Narušitel systému

I přes fakt že je hrdinkou velmi mladá holka, tak samozřejmě byla často absolutně na pěst. Jinak tedy, ale rozhodně štěstí do života moc nedostala (matka nezodpovědná kráva), na druhou stranu film nezodpoví otázku zda-li Benni byla na pěst vždy nebo všechno rostlo od okamžiku, kdy o ni matka neměla zájem a podrazila ji nohy nejvíc jak jen mohla. Měl jsem připravené nižší hodnocení, ale závěr filmu rozhodně přidává bod navíc. 75% (14.04.2022)

Dlouho jsem tento film odkládal, musel jsem na něj mít náladu. I když mi přišlo, že ji nemám, tak jsem to dnes zkusil. A docela to šlo. Psychologicky dobře zpracováno, ten vztah pacient-ošetřovatel je zpracován hezky. Nikde se neobjevuje diagnóza, což je zajímavé a dodává to filmu trochu pocit záhodnosti. (28.08.2021)

Tak nekompromisní a syrově realistické sociální drama jsem už hodně dlouho neviděla. Ještě teď mi není moc dobře po těle z toho šíleného koktejlu protichůdných emocí, který ve svém celovečerním debutu německá režisérka Nora Fingscheidt namíchala. Když rodiče neposkytují svým dětem dostatek lásky a péče, velice často se pak stává, že z nich vyrostou nezvladatelní spratci. Agresivní a traumatizovaná dívka Benni v neskutečně přesvědčivém podání Heleny Zengel je typickým příkladem nemilovaného dítěte, přičemž každá její snaha, aby ji měl někdo skutečně rád, končí žalostným neúspěchem... Připadá mi, že žijeme v poměrně dost divném a přetechnizovaném světě, jenž přestává být příjemným místem pro citově založené jedince. Také proto mám velké obavy, že podobně bezprizorních dětí ztracených v systému běhá kolem nás daleko víc, než si vůbec dokážeme představit. (95%) (21.09.2022)

Netušil jsem, že nezvládatelné dítě se v Německu označuje jako narušitel systému. Nicméně jsem byl fascinován, jak živelně, lidsky a syrově autorka vkradla tento námět do svého debutu. Nestačil jsem zírat a užíval si každou minutu tohoto námětu. Jedná se totiž o skvělý film, u kterého jsem se zamýšlel nad tím, zdali je to u nás jiné nebo tu také narážíme na nekonečnou byrokracii a absenci jednat lidštěji, než jen to, pokud mi umožňují pravidla. Řekl bych ale, že u nás to jiné nebude. Jen je spíš otázka, kolik takových narušitelů systémů dnes vyprodukovává náš stát… (22.02.2024)

Vskutku nekompromisní a nepříjemně hlasité drama o dítěti, které se kvůli traumatu z minulosti stává nebezpečným sobě i svému okolí, ovšem jak mu pomoci? Jsme svědky kolotoče výchovných opatření, z nichž se všechna míjejí účinkem a řešení je v nedohlednu. Děj dvouhodinového filmu tím pádem ale trochu uvázne na mrtvém bodě, kdy je nám předkládáno vždy pár minut naděje a poté zklamání, stále a stále dokola. Nora Fingscheidt chtěla u diváků vyvolat frustraci z bezvýchodnosti situace, ovšem něco takového by mi stačilo v devadesátiminutovém snímku. Tady jsem si po první hodině už říkal, že by to tak nějak mohlo pomalu končit. Nemluvě o tom, že docela zásadní informaci o tom, jaké trauma si malá Benni nese a hlavně kdo jí ho způsobil (popř. jakou roli v tom hrála její matka, jež je zásadní postavou filmu), se nedozvíme. A neodpustím si ještě malou jízlivou poznámku na konec - že by devítiletá dívka dokázala pokaždé s přehledem běžet rychleji než kterýkoliv z dospělých pronásledovatelů, to je tedy skoro fantasy. Stále mám ale za to, že je prospěšné tento snímek vidět. [KVIFF 2019] (29.06.2019)