Jsem matka

Většinu času nadprůměrně vypravené a 'atmosférické' scífko, v závěru pak trapná humanistická agitka poněkud kazící dosavadní dojem. Raketový psychologický vývoj/přerod Dcery budí nedůvěru, závěr místo přinášení odpovědí spíš vyvolává otázky, ale přesto je můj dojem z filmu převážně pozitivní. Asi proto, že preferuju pomalá, komorní, psychologizující drámka namísto rozeřvaných exhibicionistických komerčních mega(s)hitů. A že taky hodně oceňuju estetickou stránku, vizuál (uvnitř i venku) se totiž Netflixu fakt povedl. (11.06.2019)

Americkej sen o genderové "rovnosti" už dorazil i do Austrálie, takže tady máme film, kde nehraje žádnej chlap - dotaženo k dokonalosti! Mladá naivní slečna, protřelá ženská, která ví, kde je pravda, a robotka(!), která není zase tak hodná, jak se zdá. Příběh 100x ohranej, všechno už jsme to někde viděli a hlavně neskonalá nuda. Měl jsem pocit, že film trvá snad tři hodiny, bylo to naprosto nekonečný. A oslovení "mother" / "daughter" tam zazní tolikrát, že už mě to začalo lézt na nervy. Tohle se nepovedlo a popravdě se celkem divím zdejšímu relativně vysokýmu hodnocení. (23.05.2020)

Po vizuální stránce se jedná o velmi opojnou záležitost, na níž se krásně kouká. Za design robotů, interiérů a exteriérů tedy patří tvůrcům velké uznání. Bohužel, po stránce režijní, scénáristické a herecké se jedná o naprostý průšvih. Ústřední postavy se chovají nelogicky, místy i pomateně a dějová linie je tak průhledná a děravá, až Vás z toho zoufalstvím rozbolí zuby. Ve finále tedy dostaneme krásně naleštěnou podívanou, pod jejímž povrchem se skrývá zkažený a nedomrlý klon výborného snímku "Ex Machina". Škoda. (13.06.2019)

Opravdu ošklivě zkritizovat tento australský neskvost, by byla hračka. Ale asi jsem na stará kolena chytl nějaký soucíťavirus(nebo prostě fandím Netflixu), takže to vezmu polehoučku. Pro režiséra, scénáristu a dokonce i producenta, je to dle místních zdrojů filmová prvotina. V tomto kontextu smekám, pěkná výprava, triky, hudba, pár fajn momentů a asi dvě zajímavé myšlenky. Průšvih je, že zbývajících 100 minut je slátanina. Nejdřív to vypadá jako scénáristický škvár někoho, kdo o umělé inteligenci neví vůbec nic a asi vyrostl na Robinsonovi: Lost in space. Pak ale přišel twistík, který ten předchozí škvár překryl ...jak to popsat...dramatickou, ale ne úplně uspokojivou pointou, kterou provázela sada nelogického dění. To už jsem se nudil. Ale to nebylo vše... v závěru to rozhrábl další twistík, který jakoby vysvětlil ty předchozí divnosti, ale ve skutečnosti spustil další sadu podivného jednání všech postav. Volba Hilary Swank, je pochopitelná...mělo to být takové...mrkněte na mě, nejsem béčkový film, hraje ve mě kdysi áčková herečka. Nutno dodat, že pro mě stejně nesympatická jako Sandra Bullock (takže jako lákadlo v mém případě selhala a tím mi i vzala důvod dát aspoň o malinko lepší hodnocení). Shrnuto a podtrženo (a zahrabáno a opatřeno křížem)...není to strašně strašný film, ale moc se nepovedl scénář, na kterém to přitom celé stojí. Srovnání s Ex Machine...to hodně pokulhává. Já jsem matka, je čisté postapo, mixnuté tlacháním a UI. (15.06.2019)

Solidní sci-fi s gradující atmosférou, slušnými efekty a skvělou kamerou. Děj není úplně dechberoucí a šel by říci několika větami, ale i tak za ty 2h nenudí. Clara Rugaard podala skvělý výkon. Celkově povedený film, který si klidně někdy pustím ( ne s titulky kde jde vidět vrchní půlka textu jako teď :D ) a kdo ví třeba i zlepším hodnocení. 3z5 (18.04.2021)