Accattone

Těžko je mi dnes večer hodnotit, Pasoliniho sdělení je jasné a chápu jej, nicméně hlavní postava mi byla nesympatická, chlap v nejlepších letech a neumí vzít za práci, nestará se o svou rodinu, nestará se ani o své děti, prostě se jen fláká, chlastá, přiživuje na druhých, lže, krade, to pak nezvládnu soucítit, natožpak fandit pijavici... (04.12.2022)

Accattone (po slovensky: Žobrák), považujem za jeden z vôbec najsilnejších, a zároveň i najsmutnejších režisérskych debutov v dejinách kinematografie, a to vďaka i samotnej melancholickej, pôvodnej hudbe J.S. Bacha, ktorej emocionálny účinok dosahoval neuveriteľne možného maxima, a k tomu i podtrhoval samotné prostredie, ktoré priamo kontrastovalo s mimoriadne fantastickou kompozíciou obrazu prostredníctvom čiernobielej vizualizácie T.D. Colliho, keď som mal vskutku naprosto reálny dojem, že sa zrovna nachádzam, zväčša v beznádejnom dianí, a to spolu s titulnou postavou Vittoriom "Accattoneom" Cataldim v podaní talianskym (ne)hercom Francom Cittiom, ktorého herecký prejav sa veľmi často vyznačoval úplne autentickým vcítením sa do svojej postavy, až to miestami normálne zachádzalo do najvyššieho predstaviteľného extrému (v pozitívnom slova zmysle). • Skrátka, P.P. Pasolini, vytvoril obzvlášť hodnotný počin, v ktorom stelesnila jednu z vedľajších úloh i pôvabná talianska herečka Monica Vittiová, vidíte teraz, ako sa to parádne rýmuje; Citti/Vitti. • Nerozumiem tomu, prečo mi vlastne toto vysoko umelecké dielo, tak dlho unikalo... (17.08.2023)

Upraveno v březnu 2021. Film Accattone je stylovou režijní prvotinou Piera Paola Pasoliniho, je jeho niterně rozervanou poezií, uměleckým i politickým manifestem a jeho nejintimnější zkušeností. Accattone je básní o pýše a slávě italského muže a trpkém údělu italské ženy. Accattone je nechtěným plodem, vzešlý z fašistického patriarchálního řádu společnosti, je paličatým vzdorem proti establishmentu a jeho pokrytectví, a je taktéž touhou a nadějí k dosažení nesmrtelné velikosti života. Pier Paolo Pasolini vytváří svou niterně rozervávanou poezii z niteček kontrastů a do religiózního uspořádání Bachových not vpouští svět chudiny a spodiny, vyděděnců, pasáků, povalečů, darmošlapů, prostitutek a zlodějů, jejich nitra však planou vášní a touhou na jevišti života, kde pro ně nechává volnost a tábor pro opulentní rejdy. Kameraman filmu Tonino Delli Colli se svým estetickým komponováním dostává až k vlastní intimitě vnitřních světů, to jeho obrazy dotváří svazek stylizované podoby Padoliniho intimní poezie. Hrdinou ódy krásy života niterně rozervávané poezie je Vittorio Cataldi, známý pod jménem Accattone (pozoruhodný Franco Citti s hlasem Paola Ferrariho), mladík, neschopný se přizpůsobit bídné realitě. Tím nejsnadnějším zdrojem obživy je ženská důvěřivost, přesto v sobě stále nese zbytky ušlechtilejších ideálů. Žízeň po životě a jeho krásách, rozpolcenost nitra, sláva a nízkost té mužské podstaty bytí. Hlavní ženskou postavou je Stella (zajímavá Franca Pasut s hlasem Deddi Savagnone), prostá dívka, nevinné stvoření, kráska s bezelstnou snahou o naplnění lásky. Slabosti muže a urputná odolnost ženy v její podstatě bytí a života. Významnou postavou filmu je Maddalena (zajímavá Silvana Corsini s hlasem Ileany Zezzy), neočekávaně ukončený finanční zdroj Accattoneho pohodlí. Představa lásky je zdeformována prostředím a zkušeností. Z dalších rolí: z marnosti lásky nadobro vyléčená Accattoneho chudá a poctivě pracující manželka Ascenza (Paola Guidi s hlasem Monicy Vitti), prostitutka bez zbytečné mužské přítěže Amore (Adriana Asti s hlasem Luiselly Visconti), obezřetnější Ascenzin otec (Romolo Orazi), k potrestání mizery vždy připravený Ascenzin bratr (Massimo Cacciafeste), sebevědomý pasák z Neapole Salvatore (Umberto Bevilacqua), jeho věrný doprovod (Franco Bevilacqua, Amerigo Bevilacqua a Sergio Fioravanti), skromná a křehká manželka Salvatoreho kmotra Nannina (Adele Cambria), bezstarostný zloděj Balilla (Mario Cipriani), drzý posměváček a zlodějíček Cartagine (Roberto Scaringella), raději poctivě pracující Accattoneho mladší bratr Sabino (Silvio Citti), či Accattoneho kamarádi a povaleči všehomíru Moicano (Luciano Conti), Tedesco (Roberto Giovannoni), Piede D'Oro (Luciano Gonini), Pupo il Biondo (Alfredo Leggi) a Pio (Piero Morgia). Filmové dílo Accattone je úchvatnou básní niterně rozervané poezie toho osobitého italského umělce, jehož vůle neodmyslitelně vždy stojí proti establishmentu. Jedinečný to poetický prožitek! (12.10.2009)

