The Happiness of All Mankind (E04)

... A veru že aj vyviedla (ak by ste akurát náhodou tápali, o čom je reč, tak nadvädzujem z predch. recenzie, z konca), lebo som normálne omámený, ešte stále v nemom úžase, akoby som si pripadal byť mimo realitu, a to len preto, ako famózne ma tvorcovia zamestnávajú extrémne pôsobivou atmosférou, akú som počas sledovania v televízii snáď ani nezažil ? Občas ma táto filmová vlastnosť naprosto opantá vo filme (ani nepamätám, kedy to bolo naposledy), ale v seriáli, tak to je iná káva, že to s takou pravidelnou vervou vkuse dokážu transformovať do obrazu, až je človek sakramensky vyvedený z mieri. _ Je to neuveriteľné, ale hodina sledovania každej jednej epizódy utečie, ako rýchlosť svetla, skrátka, naplno sa ponoríte do pozerania, že ani čas okolo seba absolútne nevnímate, iba žeriete jednu sekvenciu za druhou, keď si v duchu želáte, aby to ešte chvíľu potrvalo. Tentokrát sa prelínajú väčšinou dve udalosti, t.j. strihovou skladbou sa „neustále” presúvam z miesta na miesto, kde zábery zo strechy elektrárne, ktorú prišli vyčistiť od grafitu mnohí odvážni jednotlivci, je strhujúca ! Ručná kamera tam ide rovno s týmito hrdinami, v brilantnom, neprerušovanom, cca. 90 sekundovom zábere bez jediného strihu, a vy vtedy máte po celom vašom tele samé zimomriavky. Už keď som načrtol, čo nás ešte čaká, tak i voľne žijúce zvieratá to majú dávno spočítané, teda, aby som bol konkrétny, domestikované, ktoré obyvatelia nevzali so sebou. Tu si zahral „dotieravý chalan” zo Zabitia posvätného jeleňa, a toho to začalo poriadne baviť. Fares Fares mi bol taktiež veľmi povedomý, ale nebol som si hneď tak istý. _ Blíži sa finále, a ja si čoraz viac uvedomujem, že som mal tú česť s veľkou seriálovou - UDALOSŤOU, nielen roku 2019... (19.06.2019)

90 sekund, za kterých by se nestyděl Cuarón, Kubrick, či kdokoli, kdo opravdu ví, jak obrazem a zvukem sugestivně vyprávět příběh. Mám opravdu strach z poslední epizody. Rozhodně ne proto, že by se nepodařila, ale spíš, že mě odstřelí ještě víc. (Nechcete, aby se vám v noci znovu zdálo o extrémně kontaminované radioaktivní zóně, kterou procházíte, a spad vás zabíjí a rozežírá při plném vědomí.) (30.05.2019)

Mrazení jako prase. Blížíme se pomalu do finále, ale to vůbec neznamená, že by děj zvolňoval. Naopak, ždíme emoci z každého aspektu černobylské katastrofy. A vůbec nejvíce emocí přichází ve chvíli, kdy postavy vůbec nemluví, ale jen konají svou povinnost. Všechno se navíc děje tak automaticky a samozřejmě, až mi to připomíná nějakou továrnu smrti. Kulisy totalitního režimu, který záchranným pracím hází klacky pod nohy tuto tragédii podtrhává. Momenty jako 90 vteřin na Máše, střílení domácích mazlíčků, nebo rozbití telefonu jsou jen ty třešničky na děsivém dortu, kterému se daří to, co jsem považoval za nemožné. Udržovat stoprocentní hodnocení pro každý díl této série. Jen co vyjde na blu-ray, musím si jí koupit. Tohle není minisérie, tohle je korunovační klenot. Jasný plný počet. (29.05.2019)

Čtvrtá epizoda se nese ve znamení odklízení a likvidací radioaktivního materiálu, který se ještě nachází na střeše černobylské elektrárny. Na pomoc s touto akcí jsou připraveni i západoněmečtí roboti, nicméně ti svůj účel nedokáží splnit, a proto jsou na úklidové práce povoláni vojáci, kteří musí grafit shazovat ze střechy ručně. Na místě se mohou zdržovat maximálně 90 vteřin, víc už je smrtelně nebezpečné. Současně opět se setkáváme s prof. Legasovem, Chamjukovou z Běloruského institutu, a samozřejmě Ščerbinou, jehož postava také prochází určitým vývojem, kdy byl zpočátku zcela lhostejný vůči odehrané katastrofě a zejména vůči opatřením, které bylo nutné za účelem záchrany civilního obyvatelstva uskutečnit. Dále se prof. Legasov chystá na mítink do Vídně, kde má světu objasnit okolnosti černobylské katastrofy. Jak se dozvíme v následujícím díle, všechno je jiné, než se na první pohled může zdát. (04.07.2019)

To máte v hlavě takovou dichotomii, zdali pokračovat ve sledování těch hrůz a následků v mrazivé, avšak velmi dobré sérii Chernobylu nebo raději být ušetřen těchto záběrů. Je však zřejmé, že jsem se rozhodl pro první možnost. Trochu „méně“ depresivní, nežli záběry z nemocnice a z pozdějšího nakládání s „nebezpečným odpadem“, nicméně i tento díl zanechá v hlavě velmi nepříjemný zážitek. Přes počáteční scénu s houževnatou babuškou, vybíjení zvířat, které se svým „neštěstím“ ocitly v inkriminované oblasti, až po odstranění grafitu ze střechy tento díl nenechá diváka klidným. Surová a děsivá podívaná si ale pořád udržuje vysoký standard - 90%. Co nám přinese konec seriálu? (29.05.2019)