V síti

Pár výhrad by bylo, hlavně v rámci toho, že se dokument snaží destigmatizovat nějakou problematiku, ale svým způsobem jí z jiný strany zase trochu stigmatizuje (ač nejspíš nevědomě = zaměřuje se jen na dívky - v dokumentu není vůbec zmíněné sexuální zneužívání chlapců, které je úplně stejně reálné - pouze lehce naznačené, ale bohužel ve špatné situaci, kdy to vyzní spíš vtipně a v rámci prevence by to tak u mladších ročníků či méně kriticky přemýšlejících lidí mohlo vyvolat dojem, že kluci v tomhle směru nejsou v ohrožení). V jiném směru nemám moc co vytknout. Skvěle skloubený scény u kterých se dělá člověku fyzicky špatně (hlavně díky mistrně budované hudbě, střihu a kameře) se scénama, kdy se člověk dusí smíchem, fantastická struktura dokumentu a parádní závěr. Pochválit musím i zmínku o tom, že nějakejch 95% oněch predátorů nejsou pedofilové, což v současné době v očích veřejnosti bohužel stále jakási reálná představa, která dělá neskutečnej bordel. Hodnotu v tomhle dokumentu vidím hlavně v tom, že se nejedná pouze o jakési poukázání na problematický fenomén moderní doby, ale i o jakýsi vhled do mysli, a přemýšlení, možná i lehce nakousnutou psychologickou sondu "těch" jedinců za obrazovkou. (02.03.2020)

Ještě větší píčovina, než jsem čekal. Třeba mě zastřelte, ale absolutně mě to nebavilo a při sledování mi bylo často trapně. Na efekt udělaná přehlídka zoufalců vesměs padesát a víc co si musí honit svoje malý péra před fiktivními dvanáctkami, který jako dvanáctky moc nevypadají. Takže smysl tohoto šokumentu? Mám se posrat z přehlídky těchto lidských karikatur. Ano zaslouží si výsměch a politování, ale tím to hasne. Jo ten vyděračskej zmrd co pak dostal limonádou do ksichtu to už byla jiná kategorie takovýho zkopat to jo, ale jinak tenhle rádoby dokument nepřichází s ničím o čem se neví, jenom nemluví a celou dobu jen klouže po povrchu a ani v náznaku se nevěnuje podstatě věci. Chytrýmu napověz, hloupýho kopni...Odpad!5% (30.10.2020)

Čekal jsem necitlivý průšvih. Na Klusákovy poměry ale ze Sítě vylezl fakt dobrý edukační materiál. Tak třeba za to můžeme poděkovat Barboře Chalupové, nevím. ___ Oželel bych například závěrečnou konfrontaci s Ústečanem a se Sneakym, protože v nich šlo spíš o tvůrčí kalkul a/nebo o osobní vypořádávání štábu s traumaty. Potřebný odstup se v tu chvíli vytratil. __ Data o predátorech jsou stejně šílená, jako data o znásilnění a násilí na ženách. A ještě šílenější je, jak s tím firmy provozující sociální sítě při zachování sočasného byznys modelu efektivně nic (moc) nenadělají a nedělají. Stačí se mrknou půl roku od premiéry na lide.cz, tvl. EDIT 11/2020: Tak lide.cz končí. Přirozeně ne proto, že ničí životy dětí, ale protože nevydělávají. (04.10.2020)

Vyjadřují se k tomu všichni, a tak přidám několik vlastních postřehů, byť větší problém než s dokumentárním blockbusterem V SÍTI mám s jeho dosavadní kritickou reflexí, která má převážně obdobu přejatých presskitů s několika přidanými dojmy, max. snahami o až urážlivě zevšeobecňující interpretaci. Dokumenty Víta Klusáka si cením z těch důvodů, pro které jiným vadí: kombinování různých modu dokumentu a přechody mezi nimi v rámci jednoho díla, začleňování postupů hraného fikčního filmu, otevřenost interpretacím navzdory jasnému až návodnému vyznění. (Nechávám stranou rozměr díla jako fenoménu přesahujícím jedno médium, považuji ho za záslužný.)_____ V SÍTI je v kontextu Klusákovy filmografie manýristický, formálně rozpadlý - vytvářející pouze zdání systematičnosti a soudržnosti - a tematicky zploštěný a zplošťující. Nevadí mi, že je odhalovaná konstruovanost toho sociálního experimentu a celý metafikční rozměr (náležitost reflexivního modu dokumentu), ani nemám nic proti vloženým edukativním vsuvkám v podobě vyjádření odborných osob a faktických titulků (náležitost výkladového modu dokumentu). Přijde mi však kombinace obou modů jednak nefunkční (poučování nezabírá při vědomí konstruovanosti), jednak střídání obou způsobuje dost nevyrovnaný rytmus. Rozpadlé to je i co do vytyčené metody - cením si náběhu k uskupení do vzorců (3 dívky, 3 pokojíky, 3 akty - příprava, provedení, konfrontace, 3 paralelní linie v závěru sestříhané do jedné montáže), ale proti takovým Trierovým PĚTI PŘEKÁŽKAMI se s pravidly a omezeními nepracuje systematicky._____ Přejímání postupů z fikce a z různých žánrových děl se pak na jednu stranu tře s těmi dokumentárními, na druhou nešťastně shazuje celek někde na úroveň exploatace s bulvární rétorikou působení na první signální. Na true crime i na desktop filmy - snímky odehrávající se na monitoru počítače - je to málo vtahující vinou metafikčního rozměru, příp. reflexivního modu. Na konec to zabírá leda jako exploatačka, která návodně vyvolává emoce (ach jo, ta hudba, achich ouvej, ty střihy na detaily obličejů) s cílem pohoršit se z morálně správných pozic. Předchozí Klusákovy filmy znejišťovaly (do jaké míry to je mystifikace?, proč se naruší inscenované pozorování vstupem tvůrce? atd.) a vybízely k mnoha otázkám nastíněním řady motivů (radar v Brdech, fake obchoďák i ne-neonácek byly záminkou k širší společenské reflexi, zatímco zde se začíná a končí u "fujky fuj sexuální predátorství"). Tenhle nevyvádí z míry (sound design je nejvíc návodný, střih zastírá způsob nakládání se získaným materiálem) a dává odpovědi z kategorie objevování zjevného pro kohokoliv počítačově gramotného. Nikoliv film o manipulaci, ale manipulativní dílo. (29.02.2020)