Byli jsme to my?

Velmi zajímavý snímek nedoceněného režiséra Antonína Máši, který natočil několik pozoruhodných filmů. Stěžejním tématem filmu je dilema, zda se plně věnovat umění bez ohledu na těžkosti, které toto rozhodnutí přináší, nebo se vydat jednodušší ale výnosnější cestou komerce. Toto vztahové drama se odehrává ve zdánlivém bezčasí poloviny 80. let, kdy z většiny protagonistů vyprchaly již všechny naděje na pozitvní společenské změny a jen zmínka o nich chutná jako těšínské jablíčko. Vysoká kvalita filmu je umocněna výbornými hereckými výkony většiny zúčastněných. Plně doporučuji všem současným hercům i široké veřejnosti. (18.01.2015)

Ano, takoví jsme byli a bohužel, ještě někteří jsme. Krásná ukázka, jak se lze přizpůsobit době a režimu, aniž by se člověk měl tak nějak za co stydět, že? Herci, ale nejen oni, poklonkovali a vlastně tak legitimizovali tento zrůdný režim. Byli i takoví, jako režisér Jonáš, kteří se nesklonili a pak za to museli pykat. A to tom tento film je. Leoš Suchařípa podává vynikající výkon. Ale ani ostatní nezůstávají příliš pozadu. Výborný film, který však není určen pro všechny. Je to spíše už pro pamětníky komunistického režimu, režiimu, který je aspoň u nás a to doufám už mrtev!!! (22.07.2011)

,,Vždycky se najde tolik neumětlů, kariéristů a krys, kteří čekají na příležitost, aby je zničili. Nenávidím nás!" Už před zhlédnutím filmu mě zde zaujal v diskuzi komentář, že tenhle film je moc pravdivý na to, aby ho lidi měli rádi. Hlavním tématem filmu je umělecká a kulturní krize v období normalizaci, projevující se v osudu i vnitřní atmosféře divadla. O tři roky starší Smoljakova Nejistá sezóna se nesla ve znamení lehce tragikomické reflexi cenzury za dob socialismu, zde jsme již svědkem vážné kritiky a mravního úpadku téže doby. Jako podobenství své doby se silným nadčasovým rámcem i do současnosti (např. otázkou dělání "umění", resp. velké části své kulturní činnosti jenom pro finanční zisk) a film s výrazným přínosem pro diváka to funguje dobře. Leoše Suchařípu mám jako herce spojeného spíše se žánrem komedie, nicméně spojení jeho projevu s komorním dramatem působilo zde zajímavě. Svou roli zvládl obdivuhodně, byť poslouchat jeho zvláštní hlas téměř nepřetržitě v takovém poměrně depresivním filmu dá zabrat. Svým zpracováním rozhodně nepůjde o snímek pro každého diváka, hodně vlečící se tempo a hluchá místa ztrácejí i navzdory zajímavému tématu na atraktivitě. (70%) (21.06.2018)

Jeden z největších výkonů Leoše Suchařípy ve filmu , který vznikl hned po Listopadu a snaží se reflektovat život v socialistické společnosti, vztahy mezi lidmi. Ukazuje k jakému cynismu vede kličkování a snaha mít se co nejlépe, byť třeba i na úkor ostatních. Čím více se vzdalujeme téhle době, tím více zapomínáme na tyhle vzorce chování a tím obtížnější (jak se zdá) je natočit film, který by tak věrně zachytil atmosféru doby. Evald Schorm by se jistě neurazil. (11.01.2010)

Film se vypořádává s normalizačním marasmem příliš brzy po pádu minulého režimu, aby si dokázal vytvořit náležitý odstup, což se na něm bohužel ve všech směrech negativně projevilo, jak už to tak bývá. Je plný poměrně neživotných figurek, kterým chybí hlubší vnitřní rozměr, a jsou tak spíš jen dost plochými karikaturami zasazenými násilně do předem vytvořeného schématu. Výsledkem je jakási agitka naruby. Tomu odpovídají i křečovité a nepřesvědčivé výkony herců, deklamujících všelijaká klišé, čemuž se neubránil ani Leoš Suchařípa coby hlavní postava.  Křečovitě teatrální závěr pak jen celému snímku nasadil až trapnou korunu. Holt daň své době, byť svým způsobem pochopitelná... (24.05.2022)