The Happiness of All Mankind (E04)

Jeden ze zdejších chytrolínků (uživatel Heisenberg) by měl při sledování té své "globální onanie" dávat větší pozor a nevymýšlet si ideologické báchorky. Řečeno to bylo takto : ... "Lunochody STR-1. Jsou lehké a když je obalíme olovem, odolají radiaci. Lidi jsme na Měsíc neposlali, ale alespoň nemusíme lidi posílat na střechu. To je nejdůležitější, soudruhu generále. Za žádných okolností tam nesmějí lidé. Jen roboti .... Asi se dá říct, že ten kus střechy je nejnebezpečnější místo na světě." ... (29.05.2019)

Dojem z tejto epizódy pokazilo najmä chaotické pobehovanie s lopatou po streche pri jej čistení, pretože akú takú následnosť pri odpratávaní trosiek by súdruhovia zo ZSSR dokázali naplánovať, aj keď autori sa to zrejme snažili spraviť čo najviac autenticky. Anabáza Pavela pri odstrele zvierat síce mala svoje čaro ale jednotlivé časové posuny príbehu trochu uškodili a vydarené boli najmä prvé dve epizódy s udalosťami tesne po havárii. (15.06.2019)

Mé dojmy z výborné třetí epizody dolů příliš neklesly. Síla samotného příběhu nepolevuje, ačkoliv jsme už měsíce po fatální katastrofě. Tvůrci z různých pohledů mapují pátrání po jejích příčinách a souvislostech i zdlouhavé a komplikované odstraňování následků. Rozsah havárie dál zkoumá především trio běloruská jaderná fyzička, sovětský vědec a vedoucí vyšetřovací komise a stranický byrokrat. Stále bojují s něčím, co přesahuje jejich zkušenosti a vymyká se všemu, s čím dosud pracovali. Tísnivou atmosféru plnou děsu a beznaděje doplňují dílčí linie (těhotná vdova po mrtvém hasičovi, likvidace zvířat včetně bezbranných štěňat), vše je navíc srozumitelné a nesnaží se publikum nějak přechytračit. Zlověstné, chladné a s výtečnými herci. Navíc dál vše v blízkém kontaktu s nechutnými sovětskými postupy, pro které nemá život jednotlivce valnou cenu. Snad jen mladý Ir z Dunkerku (tady nová likvidační posila Pavel) mě svou zpomaleností lehce iritoval. (07.06.2019)

Člověk by si myslel, že když se zastavilo tavení reaktoru, tak bylo po všem, avšak začalo to těžší a to boj na dlouhou trať. Radioaktivita byla doslova všude, ne pouze v zemi, ale i živých tvorech, vše, ale naprosto vše se muselo zlikvidovat a nejlépe zabít betonem. Vcítit se do pocitů všech, co to měli na starosti bylo až moc přirozené. Do všeho se navíc stále ruská vláda snažila tutlat co nejvíce informací a to mělo za následek oddálení toho, aby byla radiace co nejrychleji potlačena. Na konci tohoto dílu do nás navíc vnikl pocit největší bolesti a to úmrtí dětí a v lepším případě jejich mutací, které radiace způsobila. 95% (08.05.2020)

S tím, jak se seriál vzdaluje od okamžiku exploze, klesá také spád a napětí. Zásadní dějová linka týkající se protavení jádra a kontaminace spodních vod (a s tím spojené práce horníků) vyšuměla do ztracena - ve tředím díle se linka parádně rozjede, dívák sleduje horníky při práci za dosažením cíle, ale ve čtvrtém díle o tom není ani zmínka. Děj skočí o čtyři měsíce dál. Je tu ale jedna strhující scéna - ruční odstraňování grafitu ze střechy elektrárny. To jsem nedýchal! (09.06.2019)