Punk

Joker Punx: napsat hned po sobě "skvělej dokument" a "co čekat od debilních amíků" je fakt masterpiece. Jedinečnej punk není jenom v Anglii, ale i v Japonsku, Švédsku, Finsku, Jugoslávii, Polsku, Francii, Španělsku, Brazílii, Kolumbii, na Islandu a dalších asi 50 zemích světa. A ta "skurvená Amerika" mu mimochodem dodnes dává stovky výbornejch kapel. Ale aspoň někdo konečně určil, kde že je to ten pravej punk :))) Jinak z dokumentu jsem nadšenej, sice se tady chodilo dost po povrchu a hodně toho chybí, ale víc se prostě stihnout nedalo (rozšíření o dalších pár dílů by byla pecka). Nicméně pokaždý když se tam objevil Lydon, tak jsem se hrozně lek. Takže jsem se hlavně v druhym díle lekal poměrně hodně často. A mimochodem, to byl dycky hroznej blbec. (16.11.2020)

Série na téma PUNK nemůže nikdy potěšit každýho, stejně jako těžko jasně definovat něco, co se v čase mění a pro různý lidi se různě významově odlišuje. Ale je to zábavný a po stránce interviews solidně nabitý dokument — parta starochů vzpomíná na svůj životní moment, divák si přijde na Iggyho, New York Dolls, Ramones, Sex Pistols a nebo Black Flag (kde jsou Misfits, kde je GG Allin), načež kdekoho opět vyprudí devadesátková komerční exploze a skejťácký Warped Tour trend. Nasrat. Moje vůbec první kazeta byla "Americana" a ta mi otevřela dvířka k muzice... A kdo držkuje tak pozor, epizoda 5 už by bylo téma pop-punk, emo a Machine Gun Kelly trapák :D (14.07.2022)

Styl dokumentu jako přes kopírák všech podobných USA dokumentů posledních let, tj. nic moc - spousta "slavných" bývalých muzikantů, novinářů a manažerů vypráví, jak to tehdy bylo, to vše prokládané výbornou muzikou a historickými záběry. Pro fanoušky této hudby určitě výborné. 75%. Druhý díl mě chytil víc, na 85%. Po shlédnutí všech dílů musím konstatovat, že se jedná o výborné zmapování punku od počátků až do současnosti. Jen bych uvítal víc hudby, ukázek bylo málo a krátké. (24.10.2020)

"Punk´s not dead!" Známá to hláška, na které vlastně opravdu něco je, i když se punk vyvinul už někam jinam, než kde byl na začátku. Výbornej dokument o tom, jak stál na začátku revolty Iggy Pop nebo Johnny Rotten (Sex Pistols), kteří už mají být asi tak 8x mrtví, ale pak se objevili další, mladší a celá scéna se posunula někam dál (občas až k mainstreamu, viz např. Green Day nebo The Offspring v posledních letech), což svým způsobem vůbec nemusí být na škodu. Ano, dneska už to není ten "čistokrevnej" a protestující punk, nicméně je to tam pořád, je to životní styl, je to zábava a to je neskutečně důležitý. Přestože tohle není můj styl, kde bych si rochnil ve tříakordových popěvcích, je skvělý vidět dneska ty zkušený a prošedivělý bardy, kteří to všechno zažili, kteří si tím vším prošli a mnohdy je to na nich i vidět (a nemyslím tím jenom tetování!), jak tím žijou i ve svým věku, jak mají ten elán a rebelii pořád v sobě! Takže punk opravdu není mrtvej, jenom se trochu transformoval a možná i zaujal víc lidí, než by si ortodoxní fanoušci přáli... což podle mě ale vůbec nevadí. (13.11.2020)

Na dokumentu mi vadila jistá americká popisnost. Když někdo řekne, že punk byl jako láva, co se vyvalila z vulkánu, přijde záběr na lávu, jak se valí z vulkánu. Co se týká formy, nejde o nic převratného, zkrátka různé osobnosti sedí na gauči a vzpomínají. Zábavné a zajímavé to je ale samozřejmě v tom, o JAKÉ jde osobnosti a NA CO vzpomínají. Žádné klidné rozhovory s operními pěvci na plovárně, ale drogy, mejdany, sex, alkohol, svoboda a pořádně ohulená hudba. Tvůrcům se podařilo vyzpovídat slušnou řádku exotů (v nejlepším slova smyslu) a člověk musí jen žasnout, jak byli mladí lidé v 60. a 70. letech odvážní a nekonformní vzhledem k dnešním korektním a slušným mileniálům. Ale jak se praví v posledním díle - dokud tu budou kapely, které hrají z čisté lásky k hudbě a ke svobodě, které se nechtějí prvoplánově nacpat do rádií a na stadiony, do té doby nebude punk mrtev. Člověk se dozví řadu zajímavých informací (třeba co znamenalo X na dlaních jistých návštěvníků rockových klubů, proč se na hudebníky plivalo nebo jak vznikl text ke skladbě Smells Like Teen Spirit), dokument ale nevytváří umělé hrdiny a naštěstí se nevyhýbá ani kontroverzím (neonacistické party na koncertech kapel jako Black Flag či vražda, kterou patrně spáchal Sid Vicious). A hlavně, přiznejme si - koho z nás liberálů nezahřeje u srdíčka, když v této superkorektní době na veřejnoprávní televizi slyší hlášky typu "Můžu říkat ´volizovat péro´, když je to dokument vo punku, že jo?". (01.12.2020)