Pod pískem

Ozonovy filmy mě vždy jakýmsi způsobem zaujaly, ale nikdy se mi nedostaly nijak výrazně pod kůži, což je škoda, protože jistý nemalý potenciál zde byl. Drama Pod pískem mě oslovilo více než "Bazén" a "Čas, který zbývá", protože mi to přišlo více ucelené a hlavně pochopitelné. Charlotte Rampling je vážně dobrá herečka a role ženy, která se vyrovnává se smrtí manžela po svém, ji perfektně sedla. Někdy je prostě těžké nechat někoho odejít, a proto je lepší se tvářit, že je stále tady, avšak i to má své meze. Zkrátka solidní drama, které má rozhodně něco do sebe. (21.08.2012)

Zvláštní film a upřímně z něj mám smíšené pocity. Na jedné straně žena, která ztratí manžela a neví jak, zda zemřel či odešel. Viděl jsem a cítil tu neochotu přijmout realitu. Na straně druhé o manželovi jsme se toho mnoho nedozvěděli a dějových oslích můstků bylo ves nímku taky dost, abych si dokázal udělat nějaký kompaktnější obrázek nebo i názor na to, co se mohlo stát, případně zda by jeho chování, určité kroky či jiné indicie mohly nějakým směrem ukázat. Asi se na snímek budu muset podívat ještě jednou z odstupem času, třeba svůj komentář přehodnotím. (20.05.2010)

To byl hlavně herecký koncert Charlotte Rampling, která zde ztvárnila ženu, která zcela uzavřela svou mysl před smutnou událostí, kterou byla smrt jejího muže. Citlivě natočené drama se smyslem pro detail, ve velmi pomalém tempu, které ne každého diváka nadchne. Velmi pěkně byl vykreslený její duševní zmatek, který byl jasně patrný na tváři v momentech, kdy její mysl bojovala s tím, zda přijmout realitu a nebo jí popřít a Marie se tak postupně dostává na velmi tenkou hranici mezi šílenstvím a zdravým rozumem. Bruno Cremer se moc ke slovu nedostal a to je možná škoda, ale scénář mu to tady víc nedovolil. 3,5* (22.06.2013)

Tímhle mě Ozon mile překvapil, protože jsem se obával chladného čehosi ve stylu Bazénu a přitom mi tu chladný a mdlý přišel snad jen začátek - a věřím, že po druhém zhlédnutí už bych neměl problém ani s ním. Tady mi ta atmosféra totiž naštěstí dost sedla a navíc to má velmi dobře napsaný scénář, dostatečně zajímavou mysteriózní zápletku, slušnou kameru a nejeden skvělý filmařský nápad, jak s tou zápletkou pracovat. Dokonce to je i psychologické a na rozdíl od Bazénu funkčně a dostatečně. Snad jediné co mi vadilo byl přehnaný počet sexuálních scén, slabší konec (který mohl být pojat líp, ale to souvisí jen s poslední scénou) a celkově i fakt, že úplně dokonalé to taky není. Hodně dobré ale určitě a mé hodnocení je tak jako tak dost vysoké. 4* (26.02.2022)

Začnu intimní poznámkou Mr. F.W.Colqhouna *****: "Celou hodinu a půl jsem bojoval s pocitem, že jsem film už viděl..." Ano, já také, a zřejmě i mnozí jiní. Jde přece o archetypovou situaci, která se může vyskytovat v mnoha formách, a můžeme ji prožít na různých úrovních; fantazijní, snové, paranormální, psychoanalytické. Zde je podána v souřadnici Lacanovského reálna, v němž se mísí vše, co nelze vyjádřit slovem ani obrazem, co lze popsat pouze hrubým pojmem (viz zde mysteriózní drama); F.W.Colqhoun mluví dokonce o paranoii. Jaké máme možnosti pro racionální vysvětlení? Jean utonul, Jean se šel utopit, Jean byl zabit, unesen, otráven atp., Jean se sbalil a zdrhnul. Celý film se nám snaží vysvětlit, jak to bylo. Jsme schopni to pochopit? Kde je tedy naše racionalita? Pokud nejsme schopni situaci rozřešit, pak nutně zůstal ležet na dece, resp. se z ní propadl pod písek (tam ho také Marie hledá, byť nedůsledně). A tak to také chápe jeho žena Marie. Pozn. 1: Možná je škoda, že připodobnění (spíše jen mentální) k Wirginií Woolfové nebylo dotaženo, přestože bylo reflektováno ve dvou vlnách. Okamžiky, kdy Marie přecházela do jiného psychického režimu, jsme to pociťoval podobně, jako přechody myšlenkových sekvencí v jejích knihách - a zrovna "Vlny" je moje nejoblíbenější. Pozn. 2: Scénár 7 hvězd, režie 3, průměr 5. (12.02.2019)