Zpráva

"Naši nepřátelé jednají bez svědomí, to my nesmíme." Tahle slova republikánského senátora  McCaina ze závěru tohoto filmu může, v kontextu toho, co za informace o praktikách CIA v rámci zadržovacího a výslechového programu CIA EIT (Enhance interrogation techniques) tento film přináší (viz i pár drsnějších ukázkových scén), někdo vnímat jako jisté pokrytectví. Zvláště když ve filmu člověk vidí, jak to z byrokratického hlediska bylo složité cokoliv ze zprávy zpracované týmem Daniela Jonese zveřejnit.  Samotný snímek je poněkud odtažitý, vlastně jen líčí všechny ty byrokratické procedury  kolem sestavování, prosazování, politického (ne)přijetí, (ne)akceptování a (zne)uznání celé zprávy. Jediný náznak jiné dějové linky se objeví, když je Jones konfrontován s pokušením stát se druhým Snowdenem (a zveřejnit celou zprávu v tisku), jemuž se však vcelku rychle ubraní. Přes tento jistý nedostatek emocí, považuji celý film za velmi zajímavý a důležitý. I v kontextu toho, jak je Amerika dnes a denně propírána a jak se ji šiřitele alternativní pravdy snaží prezentovat. Asi není pochyb o tom, že "demokracie je zmatek, ale pomyslete kolik je na světě zemí, kde by takováto zpráva mohla být vypracována..."  (10.08.2022)

Za mého mládí se říkalo učení, mučení. Ve Spojených státech si toto přísloví obrátili k obrazu svému a vyzkoušeli si ho na nedobrovolných mučících objektech z muslimských zemí. Na svých nových metodách se pokoušeli, co nejefektivněji přimět leckdy i nic netušící experimentální jedince mluvit pravdu. Výsledek byl opačný a jelikož je Amerika number One v překrucování pravdy, tak hodila do mediálního éteru nepravdivou kachnu ve které se říká, že díky práci CIA a jejich mučících donucovacích prostředků se dopátrali pravdě. Díky nespočetně mnoho  humanitárním prostředkům mezi nimiž vyniká tzv, waterboarding v němž si zpravodajská služba vysloveně libovala a díky němuž mám takové podezření, že CIA je asi plná psychopatických sadistů  a díky nímž jim prý tyto lidumilné metody pomohly dopadnout jeskynního muže Usámu Bin Ládina. Nějakou dobu jim tato lež procházela a dokonce byla základem propagandistického snímku 30 minut po půlnoci, který byl dokonce nominován na Oscara a ve kterém režisérka Kathryn Bigelow ospravedlňuje nelidské chování amerických složek. Nevím, buďto je tak tupá anebo spíš spolupracovala s kabinetem prezidenta Obamy, kterému tak dělala neplacenou propagandu americké politiky. V tomto filmu se postupně podíváme na senátního vyšetřovatele Daniela J Jonese, který byl vybrán jako vedoucí komise pro vyšetřování CIA pro zadržování a výslechy. Jeho houževnatý postoj a mravenčí práce vedla k tíženým výsledkům a veřejnost se konečně dozvěděla nekalé praktiky zpravodajské služby, které byly dlouhou dobu tajeny, jak ze strany prezidenta Bushe, tak posléze prezidenta Obamy. A takový kecy, že existuje ve 21, století mučení ve jménu vyššího dobra si můžou strčit za klobouk, když bylo jasně dokázáno, že nebylo dosaženo těch výsledků, kterými lakovaly světovou veřejnost. Právě naopak bylo dokázáno, že ani jedna z těchto torture metod nepřinesla ani jeden výsledek a Amerika se zase ztrapnila před celým světem. Za velmi efektivní a zdrcující podání této zprávy, jejíž vypracování a zpřístupnění trvalo déle než pět let  a v níž bylo odhaleno více než šest a půl milionu utajovaných dokumentů ve kterých se Spojené státy a její zpravodajská služba předvedli jako barbaři z dob temného středověku dávám zasloužených 80%. (07.11.2021)

Není den, kdy bych alespoň nějakým způsobem nezavadil o tématiku terorismu, která mě v nemalé míře zajímá. Proto velmi rád sahám po jakémkoli kousku, co ji obsahuje, byť ne pokaždé mě dokáže vtáhnout tak, jak bych si představoval. Takovým typickým příkladem je právě Zpráva, film, co nabízí vždy bezchybného Adama Drivera, ale také až přehršel vyjednávacích diplomatických aktů, které obyčejný smrtelník není schopnen všechny pobrat. [viděno na Prime Video 18.11.2022] (20.11.2022)

Nie, že by boli samotné praktiky "prechádzka, ružovou záhradou", no tak nejak som očakával tvrdšiu záležitosť, ktorá ma po emocionálnej stránke zasiahne viac, pričom maximálne pomykanie ramenami asi nebude najlepšia vizitka. Hlavným znakom "The Report" je najmä slovná konfrontácia a konflikt s tým spojený. Kto začo môže, kto nie, na koho to našiť, koho obviniť, koho upratať aby bol bez viny. Proste klasická Amerika v plnej politickej kráse s jasným zámerom: "vyrobme nejakú kokotinu, na niekoho to jebneme, a potom budeme hrať mŕtveho chrobáka". (01.01.2021)

Film pojednáva o dvoch aspektoch. O tom, že mučiť ľudí pri výsluchoch je zlé a hlavne neúčinné. A aj keď je to dávno známa vec, tak to ľudia neustále skúšajú znova. A druhým aspektom je prirodzená vlastnosť ľudí nepriznať si pravdu, neprijať zodpovednosť a za každú cenu si chrániť zadok. A keď to sú ľudia vo vedení CIA, tak je to o to horšie, ale zároveň to bohužiaľ nie je nijak prekvapivé. Jediné čo môžeme je nastaviť mechanizmy, aby sa takéto počínanie ľudí čo najviac eliminovalo. No a film, ktorý o tejto kauze pojednáva je miestami strašne nudný. Typický sled hovoriacich hláv, ktoré zdeľujú dôležité informácie, ale je ich toľko, že divák sa v tom stráca. Asi najviac ma fascinovala zarputilosť CIA dokázať, že mučenie funguje, aj keď videli, že to nie je pravda, ale aj tak v tom pokračovali ďalej. Je ťažké zdeliť takúto dôležitú tému nejak strhujúco bez toho, aby sa ukázalo prstom na jedného zloducha, keď problémom je celý systém. Filmu sa to príliš nepodarilo, ale téma je natoľko závažná, že za jedno pozretie to stojí. 6/10. (15.03.2020)