Po životě - Série 1

Já to tomu Rickovi nežeru, zbytku hereckého ansáblu ano, ale ten Rick je v mých očích takovej sakisticky nadřazenej píčus, že mu ta poloha "Umřela mi žena, nechci bez ní být ani vteřinu. To se radši zabiju. A při tom jsem se k ní choval jako děcko z diagnosťáku ke sým vychovatelům.", zkrátka není vůbec přirozená. Za mě si dejte třeba MOM, nebo klasickýho Loui. To mi přijde jako daleko silnější a realističtější. (04.04.2022)

Gervais je prostě mistr v napsání opravdu lidských charakterů. Opět tu máme jeho jakožto hlavní postavu, která se chová jako dement, ale v tomto případě je to jen jeho bariéra, utvořená jako reakce na určitou situaci, v jádru je to však dobrák, což se postupně stále více a více dostává na povrch. Na pozadí jeho příběhu se pak odehrávají další příběhy opravdu obyčejných lidí, s opravdu obyčejnými příběhy, a je vidět, že i rutinní situace, když se dokážou dobře napsat, tak prostě táhnou. První série je tak klasický Gervais se vším všudy. (14.01.2022)

Chvíli mi trvalo (tak 2-3 epizody), než jsem se dokázal naladit na vlnu téhle série, ale nakonec to klaplo. Postavy jsou sympatické a s Tonym nejde nesoucítit, pokud člověk zažil, co je to opravdová láska. Ricky tady chytře skloubil vážné téma se svým bohémským postojem k životu a výsledkem je zábavná a zároveň smutná záležitost, kterou si ale nejde neoblíbit. (Netflix 4k, orig.) (29.05.2020)

Jeden z Gervaisových osobitých projektů, kde Ricky sice fanouškům svého humoru servíruje stírací hlášky a sarkastické poznámky, ale jde mu (kromě předvádění solidního herectví) o vážné téma vypořádání se ztrátou manželky a souboje cynika s rituály společnosti. Je to pomalé a chmurné tím správným způsobem, co diváka ve špatném rozpoložení zasáhne, ale je těžké u toho zapomenout, že se díváte na člověka, co sází bomby na Zlatých glóbech a svých vystoupeních. (27.02.2022)

Jsem rád, že se pořád ještě točí záležitosti, které jsou pro mě jako za odměnu. Ricky Gervais mě tímto počinem opravdu dostal, jeho Tony je cynik podle mého gusta, jenž glosuje všechno (a všechny) s úžasným sarkasmem, navíc je ateista, takže bylo jasné, že si ho musím okamžitě oblíbit. U minisérie Fleabag jsem kritizoval to, že se tvůrcům nepodařilo dokonale sladit komedii s dramatem, tady to ale vyšlo dokonale, a tak jsem místo zběsilé legrace nebo uplakané tragédie dostal krajně lidský příběh, od kterého jsem se nemohl odtrhnout. P. S. Hned v první epizodě byla parádní definice lidského druhu:-) (20.06.2020)