Režie:
David SladeScénář:
Charlie BrookerHudba:
Brian ReitzellHrají:
Fionn Whitehead, Will Poulter, Alice Lowe, Asim Chaudhry, Craig Parkinson, Tallulah Haddon, Jonathan Aris, Suzanne Burden, Sandra Teles, Tom McCall (více)VOD (1)
Videa (1)
Recenze (180)
Jako musím říct, že mě to zklamalo, čekala jsem, že když se spojí interaktivní film, Netflix a Black Mirror, vyleze z toho něco epickýho. Ale nestalo se tak. Za svůj život už jsem pár těch interaktivních filmů viděla, takže mám s čím porovnávat. Žádnej teda nebyl celovečerní a chápu, že když to nemá patnáct minut, ale hodinu a půl, tak to dá o mnoho víc práce, ale možná bych upřednostnila patnáctiminutovou verzi, kde mají vaše rozhodnutí na děj nějakej skutečnej dopad. U tohoto filmu máte ale jen iluzi svobody (což sice krásně koresponduje se životem hlavního hrdiny), ale je to neskutečně otravné. Dějová linka vás totiž neustále svádí na jednu a tu samou cestu a přestože se ve filmu vyskytuje několik konců (více či méně podobných), stejně máte pocit, že jen jeden z nich je ten správný a jste nuceni se k němu probojovat, ačkoliv musíte udělat rozhodnutí, pro která byste se jinak nerozhodli. Bez toho ale nemáte pocit toho správného ukončení a bude vás to vnitřně hryzat. Jenže když k tomu konci nakonec dojdete, stejně vás to vnitřně neuspokojí, naopak, akorát vás to naštve a budete si vyčítat, že jste ten čas tomu věnovaný mohli strávit jinak a lépe. Místní vysoké hodnocení nechápu, mám pocit, že půlka hodnotících se s interaktivním filmem setkala poprvé a tak tam napálila pět hvězd, protože je to přece něco nového, hrozně průlomového a navíc je to Black Mirror, že jo, tak tomu těch pět hvězd napálíme, protože je to hroznej hype (a to nemám nic proti Black Mirror, naopak, je to jeden z nejlepších seriálů co jsem kdy viděla). Ti uživatelé, kteří hráli třeba Heavy Rain ale asi úplně spokojení nebudou, protože jsou přece jen zvyklí na úplně jinou ligu. ()
My, co už jsme odkojení předchozími čtyřmi sezónami a nic by nás pod značkou Black Mirror nemělo překvapit, máme velkou výhodu oproti těm, kteří na Bandersnatch narazili jen jako na samostatný nezávislý film. On ale tak vůbec nefunguje, snaží se rozmanitost nejpozoruhodnějšího sci-fi seriálu posouvat zase o něco výš, ona snaha o alternativní konce mě ale příliš neuchvacuje. Zastavil jsem se někde u myšlenky toho, že veškerá naše rozhodnutí závisí na nějaké cizí síle, ne na naší vůli. Dál už jsem jel na vlně těch slabších dílů jednoho z ovšem stále nejlepších televizních počinů. ()
Když si vzpomenu na interaktivní dývko s Final Destination 3, je to slabej odvar proti tomu co vytvořil Netflix. Celou dobu skáču do stropu a pištim jak kok nadšenim. Panebožeeee, asi napíšu na správu webu, ať mi tam k tomuhle filmu otevřou šestou hvězdičku. Jdu se z toho pojebat a zejtra pouštim znovu. Mám vítr z toho, aby mi něco neuteklo. ()
jo, tenhle typ interaktivního filmu mě fakt baví. Je ale vidět, že film neměl zas tak velký rozpočet, aby si producenti mohli dovolit ke každé volbě diváka natočit nějaký obstojně dlouhý koncový příběh. Často se vám tak stane, že zvolíte nějakou možnost, která vás zavede jednou scénou do slepé uličky a rázem jste zase na tom samém místě, abyste vybrali tu (pro producenty) správnou možnost a mohli příběh zase rozvíjet. V tomhle ale vidím budoucnost. ()
Počkala jsem si na interaktivní verzi od Netflixu, ale jsem docela na vážkách. Prvně jsem z toho byla uchvácená, ale později se příběh začíná opakovat, pokud nevyberete 'správnou' cestu a vidět po 4 ten samý záběr, už mě tolik nebavilo. Pro mě je tenhle typ projekce první, kdy se tvůrci snaží doslova vtáhnout diváka do děje a proto musím hodnotit více než kladně. Jen bych to chtělo více vypilovat, aby příběh gradoval a né naopak upadal. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (8)
- Na začátku, když se Stefan (Fionn Whitehead) poprvé setkává s Colinem (Will Poulter), tak jakmile si Colin sundá sluchátka, je slyšet, že právě poslouchá skladbu „New Life“ z roku 1981 od Depeche Mode. (Dangerous2)
- Colin (Will Poulter) pracuje na hře nazvané „Nohzdyve“. Ta názvem evokuje epizodu Nosedive (2016), ve které se pomocí aplikace hodnotí všechny mezilidské interakce. Ta však s počítačovou hrou zřejmě nemá nic dalšího společného. (hansel97)
Reklama