Cesta do nemožna

Hravé, novátorské, baví víc forma než obsah... Vizuální stránka filmu odkazuje na tvorbu francouzského průkopníka kinematografie Georgese Mélièse, u nějž měl vypravěč příběhu – fiktivní český filmař Otakar Kubánek – pracovat při natáčení filmu Cesta do nemožna. (05.02.2021)

Vizuální velmi stylizovaná koláž se starožitnou magií znázorňující poetiku průkopníka filmu Georgese Mélièse (Cesta do neznáma z 1904) . Vyvolává to poetiku nedokonalých triků z počátku kinematografie, ale film stál 19 milionů korun a většina obrazu je zpracována na počítačích. Celkově je to občas nesoudržné. Na osudy Štefánika vzpomíná vymyšlený pražský filmař Otakar Kubánek. je to zároveň trochu groteska, sci-fi. Štefánikovo šestinásobné zdolání Mount Blancu je pro mě nepochopitelné , jak ho to mohlo bavit. Pobavilo mě, že během svého pobytu na Tahiti zamýšlel ostrov zakoupit a zřídit " nové Slovensko", nebo jak se Meliesovi když se rozzuří zvětší hlava. Konspiračním teoriím o smrti hrdiny se film naštěstí nevěnuje. Historická fakta občas nedodržuje. (04.02.2021)

Kde to bolo točené? V nejakom zahúlenom bare? Ten dymový opar za tri koruny má byť akože prejavom umenia alebo ide o rozpočet na úrovni večerníčka? Ako píše Dzeyna, toto je fakt otrasné spracovanie, amatérske, lacné a pre diváka hlavne neatraktívne. A nemalo by ísť predovšetkým práve o toho diváka? A že tam dávali groteskné scénky je nie len na škodu, ale ozajstnou trápnosťou, sám so pociťoval stud za tých hercov, ktorí to museli stvárniť. (31.07.2020)

Ach, jaj... mohla to být i milá skromnější (česko-)slovenská variace na Huga a jeho velký objev, kdyby filmu nescházely emoce a kdyby si tvůrci ujasnili, CO a PRO KOHO chtěji točit. Cesta do nemožna občas svým pojetím vyprávění, pestrobarevnými animacemi a vzdělávacím charakterem sice připomíná film pro děti a mládež, jenže nemá jedinou dětskou postavu, neodehrává se ani v prostředí dětskému publiku blízkém a nedokážu si představit, žeby na mě ve věku dítěte kdysi mohla fungovat. Problém je, že mimo originálního vizuálu (který sice ne vždy působí dokonale, ale ony „trhliny“ zas často mají v souvislosti s poctou počátkům kinematografie smysl) nenacházím ani silnější důvod, proč by mě mohl tento film nadchnout jako dospělého. A bohužel ani nenadchl. Témata cestovatelských dobrodružství nebo počátků trikového filmu v popředí s Georgesem Mélièsem jsou určitě hodně atraktivní, osobnost M. R. Štefánika a pozadí vzniku 1. Československé republiky minimálně zajímavé. Jenže dohromady tu bylo na můj vkus namícháno tolik různých témat a motivů, včetně romantické zápletky nebo výrazných fantazijních pasáží (s totálně WTF nápady např. o tom, jak by Slováci mohli kolonizovat Tahiti...), že ve výsledku vznikl prazvláštní guláš, občas zcela svévolně střídající mj. hraný film s animacemi, jaký moc nezachutná. V žádném z toho množství témat a vrstev film nejde pořádně do hloubky a co je ještě horší, většinou postrádá emoce, herecké výkony působí nezáživně a navzdory formě ve stylu hravé žánrovky (jíž zde není dokonce cizí ani groteska!) tu úplně absentuje humor... Strašně rád dal 3. hvězdičku, protože v rámci současného domácího filmu rád ocením něco, co se vymyká běžné tvorbě, ale mimo vizuální nápady a načrtnutí pár historických témat mě Cesta do nemožna moc neupoutala. Vlastně jde o další z řady filmů, v nichž solidní netuctová forma vítězí několik metrů nad velmi slabě propracovaným obsahem, jakých vzniká poslední dekádu hodně a z většiny z nich za sebe nedokážu být nadšen. Vizuálně je film zdařilé, ale jinak jakoby mu chyběla duše. A jestli mám v rámci odkazů na francouzskou kinematografii jásat nad tím, že je na zvonečku napsáno Claude Lelouch, tak jen nevycházím z údivu, co tu Lelouchovo jméno v době před světovou válkou vůbec dělá... [45%] (13.01.2022)

Veľmi sa mi páčila vizuálna stránka filmu od začiatočného Star Wars textu až po absolútne úžasnej scenérii Štefánikovej tváre nad obzorom na konci. Neviem či to bol zámer tvorcov, aby všetky tie exteriéry vyzerali tak počítačovo-umelé alebo len animátori precenili svoje sily, každopádne aj tak sa mi tá neprirodzenosť prostredia páčila. Veľmi originálne a svojsky je spracovaný Štefánikov príbeh, čo sa mi tiež páčilo, i keď rozumiem, že nie každému tento štýl sadne (z kinosály odišli 20 minút po začiatku dve slečinky, ktoré sa už nevrátili). U mňa veľká spokojnosť. (02.11.2019)