Režie:
Ladislav SmoljakHudba:
Jaroslav UhlířHrají:
Ladislav Smoljak, Petr Reidinger, Jan Kašpar, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Petr Brukner, Václav KotekObsahy(1)
ŠVESTKA - je to hra o stáří a její umělecká úroveň je bohužel poznamenaná i stářím jejího autora. Ale je to hra cenná právě tím, že v ní dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci.. Dialogy nejsou tak hutné, jak jsme byli u Cimrmana zvyklí, jsou jakoby roztěkané, často opouštějí dějové řečiště a tvoří slepé laguny, odkud není návratu. Také vtipy už zdaleka nemají tu razanci jako za mlada. Ale hra je to cenná právě tím, že v ní i dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (245)
Smoljakův seminář v této hře je snad ten vůbec nejlepší, jinak hra samotná se rozjíždí dost pomalu, ale pak postupně graduje až k velkému finále. (po čase musím dopsat, že jsem to viděl v divadle se zdeňkem svěrákem, který je v hlavní roli milionkrát lepší, přidal spoustu vtipů navíc a v jeho podání to byla nejlpeší cimrmanova hra) ()
Již nějakou dobu na sobě s jemnými obavami pozoruji zde rozebíranou schopnost začít vyprávění v bodě A, neschopnost myšlenkově doputovat do bodu B, ale přitom stihnout probrat celou abecedu včetně diakritiky. Teprve při sledování této hry jsem pochopil, jakým nechtěným komikem se stanu, až si v důchodu posadím vnoučky na kolena a pustím se do vyprávění o své práci na "počítači" typu IQ 151 z dílny JZD Slušovice, který dokázal po pětiminutovém přemýšlení vyřešit mnou zadanou logickou kulišárnu takto: 2 + 2 = 0,399999x10E01 a přitom probrat dějiny EU, historii MS ve fotbale, reklamu na Bobika a techniku vyvolání orgasmu u těhotné hrošice. ()
Hru Švestka som videl premiérovo až teraz. Výborne som sa zabavil na seminári, ktorý patrí medzi najvtipnejšie. Škoda len, že samotná hra už úrovne seminára nedosahuje. Ak sa donekonečna opakujú gagy, ktoré už pri prvom uvedení nie sú ničím mimoriadne, nastupuje skôr pocit trápnosti, než zábavy. Ale to všetko je myslené v cimrmanovských proporciách, nie absolútne. Takže výsledné tri hviezdičky sú veľmi silné. ()
Tuto hru jsem nespočetněkrát slyšel v audio podobě, několikrát viděl na DVD a dokonce i dvakrát na živo. Jak Smoljak tak i Svěrák, střídající se v hlavní roli vechtra ve výslužbě, jsou nezapomenutelní.DVD verze je ze Smoljakem,ale věřte, že o nic nepřijdete. Na živo je to dech beroucí zážitek. Avšak jsem šťastný za DVD verzi, která mi smíchy taky nedá vydechnout. Nevím zda byl Cimrman opravdu tak Geniální :-) , ale vím na sto procent, že jeho divadelní soubor je plný geniálních herců, komiků a hlavně lidí. Všem jim moc děkuji. ()
Kdyby byla Švestka klasickým filmem, visela by na nejvyšším vrcholu mé TOP desítky. Viděl jsem ji již minimálně 3x a pořád mám dojem, že to je málo. "Holka Krev a Mlíko, Kryštof Harant..., První pád, Vodopád.." Rozplývám se radostí nad vzpomínkami na tyto úžasné slovní hříčky. Zajisté nejlepší Cimrmanovka! ()
Galerie (11)
Zajímavosti (9)
- Andulka Šafářová je pojmenována podle lidové písně „Andulko Šafářová“. Již předtím se tato píseň objevila v představení „Cimrman v říši hudby“, a to přímo v opeře. (mnaucz)
- Tato hra jako jediná vyšla oficiálně na dvou CD a deskách. První verze byla natočena 24. 5. 1998. (mnaucz)
- Typickým neduhem stáří postavy vechtra Přemysla Hájka je zapomnětlivost pustit podávanou ruku člověku, s nímž se vítá. Ve hře tak nastávají několikaminutové úseky, v nichž Hájek drží pravici některé z dalších postav. Jak se tento nápad na vtip zrodil? „Mně se hodil zážitek ze Slovenska, kam jsme jednou jeli za strašnýho počasí do jedné obce na zájezd. Místní vedoucí kulturního zařízení byl opilý. Byl ale nesmírně šťasten, že jsme dorazili, jelikož už to vypadalo na zrušené představení. Já jsem mu podal ruku a on mě nepustil a vodil mě po tom kulturním domě. Vždycky mě někomu představil, ale nedovolil mi, abych tomu druhému podal ruku. Byl tak rád, že jsme dorazili. Vykroutil jsem se z toho tak, že jsem řekl, že se musím jít převlíct, a tak mě nakonec musel pustit,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. (mnaucz)
Reklama