Saló aneb 120 dnů sodomy

Těžko se k tomuhle něco píše, toto je v pravém smyslu slova kontroverzní film, jen tedy poddotek pro diváky, co tomuhle dílu dali odpad a dívají se na něj jen v rovině konkrétního vjemu, jistě, jako významově mnohovrstevnaté dílo může být Saló jen řetězec kontroverzních a nechutných obrazů. Už názvem je zjevná inspirace (ne přímo adaptace) pornograficky pokleslým literárním textem markýze de Sade. Součástí onoho názvu je ale i slovo Saló... Měli jste někdy tu snahu zjistit si, co ono tajemné slovo znamená? Jasně nás odkazuje k tomu, že jde o uměleckou alegorii, tedy o skrytí skutečného významu a vytvoření jakéhosi podobenství. Saló je totiž jméno pomístní - název italského městečka, kde sídlila Mussoliniho vláda Italské sociální republiky, jež vznikla po obsazení Itálie vojsky Wehrmachtu a SS v roce 1943. Tahle loutková vláda dosazená na příkaz samého Hitlera měla za cíl zastřít skutečný stav věcí ve fašistické Itálii - Němci obsadili Itálii, popravili kliku vládnoucí v období po Duceho svrhnutí a nastolili v zemi krutý teror, na jehož základě mučili, týrali, popravovali i brutálně zabíjeli nejen partyzány, ale i nevinné lidi z řad široké masy civilního obyvatelstva... Právě kvůli tomu se zohavená těla Duceho i jeho milenky později houpala na traverze jedné milánské benzínové stanice... Stále ještě vám alegorický význam tohoto snímku uniká? (Každopádně i pro mne tenhle snímek jde za hranice toho, co jsem v umění ještě schopen akceptovat...) Podobné filmy: Vepřinec (12.12.2007)

Ano, tento film je ZLO a hnus. Nic jiného vás po jeho shlédnutí nenapadne a na nic jiného nemyslíte ještě několik dní potom. ALE : jednou se mně a jednomu mému kamarádovi "poštěstilo" vidět film ještě jednou (jaksi proti naší vůli - rozhodně jsme to vidět podruhé nechtěli), a museli jsme se pak shodnout na tom, jak dobrý (a silný) je to film. Škoda, že asi každý "normální" a zdravý člověk se na Salo podívá jen jednou, protože přes všechen ten hnus opravdu není možné vysledovat nic jiného (a taky že jsem se to po prvním shlédnutí ani neodvážil hodnotit). Teď jsem ale přesvědčen, že Pasolini přesně věděl, co dělá a asi bych na jeho místě nic neměnil. Schválně to skuste shlédnout podruhé... (03.08.2006)

Po skončení som dosť uvažoval, čo chcelo byť filmom povedané. Telesná láska sprevádzaná smiechom, úsmevy, detaily tvárí, detaily pohlaví - to všetko je známe z Pasoliniho trilógie života. Aj tam sa dali vystopovať prvky zobrazenia ľudskej manipulatívnosti, ale v popredí stála telesnosť, humor a nahota. Závažnejšie myšlienky skryté v tomto kabáte boli a sú publikom ako tak prekúsnuteľné práve pre ponúknutú odľahčenosť. Salo ponúka čosi iné - smiech, nahota a sex ostáva, pribúda omnoho viac extrémneho násilia a ponižovania pokrytého elegantnou hudbou, dokonalými róbami kurtizán, postavením a dôstojnou fazónou vládcov republiky (biskup, bankár, sudca a aristokrat). Všetko zvrhlé je normálne a smiešne. V prípade osnovateľov žalúdky dvíhajúceho experimentu nejde o žiadnych tupých nevzdelancov, ale o študované vysoké vrstvy vyznajúce sa vo filozofii ako aj v umení ( o čom svedčí prebíjanie sa citátmi z diel filozofov v bežnej reči a obrazy moderného umenia na stenách izieb). Žranie hovien (naveky si zapamätám talianske slovo mangia (vyslov: Mandža! = jedz !), pokorné počúvanie, nevzpieranie sa, sebaudávanie, korenie sa moci, úchylárne najrôznejších druhov prijímané s úsmevom na tvári (okolostojace služobníctvo, vojaci a kurvy). Čo to bolo ? S týmto uvažovaním som zaspal. A snívalo sa mi o súťaži Superstar, odohrávajúcej sa v gladiátorskom ringu obkolesenom sfanatizovanými davmi. Paralela sa mi jasne(hoci možno príliš prvoplánovo) vyjavila : Pasolini neukazuje nič iné ako súčasnosť, pohrával som sa tým aj pred snom, prečítajúc si príspevok Petra Makaja, niečo mi tam však nesedelo. Snová paralela mi zasadila film do správneho rámca. Je to nadčasový film o tej stránke človečenstva, ktorú by veľa z nás rada zamietla pod koberec, hoci sa pretláča do popredia v stále rafinovanejšej podobe aj dnes. Tí, čo si dovolia poukázať na pokrivenú realitu expresívnou formou (kto dôsledne prečítal román 120 dní Sodomy markíza de Sade, vie o čom tu píšem) sú neprijateľní, pretože násilne otvárajú oči. Až tak násilne, že to bolí, pohľad sa vzpiera, myslenie odmieta kominukovať na tejto úrovni, pozrieť skutočnosti do očí totiž žiadna veľká pohoda ani užívanie si veru nie je. No a to je v príkrom rozpore s heslom dneška: "Buď v pohode, uži si tak aby si bol svoj a sám sebou!". (31.03.2005)

Nemyslím, že by to bylo v dněšní době nějak mimořádně šokující či pobuřující. Navíc to není ani varující, ani vysvětlující, ani nic jiného. Prostě takový blbý film, kde se pleskají po zadku a žerou hovna. Internet je plný horších věcí a realita je mnohem, mnohem odpornější. A varování před fašismem a zneužitím moci? Dnes? V době Paroubka, Grosse a Dalíka? Cha cha cha (15.10.2008)