Pozdrav od juggerů

V jádru všech postapokalyptických brakovek stojí koncept, kde kulisy destrukce umožňují oživovat klasické mýty a archetypální příběhy, které byly zdiskreditovány svou naivitou – ať už je to western (Šílený Max 2 a jeho kopie) nebo mesiášský příběh (Cyborg). Zatímco staré žánry se obracejí do minulosti a ve výsledku vyvolávají hořkosladkou melancholii po nemožném návratu starých dobrých časů, postapokalypsa skýtá romantickou iluzi, že se dny velkých hrdinů a tradičních hodnot jednou (mnohdy je přímo řečeno, že brzy) vrátí. "Pocta pro Juggery" představuje unikátní příspěvek žánru právě z hlediska toho, jaký typ mýtu se zde aktualizuje. Předmětem postapokalyptické resuscitace zde není filmový žánr či archetyp hrdiny, nýbrž fenomén masově sledovaných sportovních klání. Kočovní juggeři se v týmech po pěti utkávají v brutální variaci na americký fotbal, jež má své krvavé regionální zápasy i extrémní a mnohdy smrtonosnou extraligu. Snímek doslovně naplňuje zbožné přání mnohých příznivců nejpopulárnějších amerických kontaktních sportů, amerického fotbalu a wrestlingu, když namísto předem domluvených vítězství či simulantů v chráničích nabízí šťavnatou gladiátorskou podívanou. Paradoxně se filmem zobrazovaný sport stal i reálnou kratochvílí, především v Německu, Irsku a Austrálii, kde se konají lokální ligy a občas i mezinárodní zápasy v juggingu. Nutno ale dodat, že příznačně ryze iluzornímu siláctví diváků, kteří se projektují do postapokalyptických gerojů, mají reální juggeři ke svému fikčnímu předobrazu asi stejně daleko jako „dřevaři“ vůči středověkým rytířům. Hra v jejich podání připomíná variaci vybíjené a lakrosu se zbraněmi ze dřeva obalenými v molitanu. Když se ale vrátíme k filmu samotnému, ten zcela uhrane svou osobitou vizí a precizně vystavěným scénářem od režijně debutujícího Davida Peoplese, jehož jméno je jinak asociováno s filmy jako "Blade Runner", "Nesmiřitelní" či "12 opic". Fakt, že "Pocta pro juggery" byla ve své době ambiciózní projekt, stvrzuje i herecké obsazení v čele s Rutger Hauer, Joan Chen, Delroy Lindo, Vincent D'Onofrio. Nutno si uvědomit, že tehdy tato jména nebyla doménou béčkových produukcí, ale naopak patřila mezi největší herecké talenty (Hauer měl za sebou "Blade Runnera", D'Onofrio "Full Metal Jacket", Chen part u Bertolucciho a Lindo byl uznávaný shakespearovský herec). Bohužel snímek tragicky propadl a očernil i všechny své aktéry, z nichž se někteří už nevymanili ze škatulky zetkových hvězd. (22.02.2013)

Tenhle kultovní film z doby mého dospívání jsem viděl poprvé až teď. Nejsem hypernadšenej, ale nejsem ani zklamanej. Na dnešní poměry je to docela komorní film, místo budgetem a trikama navozuje atmosféru jinak - a docela se mu to daří. Příběh je jednoduchý tak, jak už sportovní (jj, paradoxně je to víc sportovní film, než se zdá) snímky bývají. Ale odsýpá to, Rutger je charismatický a Joan Chen zajímavá, hra násilná a reálie postapokalyptické. Co víc si přát? (16.11.2010)

Páčila sa mi samotná postapo atmosféra, ktorá v tomto smere ponúkla to najlepšie z 80. rokov (niečo podobné nájdeme napr. aj v sérii Mad Max). Horúčava, piesok, špinaví a otrhaní zúfalci, hmatateľná beznádej a zúfalstvo.... A v takomto bezútešnom svete si nažívajú juggeri - "športoví" nadšenci, ktorí nemajú nič iného na práci len kočovať a vyzývať miestnych súperov na zmeranie si síl. Princíp hry je jednoduchý - treba nastoknúť psiu lebku na kôl, ktorý je za chrbtami súperov, a to za akúkoľvek cenu, vrátane zlomených krkov alebo vypichnutých očí. Až raz sa vyskytne cieľ - postup do I. ligy tohto športového zápolenia..... Športový námet zasadený do postapo prostredia sa vyskytne iba zriedka, čo treba oceniť. Navyše dej vôbec nenudil, nešetrilo sa surovosťou, príbeh mal spád, myšlienku a výborných hercov, hlavne v podobe R. Hauera. On podobné filmy vie, všade kde hrá dodá svojej postave výrazný rozmer a nebolo tomu inak ani teraz. Na nadpriemer to stačí. 70/100 (09.06.2015)

Dnes jsem se asi po dvaceti letech znovu podíval na můj kdysi oblíbený film a našel jsem na něm obrovské množství nedostatků, z nichž mě nejvíce obtěžoval dabing, který mi připomněl nucenou recitaci básní na základní škole. Na druhou stranu je fakt, že zrovna za to tvůrci nenesou žádnou odpovědnost. Snímek je klasickým australským béčkem ze světa, který se hnul nesprávným směrem. Utkání juggerů jsou jakýmsi křížencem amerického fotbalu a gladiátorských zápasů, přestože mám rád inteligentní rugby a americký fotbal je pro mě stupidním sportem pro lidi, kteří vystudují vysokou školu jen díky tomu, že umí rychle běhat, tento film mě i po letech vcelku bavil a přinesl mi i pár nostalgických vzpomínek. (13.11.2017)

Mám rád Rutgera Hauera. Mám rád filmy, které se nebojí explicitnosti. A mám rád akční filmy. V tomhle případě se v podstatě jedná o gladiátorské zápasy, které trvají až do konce. Jenže stejně si nemůžu pomoct, prostě mě to nebavilo tolik, jak bych si myslel, že mě to bude bavit. Ono je to možná tempem, možná stylem, který mi k tomu ale přitom seděl... Nevím. Dobré, ale neohromilo mě to. (17.11.2015)