Ve vysoké trávě

Divácky celkem dost vděčný dějový binec v prokletém poli, v němž se na začátku ztratí několik lidí, aby na sebe posléze různě naráželi a děly se jim divné věci. A divných věcí se posléze děje fakt hodně, díky čemuž se člověk nemá moc šancí nudit, na druhou stranu to celé začne působit dost random dojmem, jako bizár bez ladu a skladu, kterej se nijak nevysvětlí. Kdo se v tom bude chtít vrtat, bude moci snímek s klidným svědomím odstřelit. Já se bavil, takže neřeším. (04.10.2019)

Je vlastně dobře, že předloha tohoto příběhu u nás ještě nevyšla, protože jsem ji nemohl/nemusel porovnávat s adaptací a mohl jsem se nechat "jen" překvapovat a bavit. A že tedy rozhodně bylo čím! Zpočátku si divák říká "Aha, takže nějaká variace na Kukuřičné děti?", ale je to velký omyl, protože z filmu se nakonec vyklube něco úplně jiného. Lepšího. Ještě než skončil, bylo mi jasné, že si ho budu muset brzy pustit znovu, a to se přece jenom tak často nestává. Je to další skvělý příspěvek do rodiny filmů podle Stephena Kinga (vlastně spíš podle Joe Hilla, protože jsem v příběhu viděl hlavně jeho rukopis) s rokem výroby 2019. (04.10.2019)

Poměrně bizarní záležitost, která slibuje solidní podívanou, výsledek je ale nakonec dost rozpačitý. Vincenzo Natali jako režisér funguje obstojně, protože v první třetině filmu se mu daří tvořit poměrně hutnou atmosféru neznámé hrozby a čehosi, co je přítomno v trávě. Tempo je docela svižné, takže vše příjemně ubíhá a láká k dalšímu sledování. Vysoká tráva je navíc perfektně nasnímaná a opravdu působí jako jeden z hlavních hrdinů filmu. Jako scenárista ale Natali totálně selhává, protože po slibném začátku se začne do děje dost zamotávat, vrší další a další záhady, rozehrává prapodivné hrátky s časoprostorem, nedává žádné odpovědi a chování postav mnohdy nedává logiku. Kámen, který by měl být asi klíčovým artefaktem celého příběhu, je tu de facto strašně zbytečný a jeho moc není nijak vysvětlena a takhle je to tady vlastně se vším. Jediné, co tak udržuje divákovu pozornost, je právě vizuální stránka a solidní herecké výkony, v nichž nejvíc vyniká maniakální Patrick Wilson, i ostatní jsou ale docela fajn, jen nejsou tolik výrazní. V současné vlně popularity adaptací děl Stephena Kinga je jasné, že se nějaká nepovede a selže, In the Tall Grass je právě takovým případem, ač je to škoda, protože našlápnuto má slušně. 40 % (09.02.2020)

Další z mnoha vytipovaných filmů na Netflixu... Mám radost, že jsem se před vstupem do vysoké trávy nepodíval na zdejší recenze a hodnocení, pač mám pocit, že by mě to hluboce ovlivnilo. Já nevím, ale Natali i díky pecka předloze Kinga, vyčaroval bomba temnej biják s časovou smyčkou a parádním psychoksichtem Wilsonem. Holt, jak nic nečekáš, dostaneš maximum! Velká spokojenost za 80% (29.01.2020)

Zdánlivě nekonečný lán vysoké trávy si nezadá s kukuřičným polem, oblíbeným to místem S. Kinga. Jak jednou vkročíte do zeleného labyrintu, není lehké najít cestu zpět, protože jen to, co je mrtvé, se v něm nepřemisťuje. Chátrající kostel střežící mysteriózní místo by měl být prvním varováním. To, co se ukrývá v trávě, je však z dob dávno pohanských, ne-li ještě starších. Osud obětí, které se nechaly vlákat do zelené pasti se zdá zpečetěný. Nevadí mi časové smyčky, ani nekonečné bloudění zoufalců se smrtí v patách. Poetické záběry na vlnící se trávu mi připomněly ani ne tak kukuřici, jako japonský snímek Onibaba (1964). Film mi přišel napínavý od začátku až dokonce a rychle utekl. Chápu, že ten, kdo se neopájí obrazy trávy a nebaví ho sledovat ztracené nešťastníky, bude Ve vysoké trávě otrávený. Já jsem spokojen. Spíše pro okrajové publikum. (18.10.2019)