Memory: The Origins of Alien
Memory: The Origins of Alien
Memory: The Origins of Alien
Memory: The Origins of Alien
Režie:
Alexandre O. PhilippeScénář:
Alexandre O. PhilippeKamera:
Robert MuratoreHudba:
Jon HegelHrají:
Dan O'Bannon (a.z.), Ridley Scott (a.z.), H.R. Giger (a.z.), John Hurt (a.z.), Ronald Shusett, Roger Corman, Veronica Cartwright, Tom Skerritt, Gary Sherman (více)Obsahy(1)
Vetřelec ve své době nabídl radikálně odlišný pohled na to, jak může dopadnout setkání s mimozemskou civilizací. Antiseptická prostředí naleštěných kosmických lodí vystřídala potemnělá zákoutí plná unikající páry, krve a slizu, utopické představy o inteligentních bytostech řeznická morálka korporátní budoucnosti. Scottova syntetická industriální gotika ale nevznikla jen tak z ničeho – inspirací bylo mnoho, od obrazů Hieronyma Bosche a Francise Bacona přes laboratorní výzkumy cizopasných organismů až po zapomenuté žánrové filmy z 50. a 60. let, jejichž ukázky uvidíte. Dokumentární esej představí i dosud nepublikované rodinné archivy scenáristy Dana O’Bannona a výtvarníka H. R. Gigera. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (28)
Na předchozí film režiséra Philippa (rozebírající kultovní sprchovou scénu z "Psycha") jsem slyšela samou chválu, takže jsem se rozhodla vyzkoušet analogicky zpracovaného "Vetřelce". Jenže první polovina filmu byla plná cizích (alespoň pro mě) mluvících hlav vzpomínajících na osoby, které mi většinou také nic neříkaly. Část o fúriích mohla být určitě kratší. Tím jsem trochu otupěla, ale všechno vynahradila mnohem zajímavější druhá část filmu, která se skutečně zaměřila na genezi jedné z nejslavnějších scén sci-fi hororových snímků. Skalním fanouškům tak doporučuji, nám obyčejným divákům už méně. ()
Dokument Paměť se zabývá zrodem Vetřelce ve dvou významech - nejprve zrod námětu, aneb jaká všechna díla a autoři měli vliv na to, aby byl ikonický Vetřelec takový, jak ho dnes všichni známe. Tato část je poměrně dost věnována scenáristovi Danu O'Bannonovi a jsem rád, že tento poměrně nedoceněný tvůrce má v dokumentu mnoho prostoru. Poté se pomyslná druhá část snímku zabývá zejména již doslovným zrodem vetřelce v jedné z nejnezapomenutelnějších scén světové kinematografie, kdy se nám dostane poměrně podrobného rozboru o tom, jak se natáčel tzv. „chestburster“. Ač jsem byl během sledování dokumentu párkrát mírně na rozpacích - přijde mi, že se režisér Philippe až moc upnul k mytologii o fúriích a věnuje jí až zbytečně moc času, a zejména hysterický výlev emocí Clarke Wolfe mi připadal hodně mimo - převládá jinak spokojenost z informacemi nabitého a solidně zpracovaného dokumentu, u nějž oceňuji i to, že se tvůrci nebáli i trochu obout do respektovaného Ridleyho Scotta, který v posledních letech novými vetřelčími prequely ukazuje, že asi zapomněl, co dělalo původního Vetřelce nezapomenutelnou perlou světového filmu. [KVIFF 2019] ()
Dokument o Vetřelci bez Ripleyové? Proč a nač? :-) Ale vážně, první část dokumentu, věnovaná zrodu námětu a provázanosti jednotlivých tvůrců, byla docela zajímavá. Ale ta druhá, kde už to byla jen sebestředná a samochválou prýštící rekapitulace některých "klíčových" scén, mě vůbec nebavila. Hlavně tedy proto, že jsem neviděl vůbec nic nového, a také proto, že spousta věcí a údajných paralel byla podle mě doslova vycucaná z prstu až hodně hodně hodně ex-post. O nadčasovosti Aliena nikdo nikdy pochybovat nebude. Ani o tom, že byl film průkopnickým v mnoiha ohledech, včetně toho, že zřejmě jako první přivedl na filmové plátno tak silnou ženskou představitelku, a to v roli, kterou do té doby obsazovali výhradně muži. Ale myšlenky, jež vypouští z pusy jedna z komentujících (a zejména jakou formou je podává), z tohoto dokumentu činí chvílemi frašku. Škoda, myslel jsem si, že se dozvím něco nového. ()
