Saló aneb 120 dnů sodomy

Kdo u filmu odmítá přemýšlet, tak je na špatné adrese. Obviňování Pasoliniho za nechutné a perverzní scény je směšné. A to prosím v době, kdy chce mít každý moc a asijské porno je snad nejžádanějším artiklem na internetu. Saló ve mně dokázalo vykřesat nepopsatelné pocity zloby. Měl jsem chuť těm čtyřem buznám rozmlátit hubu a to se mi u filmu opravdu nestává každý den. Pasolini naznačuje, kam až může zkažená společnost zajít a film je v dnešní době, kdy se můžou všichni posrat z uspokování svých potřeb, ještě aktuálnější. Třeba neustálý přísun stupidních reklam je vlastně takovým novodobým žraním hoven. Na to si však nikdo nestěžuje. Zajímavé. (13.07.2011)

Tak nevím. Film nevadil kvůli brutálním scénám (i když závěrečné mučení je skutečně síla), kvůli obscéním scénám, nebo snad kvůli pornografickému obsahu (už proto, že ten film tedy skutečně pornografický není ani náhodou). Překvapivě to hlavní, co bych filmu vytkl je, že nudí. Scény, kdy prostitutku vypráví nechutné příběhy, se neustále opakují. Když jsem viděl první scénu, v níž jedna z kurtizán nádherným přednesem vypráví nejnechutnější příběhy, přišlo mi to jako zajímavý protiklad (způsob mluvy a obsah) a dokonce mi některé momenty přišly vtipné. Jenže, když se taková scéna zopakuje po několikáté, už je převažujícím dojmem nuda. No asi to je podobenství – ani nevím přesně čeho. Když jsem si přečetl, že Pasolini tvrdil, že je to obraz ne fašismu, ale tehdejší (a tedy i dnešní) konzumní společnosti, tak tomu fakt nerozumím. (12.09.2004)

Sadeho kniha, z níž film vychází, není žádným varováním. Je dílem člověka, který psal neškodné porno :))) a na druhé straně i nemorální a zrůdné neuvěřitelnosti, čistě jen pro potěšení své a dalších grázlů tohoto zaměření. Když se člověku zašije do těla krysa, která se má pak prokousat ven, není to vize, myšlenka ani memento, ale jen a jen to jediné - odpad. (17.04.2003)

Potřetí už ten film fakt vidět nemusím a kdo ho chce milerád mu ho přenechám. Pasolini prostě není nějak moje kafe... mám ho trochu za zvrhlíka (že by morální podvědomí?), ale rovněž si kladu otázku zda je opravdu zvrhlík a co když jsme zvrhlí my, co ho nemusíme... Chcá nechcá minimálně respektuji Pasoliniho nárok na svobodu projevu... 120 dní sodomy je pocitový film, buď ho člověk prokleje nebo je z něj vedle ať už v kladném či záporném slova smyslu. A pak je tu třetí možnost, že se v tom člověk pěkně mele a neví kam s ním. zda mezi odpad či ho vynést na piedestal.... (23.08.2005)

Markýz de Sade byl nepochybně prase, ale Pasolini dokázal i z jeho zdánlivě nezfilmovatelného "románu" (který se sestává na ploše několika set stran převážně z detailních popisů toho, kdo co komu kam strčil) udělat adaptaci, která má smysl. Tím, že děj přesunul do Mussoliniho fašistické republiky, ukazuje nám, jak daleko může dojít zneužití moci v rukou úzké skupiny lidí. Ano, je to nechutné, a proto nezapomínejme, že v totalitních režimech se děly (a můžou dít) takové, a ještě mnohem horší věci. (14.03.2004)