V síti

Těch 5* nedávám ani za atraktivní téma, ani za znepokojivou myšlenku, ale především za profi zpracování. Celý projekt je vymyšlený, připravený i zrealizovaný do nejmenších detailů, ale přesto jsou z něj sem tam cítit i "tak to zkusíme takhle a uvidíme, co z toho vznikne" momenty, což je super. Vytkla bych možná až příliš naivní dotazy Zrzky a Blondýnky, ale jinak klobouk dolů... Po "Českém snu", ze kterého je mi upřímně zle (není nic horšího než nadšení ze zklamání druhého), je "V síti" alespoň částečnou dokumentární (a pro mě i emoční a smysluplnou) kompenzací. (04.03.2020)

║Rozpočet CZK 365,000║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $2,894,447▐ Ďalší krásny obraz dnešnej modernej doby, plnej úchylákov, nadržancov a perverzákov. Stačí im dať len priestor, dobre zázemie vytvorené demokratickým systémom a máme ich tu ne pohľadanie za každým rohom ako húb po ďaždi. Kam toto smeruje? Oceňujem tento projekt, určite prínosný, aj keď veľmi smutný vo svojej podstate ako obraz dnešnej spoločnosti. Prezentácia týchto ťaživých tém je podaná dosť s citom, medzi určitými mantinelmi únosnosti, je to obsahovo zvládnuté tak aby si to mohol pozrieť každý a zhnusenie príde tak akurát z mierou únosnou. /80%/ (31.10.2020)

Nejvýstižnější pro celý film mi přijde hned titulková scéna, kdy vidíme různé záběry dětí s tvářemi zanořenými do mobilů, k čemuž hraje zlověstná hudba. Nejmladší ze všech dívek je v závěru „uvězněna“ do názvu filmu. Je to metafora možná zbytečně varovná a zjednodušující, ale působivá a plně odpovídající roli ochránce dětských duší, do které se režisér staví (a svou pozici připomíná množstvím záběrů vlastních reakcí na to, co herečky během komunikace s predátory vidí a slyší). V síti vnímám jako film vymyšlený od samého základu tak, aby vzbudil silné emoce, nabídl dlouho doznívající emocionální zážitek, což se mu díky tomu, jak výborně je zahraný, sestříhaný a ozvučený, daří. Není to film, který by nutil k přemýšlení nad rámec přímo pojmenovaného a zobrazeného, pro to neponechává prostor tím, jak je doslovný, názorný a emočně návodný, do jaké pozice nás situuje a jak nás neustále zaměstnává nějakými výraznými audiovizuálními podněty. Není a vzhledem ke své povaze dokumentárního blockbusteru ani nemůže být formálně riskantní a provokativní. Naopak je relativně snesitelný zásluhou mnoha odlehčujících okamžiků a toho, že se takřka celý odehrává v „kontrolovaném“ studiovém prostředí, které přímé ohrožení minimalizuje (něco jiného je ovšem dopad na psychiku hereček). Na diváka V síti neklade velké nároky, vlastně po něm jen chce, aby byl šokovaný, dojatý, pobavený povahou jednotlivých interakcí, což je u dokumentu stejně legitimní pojetí jako u filmu hraného a zřejmě by bylo pošetilé po autorech chtít, aby svou sebejistou výchozí pozici à la „objevujeme Ameriku, jsme z toho v šoku a vy byste měli být taky“ nějak kriticky reflektovali. Jde o film dobře naplňující koncept, vůči němuž mám výhrady... což je ovšem problém můj, ne filmu. Zda skrze ty silné emoce a na ně vázanou diskuzi a osvětu V síti přispěje k nějaké změně a otevře někomu oči (snad ano), už s kvalitou filmu jako takového nesouvisí a do jeho hodnocení bych to nezahrnoval. 65% (27.02.2020)

Čekal jsem necitlivý průšvih. Na Klusákovy poměry ale ze Sítě vylezl fakt dobrý edukační materiál. Tak třeba za to můžeme poděkovat Barboře Chalupové, nevím. ___ Oželel bych například závěrečnou konfrontaci s Ústečanem a se Sneakym, protože v nich šlo spíš o tvůrčí kalkul a/nebo o osobní vypořádávání štábu s traumaty. Potřebný odstup se v tu chvíli vytratil. __ Data o predátorech jsou stejně šílená, jako data o znásilnění a násilí na ženách. A ještě šílenější je, jak s tím firmy provozující sociální sítě při zachování sočasného byznys modelu efektivně nic (moc) nenadělají a nedělají. Stačí se mrknou půl roku od premiéry na lide.cz, tvl. EDIT 11/2020: Tak lide.cz končí. Přirozeně ne proto, že ničí životy dětí, ale protože nevydělávají. (04.10.2020)

Nehodnotitelné. (Ta konfrontace na konci je úplně... nesmyslná?) Jakožto robot, kterým jsem, se po dni a noci přemýšlení a rozdýchávání budu věnovat hlavně nedostatkům formy. Zamilovanost tvůrců do toho "performativního dokumentu" je tak silná a bezbřehá, že na obsahu a sdělení jako by vůbec nezáleželo. Díky hraní na city a braní "první dobré" dokument působí jako hrubý nástřel díla, které potřebuje ještě mnoho hodin rafinace a rešeršování, aby bylo hotové. Například jsem si jistá, že pro herečky byl celý tento proces trauma jako prase, ale na kameře je vidíme hodnotit všechno okamžitě a bez odstupu a bez času na usazení myšlenek, přemýšlení a zpracování toho traumatu. Určitě to zabere nějaké minuty celkového runtimu, ale jakou hodnotu to doopravdy má jako výpověď? "To je ale prase..." nás jako reakce na dick pick od náhodného člověka napadne asi každého, tak jaký význam mělo, že si tímhle peklem figurantky na vlastní kůži prošly, když žádnou hlubší reflexi od nich nikdy nedostaneme? Od "odborníků z oblasti psychologie, sexuologie i práva" uslyšíme stěží pár obecných větiček, kdo by čekal opravdovou analýzu natočených záběrů a vysvětlení/přiblížení laické populaci, co se v takovém nerovném rozhovoru/vztahu děje a jaké vzorce chování predátoři na svém lovu zneužívají, čeká marně. Místo toho dostaneme nekomentovanou koláž sesbíraných exemplářů a v závěru neorganizované neprofesionální pokřikování "to vám není blbý?", "jak se cítíte?" a "proč to děláte?", kde nejde o získání odpovědí, ale právě jenom o to pokřikování. Pokud chtěli opravdu zahrát na emoce, tak měli pár měsíců počkat a ke vzorkům penisů od přispěvatelů dopsat, že nikdo z nich za svoje počínání nedostal nic natvrdo, všichni jenom podmínky a plácnutí přes prsty, aby bylo jasné, jak se české právo staví k mužům, kteří se dopouštějí nátlaku/násilí na ženách, bez ohledu na to, kolik jim je. (Ok, tak teď aspoň Ústečan dostal dva roky natvrdo.) (28.03.2021)