Narušitel systému

„Na svůj hlas má zbrojní pas.“ Helena Zengel excelovala. Roli nezvladatelné zvládla na jedničku a být to na mně, tak jí Zlatý medvěd v zubech přinese Oskara. O to víc zamrzí, jaká manipulativní inkluzivní sračka se z filmu vyklubala. Naštěstí to vyvážily humorné komentáře těch, kteří tomu napálili 5 hvězd, ale současně píší, že holčička „byla na pěst“, tedy jim zcela uniklo humanistické poselství: „Nefackovat! Zahrnovat láskou a vono to s ní pude.“ Což o to, zahrnování láskou zní líp než zahrnování psychofarmaky, ale... Kam se, doprdelepráce, poděla vaše empatie... s jejími oběťmi?! Jaké jí měl Micha stanovit hranice? „Maximálně jedno zmlácené dítě denně, když do krve zmlátíš dvě, tři, tak večer půjdeš spinkat bez objímání?“ I dobroserská inkluze musí mít nějaké hranice aneb SVOBODA mojí, po LÁSCE toužící pěstičky končí u cizího nosu! Společenská pravidla nejsou „absurdní“ (© JitkaCardova) a dávat chudáky děti (imho taky zasluhující lásku a pocit bezpečí!) do jedné třídy s psychicky narušenou, agresivní, nezvladatelnou a naprosto nevypočitatelnou fretkou, je možná velice humánní vůči té pacientce, ale čiré zlo a velké bezpráví vůči jejím obětem. EMPATICKÉ OKÉNKO: [][] Co na to moje máma, moudrá a láskyplná žena? ♥ „Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.“ ♥ „Tak dlouho se se džbánem chodí pro vodu, až... “ ♥ „Kdo chce kam, pomozme mu tam.“ [][] A závěrem tip pro sluníčkářské rodiče. Adoptujte si nějakou psychicky narušenou agresivní holku, je to ideální au pair. Hlavně k miminku. Zejména pokud rádi experimentujete, ale už vám došly tarantule a krysy se vzteklinou. (29.09.2023)

Narušiteľ systému pokojného sledovania filmu. Alebo každé dieťa potrebuje aspoň mamičku, ak už nemá kompletnú rodinu. Ak ju nemá citovo trpí. Sebalepší terapeut to nespraví. Ak však matka neustále uniká a dieťa to cíti, stáva sa citovo deprivované, čo sa prejavuje napríklad aj tak, ako vidieť vo filme. Akože presné, emočne silné, no naozaj nič nové neprinášajúce. Poznámka: Z internetu som prebral z prvého gúglovského odkazu tie prejavy citovej deprivácie u dieťaťa ktoré som vypozoroval vo filme: sklon k ochoreniam, úrazom, horší školský prospech spôsobený chýbaním motivácie k učeniu, rozptýlenosťou a nesamostatnosťou dieťaťa, nedostatkom pozitívnej stimulácie, absenciou spätnej väzby, deti nechápu význam vlastného správania a význam správania iných ľudí, v dôsledku chýbania skúsenosti s citlivou matkou, ktorá by im sprostredkovala toto poznanie, v hierarchii potrieb dominuje potreba prijatia a citového uspokojenia resp. akéhokoľvek uspokojenia, prežívanie neistoty voči svetu, ľuďom, voči ktorým majú primitívne a povrchné vzťahy, konflikty s vrstovníkmi, prejavy egocentrizmu, chýbanie prejavov empatie, emočná plochosť, nedôvera, hostilita i agresivita, zvýšená dráždivosť, výbušnosť, psychické napätie, znížené prežívanie psychickej pohody a vyrovnanosti, aktivizácia obranných mechanizmov, preceňovanie svojich možnosti, prejavy nadradenosti, nedostatočné sebaovládanie, sklon k impulzivite. (20.07.2020)

„KDYŽ SI S NÍ NEVÍ RADY ANI PROFESIONÁLOVÉ, TAK CO MÁM JÁ DĚLAT?“…„VY JSTE JEJÍ MATKA...“ /// Jako první musím napsat, že smekám před tou dvanáctiletou holkou! A k filmu – modrookej blonďatej spratek… traumatizovanej modrookej blonďatej spratek… může někdy žít normální život? V časech, kdy přibejvá dětí (vinou jejich rodičů) s různejma poruchama chování, působí tenhle film jako takovej názornej příklad… VŠEHO! Místy je to dost dobrej adrenalin i pro člověka, kterej už pár podobnejch mladistvejch provinilců v životě potkal. Takže vlastně ze života! A emoce tady rozhodně hledejte! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) První slovo, který mě napadne je MÁMA. 2.) Chci (neustále) domů (a nejsem E.T.). 3.) Thx za titule „Dionick89“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (06.03.2020)

Nic nového pod Sluncem. Další příběh. Další sociální drama. Dobré na nedělní odpoledne, když se vám nic nechce dělat a tak se jen napojíte na ten příběh o dítěti, které zápasí samo se sebou. Dávám čtyři, i když mnohem radši bych dal tři a půl, ale myslím si, že i když je to silné námětem samo o sobě (a hlavně herecký koncert pro mladou a talentovanou Helenu Zengel), postrádá to silnější scény, ale to je tím typem dramatu, tohle je ten pomale stupňovaný proud, žádná top filmařina s top vizuálem. Ale má to dobrej ponor do příběhu. (01.03.2020)

Už dlouho jsem necítil takovou beznaděj jako v tomto případě. Ty malý holky mě bylo líto, ale stejně tak okolí, které svým chováním vysloveně tyranyzovala. Silná sociální psychárna a stejně jako kolega hnědý, při scéně s miminkem se mě na chvíli úplně zastavil dech a bál jsem se každé následující scény. Scéna mezi maminkou a šéfkou ústavu dovršená objetím Benni byla vlastně srhnutí mých pocitů a emocí z celého filmu v jedné scény. Helena Zengel pokud se bude věnovat herectví může čekat zářivá budoucnost, protože její herecký výkon bere dech a Nora Fingscheidt má střibrného méďu právem. (19.06.2019)