Taková škoda látky. Podání a informovanost je zajisté zajímavé, jen kdyby se půl filmu nehonilo jen na scéně s chestbursterem. Přál jsem si, ať to protáhne celým evolučním řetězcem. Očekával jsem teda první film. Dostal jsem půlku prvního filmu. Zbytečně moc velká omáčka na pozadí, ale pár informací to dá. Škoda, že to není průřez celou frančízou, i kdyby to mělo mít 4 hodiny. 3* a.k.a 55% ()
Votrelec je jeden z mojich najobľúbenejších hororov a v prenesenom význame je ako živočíšny druh dokonca jedným z najdesivejších netvorov v dejinách kinematografie. Útočí na to atavistické, čo je v nás geneticky zakódované ešte z pradávnych dôb. Na to, čo sa dedí z generácie na generáciu. Okrem toho máme dočinenia s tvorom, ktorý sa pred ničím nezastaví. Nedá sa s ním vyjednávať. Ani sa len nesnaží porozumieť nám. Nemožno sa uňho spoliehať na morálku á la Predátor, kde aspoň deti, ženy a teoreticky neozbrojení muži (a samozrejme šteniatka) mali šancu na prežitie. Ani hnusák Chucky nezabíjal každého na počkanie. Ale u votrelca nič také! Takže keď vznikol tento dokument, pravdaže som ho MUSEL vidieť. Upozorňuje na to, čo sme beztak vedeli: že prvý diel bol zjav. V tých dobách, koncom 70. rokov, mal žáner sci-fi úplne inú podobu. Vôbec by som sa nečudoval, ak by niektorí ľudia vo vtedajšom vedení 20th Century Fox boli nervózni zo Scottovej vízie. Preč boli elegantné vesmírne lode, parádne kostýmy, zázračné teleporty a stroje času. Takisto nablýskané laserové zbrane a hovoriacich robotov by ste vo Votrelcovi hľadali márne (OK, je tu Matka, ale XYZ). Scott zobral normálnych robotníkov/kamionistov v realistických pracovných odevoch, niektoré zamazal od oleja a pokrčil, aby nepôsobili dokonalým dojmom. Posádku vesmírnej lode prinútil fajčiť, nadávať, byť na seba nevrlí, hnusní, nervózni, demotivovaní. A zbrane? Vo vesmírnej lodi sa predsa nemôže strieľať! A načo by ostatne kamionistom boli? Nech sú radi, že dokážu časom splašiť amatérsky senzor pohybu a trápny skoroplameňomet. Jediné, čo tu funguje na 100%, je paradoxne samodeštrukčný systém. Prísť s TAKÝMTO špinavým konceptom v ére, v ktorej kinám vládli Hviezdne vojny, Blízke stretnutie tretieho druhu, celovečerný Star Trek a, ehm, Žandár a mimozemšťania, nebolo odvážne. Bolo to šialené. Nepredstaviteľné. Samovražedné. Destabilizačné. Zariadenie v Nostrome buď nefungovalo, alebo fungovalo zle. Nebol čas ho oparovať, alebo neboli financie, alebo chuť zo strany zamestnancov, ktorí rezignovali (tak nejak na všetko). Gore bolo na svoju dobu (a najmä na americko-anglický film) skutočne brutálne. Rozbitá lebka, legendárny „pôrod“ alebo Dallas meniaci sa na vajce (len v režisérskom strihu, ale no a čo), to všetko sú okamihy, ktoré trvajú síce len pár sekúnd, ale ide sa počas nich na doraz a nemožno ich dostať z hlavy ani po desaťročiach. Vďaka tomuto dokumentu som si uvedomil, že mi nikdy nenapadlo vnímať Votrelca ako parafrázu na Lovecraftove V horách šialenstva. Pritom novelu od HPL notoricky poznám a Votrelca taktiež poznám sprava-zľava. Zarazí, že tu nevystupujú Sigourney Weaver a Ridley Scott. Nudilo ma počúvať o presahoch do Watergate, vojny vo Vietname, Josepha Conrada a egyptskej mytológie. Áno, Scott a Giger boli géniovia a je možné, že to do svojho filmu naozaj zakomponovali, pre mňa ale bol Votrelec vždy perfektný najmä naopak paradoxne práve vďaka tomu, že sa práveže na nič nehral a bol to „len“ čistý sci-fi horor bez metafor. Oveľa viac ma preto samozrejme bavilo počúvať historky z natáčania, samozrejme vrátane kultovej scény „pôrodu“, alebo nestáleho prízvukovania, aký je ten film sexuálny (rovno dve postavy sú tu orálne zneužité). () (méně) (více)