Služebníci

Formálne čistý film. Čiernobiela tomu náramne pristane. Hlavne keď kamera ticho pozoruje byty, priestory cirkevnej školy ( či už z vtáčej perspektívy alebo nie) a pomaličky vťahuje diváka do doby, ktorá nepriala názorom. Ostrochovský je zručný režisér. O tom žiadna. Jeho Kozu považujem za jeden z tých lepších slovenských filmov. Problém Služobníkov je jeho priehľadnosť. Od určitého momentu vieme ako to skončí a tým pádom film nemá čím prekvapiť. Zaujať môže len atmosférou a tiež pohľadom na neskutočne vypapaného Martina Šulíka. Čo je na spôsob ako to pracuje s kamerou veľká škoda. Je to ale pochopiteľné. Túto tému považujem v rámci Československej tvorby za vyčerpanú. A úprimne nechápem, prečo sa k nej stále niekto vracia. Každopádne ale nelámem palicu. A túžobne očakávam ďalší Ostrochovského film. (07.09.2021)

Vítězství formy nad obsahem, to bych napsal na úvod tohoto komentáře, věřit v nesouměřitelnost (protikladnost) obsahu a formy, takhle však – věře, že v těch nejlepších filmech formální prostředky zakládají (předurčují) obsah (fabulí), a naopak; vztah těchto dvou konceptů je pro mě tudíž komplementární – si musím postesknout, že je škoda, že ke krásným obrazům (záběrům) nepřibyl pozoruhodný (tj. emočně vzrušující a strhující) obsah. A musím říct, že se jedná o škodu přímo dvojitou, přihlédneme-li k tomu, že téma vztahu komunistické moci k církvi a jejím představitelům je tématem, který český/slovenský film doposavad příliš nevytěžuje (napadá mě pouze Zapomenuté světlo). Z odstupu přemýšlím pouze o tom, nakolik o tom, že tenhle film působí tak děsně unyle, distancovaně, akademicky (ano, teď to myslím pejorativně) rozhodlo to, že ho Ivan Ostrochovský natočil tak, jak ho natočil, totiž jako modelový evropský arthouseový film, a nakolik je chyba na straně scénáře. Tím, že zápletka na papíře nevypadá špatně (témata kolaborace s mocí, odvahy, vlastního svědomí jsou vždy nosná), mě to nutí do odpovědi, že to, co mělo být hlavním kladem filmu (a v jistém ohledu prostě je!), totiž příznaková kvalita obrazu, film „rozbilo“, odsoudilo obsah k úloze pouhého přívažku. Musím se opakovat, škoda. 60 % (21.02.2023)

Filmársky určite na európskej úrovni - najmä kamera neveľmi zaostáva za Pawlikowskeho čiernobielymi 3:4 kompoziciami. V tomto smere nemám čo vytknúť, ani pomalé tempo s mnohými naračnými výpustkami mi nevadilo. Čo sa ale týka obsahu: Podobne ako viacerým tu medzi recenziami, mi zľahka uniká dôležitosť tejto látky pre domáceho diváka. V súčasnosti predsa socialisti nie sú zďaleka najväčším zlom, či hrozbou spoločnosti - katolícka cirkev je zas v súčasnosti všetkým, len nie obeťou (skôr naopak). Ťažko dnes teda súčasnému divákovi tieto reálie môžu niečo povedať. (U zahraničného, neoboznámeného s našimi dejinami, by úspech teoreticky mohol byť väčši.) Môžeme namietať, že príbeh môže byť (mal by byť?) chápaný aj vo viac všeobecnej, (napríklad) Formanovsky-kukučej rovine súboja malých, zraniteľných jedincov proti mašinérii neotrasiteľnej a zlovestnej moci systému. Z tohto uhla pohľadu príbeh celkom funguje (tlak režimu je tu vďaka vynikajúcemu zvuku priam fyzicky citeľný.), veľmi jasne teda cítime PROTI ČOMU chlapci bojujú - v tomto smere zas pôsobí nedostatočne vybudovaná ich motivácia, tj. ZA ČO bojujú a čo im ich viera dáva. Najmä, keď jednu z najkľúčovejších a najkomplikovanejších postáv príbehu, hrá najslabší herec (mladý S. Polakovič). (23.05.2021)

Tvůrcům se povedlo dokonale vykreslit stísněnou atmosféru doby, čehož dosáhli především díky výrazné černobílé stylizaci, tíživé hudbě a znepokojivému zvuku. Značně skličující snímek Služebníci však v konečném důsledku doplácí na skutečnost, že příběhu chybí spád, trochu více rozvinutá zápletka a propracovanější charaktery postav. (65%) (18.05.2022)

Ke kladům filmu patří silná atmosféra. Autenticky působící prostředí nejrůznějších zákoutí bohoslovecké fakulty s sebou ale zároveň přináší i technicky velmi špatně sejmuté dialogy, především v interiérech s nevhodnou akustikou (např. v chodbách s velkým zvukovým halem) není hercům občas vůbec rozumět. Tím spíš, že - z hlediska logiky příběhu naprosto správně - často přecházejí do polohlasu až šepotu, protože jejich postavy vědí, že i ty kamenné stěny mají uši, tedy štěnice. (08.12.2021)