poslední velkou loupež svého života. Samotné vyloupení klenotnictví proběhne podle plánu, ale pak do hry vstoupí náhoda a nepřátelský gang, který se pokusí všemi prostředky kořist ukrást. Neúprosná válka gangů si vyžádá krvavé oběti. Režisér Jules Dassin, který za svůj film získal v Cannes cenu za režii, si sám zahrál jednoho z gangsterů. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (113)
„Najlepší kriminálny film, ktorý som videl.“ (François Truffaut). Mimoriadne precízny heist ústiaci do drsnej francúzskej gangsterky, a to v luxusnom, noirovom kabáte. Scenár nadväzuje na dejovú schému svojho amerického predchodcu – Asfaltovej džungle (1950): „nábor“ zločincov – príprava lúpeže – jej realizácia – znášanie následkov. 25-minútová scéna lúpeže klenotníctva bez jedinej repliky nemala toho času obdobu. Film mal pôvodne nakrútiť Jean-Pierre Melville, ale réžie sa napokon ujal Američan Jules Dassin a postaral sa o poctu americkému filmu noir a poctu Parížu. ()
Dle názvu, země původu a roku výroby možná film pro hrstku staromilských intelektuálů, ve skutečnosti inteligentní zábava pro všechny. Čtyři muži, jeden perfekcionistický plán, sejf plný šperků. Heist movie par excellence. Dle nejlepších tradic žánru, který nemalou měrou sám ovlivnil, režíruje Jules Dassin film vynikající precizností bankovního lupiče a přímočarostí vystřelené kulky. Tři kroky vedoucí k pohádkovému bohatství jsou prosté: vymyslet plán, zrealizovat jej a pokud možno přežít. Právě prostřední část, samotná loupež, ani po letech nepřestává udivovat mistrnou dramatickou výstavbou. Téměř třicet minut bez jediného slova, bez jediného hlasitějšího zvuku. Nedýchal jsem. Ze strachu, že JE prozradím. Dassin režíruje úsporně, kvůli malému rozpočtu MUSEL režírovat úsporně a buďme za to rádi. Hudbu používá jenom zřídkakdy coby náhražku za dialogy (tyhle rychleji stříhané sekvence ženou film úžasným tempem kupředu a těžko si bez nich představit kterýkoliv moderní „heist movie“). Hrdinům nevěnuje přespříliš prostoru, leč dost, aby z nich učinil věrohodné postavy s pochopitelnými motivacemi. Ač parchanti, byli to sympaťáci. Jejich práci bych však dělat nechtěl. Příliš stresující. Pouze v závěru tohoto exkluzivně temného, bohužel zbytečně dlouhého krimi, se Dassinova sevřená režie trochu tříští a moc nepotěší ani finále, v němž zbytečně nadužívá expresivních prostředků. Apendix: Stejně strhující, v globále ještě lepší noirový pamlsek obdobného ražení měl v Americe premiéru o den později než Rififi. Zabíjení. 85% ()
Že sa tu až tak nehovorí, to mi veľmi nevadí, keby to na mňa nebolo spomalené ako keď ťaháte lepivé sople z nosa. Samotná lúpež mi pripomenula novšie a zábavnejšie filmy o Dannyho zločineckej skupinke a súboj gangov to dostal trochu do krutej reality, no záverečná prestrelka sa mi tam nehodila. Nie je to pre mňa žiadna poézia, žiadna klasika žánru tzv. čierneho filmu, žiadna nejaká filozofia zločincov tam nie je nejak zvýraznená, takže nechápem nadšeniu nad týmto filmom. ()
Po všech stránkách silný, i s odstupem více než půlstoletí naprosto funkční film, klasika žánru noir. Pečlivě naplánovaná a provedená loupež, která se po počátečním úspěchu zadrhne a začne se svým strůjcím vymykat z rukou. Základem úspěchu byl precizní scénář, který krok za krokem sleduje vznik bandy, zločinného plánu, přípravu a provedení zločinu. Dlouhé záběry s minimem dialogů, svoji důležitou roli hrají exteriéry starých uliček chudinských i měšťanských čtvrtí Paříže 1.poloviny 50. let, která se teprve tehdy začala díky hospodářskému zázraku měnit, dále černobílý obraz vyhovující příslušnému žánru a především pečlivě volená filmová hudba. Mistrovský kousek, který se zapsal do filmové historie. Film není nijak překombinovaný a přitom je mimořádně silný příběhem i zpracováním. Celkový dojem 95 %. ()
V podstatě jednouchý přímočarý příběh, který od počátku přesně ví, jakého efektu chce dosáhnout. Film se dvěma zcela odlišnými polovinami, té první jednoznačně vévodí mistrovsky naservírovaná a nasnímaná krádež šperků, které předchází pečlivá příprava. V druhé polovině se rozhoří "válka" mezi dvěma zločineckými gangy, kteří se o lup přetahují a nárokují si ho. Co musím na snímku vyzdvihnout (a to mě opravdu potěšilo), byla částečná zkratkovitost některých pasáží (např. o krádeži se divák nedozví rozsáhlou pátrací akcí policie, ale strohým a krátkým záběrem na novinový článek, jenž si čte jeden z gangsterů). Filmů s podobnou tematikou jsem viděl bezpočet, nicméně (sugestivní) Rvačka mezi muži oplývá velkým kouzlem a svojí atmosférou dokáže neuvěřitelně strhnout. Zkrátka film o chlapech (nejen) pro chlapy. Klasika žánru. ()
Galerie (24)
Zajímavosti (40)
- Výraz rififi sa stal trademarkom Le Bretonových románov. Vznikla séria románov "Rififi" situovaná rôzne po svete, ktoré boli aj sfilmované - Rififi à Tokyo či Du rififi à Paname. Taktiež dal vyniknúť výrazným ženským postavám, ako v snímke Du rififi chez les femmes. (Biopler)
- Zlatý věk, klub ve filmu, byl pojmenován podle stejnojmenného filmu režiséra Luise Buňuela z roku 1930. (Kulmon)
- Tony le Stéphanois (Jean Servais) nosí hodinky značky Chronographe Suisse. (dyfur)
Reklama