Portrét dívky v plamenech

Už několik dní přemýšlím nad slovy, kterými bych mohla film popsat, abych alespoň částečně zachytila pocity, které ve mě vyvolal. Portrét dívky v plamenech je snímek silně intimní, který zachycuje křehkost i nezničitelnost, prchavost i věčnost, poetiku i syrovost, klid i vášeň vztahu dvou mladých žen, jejichž osudy se střetly, ale kterým nebylo dopřáno kráčet životem spolu. Z komentářů některých lidí je patrné, že očekávali lesbický LGBT film v korzetech, který by z rukávu tahal esa v podobě erotických scén a "živočišnosti", aby se měli pánové na co koukat. O tom Portrét ale není a pro mě osobně bylo neuvěřitelně osvěžující vidět film, který byl natočený ženou, o ženách a pro ženy s naprostou absencí male gaze. Film, který je v jednotlivých tématech i ve způsobu jejich vyobrazení tak silně feministický, ale zároveň je přirozený a nenucený, takže z něj nesrší žádná (případně rušivá) agenda. Při sledování je znát, že za scénářem i režií stojí žena, pro kterou má tato tématika silný osobní význam, což Portrétu dodává duši i autenticitu. Nechci urážet schopné mužské tvůrce, ale nemyslím si, že by dokázali stejným způsobem zachytit pouto ústřední dvojice, nesexualizovanou ženskou nahotu, domácí harmonii a soudržnost zahrnující mladou služebnou nebo scénu domácího potratu. Ve filmu je hned několik scén, které jsem si musela pustit opakovaně a které považuji z technického i emocionálního hlediska za některé z nejlepších scén, které jsem kdy na obrazovce viděla. A ohromný podíl na tom samozřejmě mají obě ústřední herečky, které jediným pohledem nebo záchvěvem dokázaly říct více, než by to kdokoli dokázal slovy. Abych to zkrátka shrnula (jestli to nebylo už zjevné), jde pro mě osobně o jeden z nejsilnějších filmových zážitků, který se mi vryl hluboko pod kůži a ke kterému se budu znovu ráda vracet. (17.05.2021)

komroní romance dvou žen,která vyvolává vzpomínky na Call Me By Your Name,ale na rozdíl od již zmíněného filmu nedokáže nijak vtáhnout ani oslovit atmosférou či stylem.Jako čtyřiceti minutový díl nějakého seriálu z červené knihovny by to nejspíš bylo celkem ok,jako film na ploše dvou hodin je to bohužel jen lehce strojená nuda...40% (04.01.2020)

Potěší, když je mezi milenci/milenkami ve filmu uvěřitelná přitažlivost. Zároveň tedy tolik dlouhých pohledů, myslím, k tomu nezbytné nebylo. V určitou chvíli jsem si říkala, že to je o ničem, ale ono možná naopak, možná je to přesně tak podivný vakuum, který těžko zopakovat. Kráčející dáma s ohněm v šatech, to je tak výjimečné, že to smaže i ty zdlouhavé promlky. (14.05.2021)

Krásný film. Čekal jsem to mnohem artovější, a přitom je to film, který dokáže zaujmout a bavit širší spektrům publika, než pro jaké je to prezentováno. Film mě hodně sedl, a líbil se mi. Dost oceňuji tempo vyprávění, které si mě získalo a udrželo moji pozornost. Samozřejmě je to dáno taky vizuální stránkou, jenž je působivá a dokáže vtáhnout do děje. Nádherné záběry, práce s vyprávěním a šikovná režie, tento pocit umocňují. Režisérka Céline Sciamma je velmi talentovaná filmařka, a to se zde předvádí se mi hodně líbilo. Film nemá složitou zápletku a přesto dokáže být působivý a zajímavý. Po herecké stránce se tomu nedá moc vytknout, jelikož obě herečky v hlavních rolí předvádí perfektní výkony. Noémie Merlant je zde skvělá a její výkon se mi hodně moc líbil. Adèle Haenel hraje parádně a výborně prodává dilema své postavy a díky ní jsou ty emoce silnější. Herci ve vedlejších rolí jsou dost dobří, a krásně pomáhají hlavním herečkám vyniknout. Portrét dívky v plamenech je krásný film, protože v sobě má mnohem více, než se na první pohled zdá. (17.04.2020)

Filmům s homosexuální tématikou se zásadně vyhýbám - přesto nějaký očas proklouzne ("Call Me by Your Name ", a především "Before Night Falls") . Ženy režisérky (i přes svoji anti-genderovsou "orientaci") naopak vyhledávám - často se pak ptám: "byl by tohle schopnej natročit nějakej chlap?". A když jsem si našel, že Céline Sciammová je ročník 1980, ještě jsem dodal: "a taková mladá holka:? Jenže ve čtyřiceti a po zkušenostech, které už nasbírala, bude nejspíš oním tvůrcem (dříve se říkalo "odpovědný vedoucí"), který je k tomu stvořen. (Přesto, že sloveso, od kterého je její jméno pravděpodobně odvozeno "sciamannare", udělat něco ledabyle, nepořádně", tu určitě není na místě.) Málokdy si všimnu (nebo spíš dovedu ocenit) práci herců či kamery, ale i zde (samozřejmě opět ženy) to bylo opět výjimečné. Jedinou mužskou záležitostí je zde hudba, ta stará i nová. Kdyby film pokračoval celým koncertem (klipem) Vivaldiho "Léta" (Čtyři roční období), tak by se jen trochu protáhnul...... Chtěl jsem si o filmu i něco přečíst, ale jak explikace autorky samé (kritika pojmu "Můza"), tak recenze typu "Portrét dívky v plamenech je fatální romance i lekce z dějin umění" (ČT24), jsou spíš odrazující. (15.05.2020)