Black Mirror: Bandersnatch

Gratuluji k dosažení dalšího milníku a tedy natočení interaktivního filmu, nicméně Amerika byla objevena už dávno na konzolích typu Nintendo/Sega (byť samozřejmě v mnohem horším provedení). Ačkoli Black Mirror zbožňuji a několik dílů jsem i trochu nadhodnotil, zde budu přísnější. Nehledě na mé oblibené téma videoher, nehledě na pěkný koncept hry se svobodnou myslí, příběh Bandersnatch je poměrně slabý. Nebýt možnosti diváka rozhodovat, je i samotné finále vcelku bez katarze. 6/10 (29.12.2018)

Klobouk dolů za skvělý nápad, který Netflix přinesl na svou platformu. Rozhodování, která divák dělá, jsou zprvu nevýrazné ve stylu "jakou písničku si pustit" ale časem se mění v dost výživné volby "zabít/nezabít" a děj se ubírá fajn směrem. Trochu mě zpočátku štvalo, že když udělal člověk špatnou volbu, vrátilo jej to pak po několika minutách zpět a působilo to jako špatná volba a slepá ulička, ale po zjištění, že šlo o jeden z 10 alternativních konců se mi to zpětně vlastně líbí a dává mi to smysl. Velmi zajímavá interaktivní podívaná s obstojným příběhem a dokonce i s těžkými podmínkami, které musí divák splnit, aby se dostal do "zlatého" konce. (01.11.2023)

Když váš život ovládá Netflix, můžete dělat i dost šílené a/nebo amorální věci, které by vám v běžném životě byly proti srsti. Chápu paralelu divák-hlavní postava, kdy jsou oba pouze loutkou vyšší entity zvané Netflix (ať už je to nějaká hra, cizí planeta či mimozemská forma života), která řídí jejich životy, třebaže jim dává zdánlivý pocit svobody a vlastní volby. Chápu také fakt, že tvůrci mají vytvořený určitý příběh a konkrétní dramatický oblouk, jenž má vyvolat určitou emocionální reakci, takže vás „nenápadně“ vedou k jednomu z očekávaných konců. Přesto se však musím ptát – nebylo by v rámci prozkoumávání možností média a narativních principů, k čemuž samotná futuristická premisa Black Mirror více než vybízí, lepší umožnit divákovi rozbít příběh natolik (ať už záměrně, či nikoliv), že by skončil s pátou vedlejší postavou na dovolené v Burkině Faso, třebaže bez jakékoli původně zamýšlené katarze? Podobně (blbě) jako Bandersnatch to totiž už řadu let dělají/dělali například David Cage nebo Telltale Games (a mnozí další dávno, dávno před nimi). (29.12.2018)

Počkala jsem si na interaktivní verzi od Netflixu, ale jsem docela na vážkách. Prvně jsem z toho byla uchvácená, ale později se příběh začíná opakovat, pokud nevyberete 'správnou' cestu a vidět po 4 ten samý záběr, už mě tolik nebavilo. Pro mě je tenhle typ projekce první, kdy se tvůrci snaží doslova vtáhnout diváka do děje a proto musím hodnotit více než kladně. Jen bych to chtělo více vypilovat, aby příběh gradoval a né naopak upadal. (27.03.2019)

Není tajemstvím, že mám rád CYOA knihy a zejména počítačové hry s podobnými mechanikami - Mass Effect, Life is Strange, Stanley Parable, Walking Dead, Late Shift, atd. Tohle dílo mě ze začátku však ničím nelákalo - poslední řada BM mě nudila a z osobností a vzhledu ústředních dvou postav (Stefan a Colin) jsem také moc unešen nebyl (ačkoliv je nutno uznat, že v dané době moc jiných archetypů programátorů asi nebylo). Dílo to však bylo podařené - cesty se krásně větvily a konce byly uspokojivé nejenom co do ztvárnění, ale i do způsobu jak se k nim dostat. Nejhorší na celé záležitosti tak byla hlavně nemožnost uložit si pozici v ději nebo již viděné scény přeskočit. Osobně doufám, že se Netflix konceptu nezbaví a bude ho prozkoumávat dále, méně jako meta komentář a více blíže skutečným příběhům. Když nic jiného, tak je to vynikající způsob, jak zamést s piráty. (04.06.2019)