Wittgenstein

Když mluvíme o Ludwigu Wittgensteinovi, jako jedním z nejdůležitějších filozofů 20. století (viz obsah) nebo o brilantním filozofovi, jak se o něm mluví jinde, jsou to pojmy, které by určitě nechtěl slyšet. Celý život, byť různými formami („Tractatus logico-philosophicus“ / "Philosophische Untersuchungen“) se snažil pojmy zpřešnovat, až se staly, i pro mnohé filozofy, obtížně uchopitelné. Už první dvě věty z "traktátu": 1 Die Welt ist alles, was der Fall ist. 1.1 Die Welt ist die Gesamtheit der Tatsachen, nicht der Dinge (1 Svět je všechno, co je případné. 1.1 Svět je celek skutečností, nikoli věcí“) se zřejmě dají rozvinutím objasnit, ale to on právě nechce. Jeho "definice" by se měly chápat přímo, možná nejvhodněji v lacanovském prostoru imaginárna, symbolična a reálna, či jako koany v zenu. Logická a mystická část tvrzení jsou nerozpletitelně propleteny... Na druhé straně vytvořil Derek Jarman, který tyto lacanovské souřadnice respektuje a dosazuje si do něj Wittgensteina (nejen jako myslitele, ale i jako rozpuruplného člověka), který odpovídá jeho naturelu, takový film, že po jeho shlédnutí si nedovedu představit jiné zpracování. Pozn. 1: V jednom anonymním článku na netu se autor zabývá problémem, který výrazně reflektuje i Derek Jarman: "Výrazy pro individuální vnitřní procesy (např. bolesti) nejsou mimoto žádnými názvy pro vnitřní „objekty“. Ony mají svůj význam jen v souvislosti s nejazykovými výrazy a chováním se mluvčího a okolí. Wittgenstein to vysvětluje na obrazu uzamčených krabic. Poněvadž obsah není přístupný, je irelevantní, nepodstatný. A poněvadž soukromé vnímání může být částí hry řeči, je jeho označení bezvýznamné." Pozn. 2: Ludwigu, jsou meze řeči i mezemi činů? A proč? (15.01.2019)

Návod na to, ako nakrútiť svoju obľúbenú látku s minimálnymi finačnými prostriedkami, čiže niečo pre našich filmárov. Ono práve vtedy sa ukáže vaša skutočná obrazotvornosť a talent. Mne k dokonalému vychutnaniu tejto netradičnej sondy do života jedného filozofa chýba práve to, že o Wittgensteinovi som v živote nepočul, priznávam. Ale mám hustý dojem, že ak by išlo o film s klasickou výpravou, napríklad by sme vycestovali do zeme, kde zajtrajšok znamenal včerajšok, tak by sa z toho vytratil vtip a nápad a sledovali by sme iba akademickú nudu. 70% a po kine by to bolo určite viac. (01.06.2018)

Nezvykle umírněný Jarman - a právě díky téhle relativní soustředěnosti vyniká jeho důmyslnost, která se v jiných jeho filmech, co jsem viděl, poněkud rozpouštěla ve všudypřítomném punku. Sice by se dalo říct, že ten film by šel bez větší obměny inscenovat jako divadelní hra - což evokuje určitou mediální nevyužitost, ale když se na to přistoupí, tak ok. (15.08.2018)

Jarmanův film navazuje na pozdního Pasoliniho i Paradžanova ve výtvarně-divadelní stylizaci, která je pro mě zkrátka uchvacující, a v humorném akcentu (ruská partie se sovětskou úřednicí je až téměř fraškovitá). Překvapuje mě, že toho si nikdo moc nevšímá. Srovnání dětského (fantazijního a traumatizovaného) světa s bojovným dospělým jsem také ocenil jako určitě podnětné cesty interpretace, i když si uvědomuji přílišnou akcentaci homosexuality, která je u autorů spíše jednoznačně sdělována, když jistotu o ní máme u Wittgensteina docela nepatrnou.. (27.08.2010)

Příběh tohoto podivínského, ale geniálního filosofa je vyprávěn poněkud neobvyklou formou - malý Ludwig Wittgenstein vypráví 'vzpomínky' na celý svůj život. Celý snímek je koncipován v podstatě jako divadelní představení, odehrává se jen mezi pár nezbytnými kulisami před černým pozadím, některé části vyprávění jsou zobrazeny do písmenka reálně, jiné ztvárněny jednoduše metaforicky. Chvílemi naopak snímek působí jako umělecky natočené naučné video, které se snaží vtipnými asociacemi stimulovat paměť diváka. Ať je to jak chce, film určitě stojí za zhlédnutí! (16.10.2010)