Nechceš nic dělat? Zaměstnej prostitutku. Jen se do ní, prosím tě, nezamiluj! Zvláštní film, ze kterého ten existencialismus a materiální nedostatek některých obyvatel Říma není na první pohled tak zřejmý, protože se zpočátku jeví jako ten nejpříjemnější a nejpohodlnější stav. Ale to se postupně mění a hlavní hrdina, nejdřív frajer, se začíná propadat až na dno. Tomu je přizpůsobena i podivná atmosféra, jakási směs pohody a zároveň smutku, výborně dotvořená Bachovou hudbou. A pak ten konec…zajímavý snímek, který hodnotím silnými 4*. (20.06.2013)

Rímske predmestie v neorealistickom rúchu, prostredníctom príbehu pasáka vlastnej frajerky Accattoneho (=šupáka). Čiernobiely obraz zvýrazňuje neutešené prostredie periférnych stavenísk obklopených panelákovými komplexami. Úryvky vznešených skladieb Johanna Sebastiana Bacha ako zvláštny protipól života ulice zosilňujú poetickú linku príbehu. Film mixuje barokové vplyvy (hudba) s biblickými motívami a pod povrchom bublajúcou rebéliou. Prevláda drsný humor nezamestnaných povaľačov, stupňovanie negatív v správaní spodiny, ku ktorej napriek tomu možno cítiť isté sympatie prostredníctvom naznačenej obžaloby spoločnosti, vytvárajúcej svet pekla na Zemi absolútnym nezáujmom oň. Predmestia talianskych veľkomiest, obývané po generácie chudákmi v chatrných baráčikoch bez dverí s plachtou. Život zo dňa na deň riadený myšlienkou: uchmatni čo sa dá, bez ohľadu na city, morálku. Legálna práca námezdných robotníkov vedie k zotročeniu tela. Prípustné je teda všetko: okradnutie synčeka, lásku poslať šľapať chodník, otca pripraviť o umelý chrup, či slepca o peniaze. Spoločnosť zisku sa zaujíma o tento sociálny pododpad len bdelými očami polície, prípadne sexuálnymi výjazdami znudených intelektuálov za kurvami spodiny. Muži zákona, či muži peňazí si dovolia voči nechráneným a nevzdelaným čokoľvek (Accattone bezdôvodne zbitý na výsluchu). Individualistická, krátkotrvajúca revolta končí nevyhnutným zánikom, ktorý je možno vykúpením v lone prírody (sen hlavného hrdinu). Záverečné prežehnanie v policajných putách ukazuje, že ani jednoduchý zbožný akt nemožno preukázať bez okov všadeprítomnej sledujúcej moci. (22.11.2005)