Žízeň po životě

Umění nerozumím. Malířství už tuplem ne. Přesto van Goghovy obrazy, jako i obrazy jiných autorů, obdivuju. Nikoliv z pseudointelektuálního hlediska, ale jednoduše proto, že se mi líbí. Ostatně van Gogh slouží jako ideální ukázka toho, že umění není ani tak čistě subjektivní záležitostí, jakožto spíš odrazem společenských tendencí. Jak jinak si vysvětlit, že masového uznání se tento umělec dočkal až po své smrti? Lidé se chovají jako stádo, přestože tvůrčím činnostem většina z nich pramálo rozumí. Stejně tak ani já nemám problém akceptovat fakt, že v dílech velikánů (nejen v malířství, ale například i v oblasti klasické hudby) nevidím většinou ani tak genialitu samotných umělců, nýbrž prostě a jednoduše čiré osobní zalíbení. Sice jsem zatím neviděl například Pollocka, ale přesto se odvážím tvrdit, že právě tento snímek (Lust for Life, aby nedošlo k nedorozumění) představuje vrchol v rámci "biografií" slavných malířů. 85% (11.09.2010)

Navzdory omezeným dobovým možnostem výrazových prostředků, které dost často ve filmu stárnou, má tento film nejen vizuálně strhující děj osudu Vincenta van Gogha, ale i přitažlivou výpověď, která prostě ani dnes nezestárla. Výjimečný zážitek má vyváženou věrohodnost, což určitě nebylo snadné ztvárnit. Poněvadž filmové návraty do literatury vždy neobstojí v takové kvalitě jako kniha. Filmová řeč rozvíjí dramatické umělcovy zvraty naprosto výstižným způsobem a nevytváří žádnou vlastní fantazii, jak to v případě životopisných snímků bývá zvykem. A to na filmu považuji za nejcennější. Skoro se mi chce říct, že to je možná jeden z nejkrásnějších životopisných filmů, který mě tak silně nadchl. Je zcela pochopitelné, že rozsáhlý časový úsek jeho života a dramatické tvorby je ve filmu podřízen časovému limitu délky filmu, tudíž trochu zjednodušen, ale tu hlavní charakteristiku jeho života, že Vincent van Gogh prožil mnoho ponižování a ústrků v uměleckém světě, včetně hmotné nouze, vystihl velmi dobře. Kladem jsou samozřejmě i špičkové herecké výkony Kirka Douglase a Anthonyho Quinna. Film je také malebně naplněn poetikou jižní Francie, Provenci a následně i podmanivou krásou jeho obrazů. A výsledkem je naprosto nezapomenutelný příběh velkého umělce vřelého srdce, který doporučuji všem příznivcům tohoto vyjimečného člověka. (06.06.2011)

Poutavý životopisný portrét jednoho z nejslavnějších malířů novodobých dějin, který pravda nezaplouvá do jakékoli kontroverze, ale osobnost hlavní postavy a jeho osudové vztahy rozpitvává velmi důkladně a přesvědčivě. Douglas i Quinn perfektní a záběry oživující ikonické Van Goghovy kresby moc pěkné. Jen ta epická orchestrální hudba se k tomu vůbec nehodí a v závěru bych možná uvítal více tragický nádech, na rozdíl od toho univerzálního melodramatického. 80% (04.05.2020)

síce príliš "povrchné" čo sa týka zobrazenia skutočnej pocitovosti, nálad a vnútorného sveta maliara (hold, filmy ako Rublev alebo Pirosmani v hollywoodskej veľkoprodukcii nikdy nevzniknú), nahradené je to však podrobnosťou a presnosťou zachytenia života tohto nadčasového umelca, a snáď aj približne verné zobrazenie jeho komplikovaného charakteru... a samozrejme, množstvo záberov na najslávnejšie aj menej slávne obrazy a ich pozadie vzniku, zaujímavá osobná a plamenná konfontácia s umením Gauguina (ktorého veľkým obdivovateľom nie som), a pre mňa osobne sledovanie filmu poskytlo, spolu s priebežne otvorenou wikipédiou :), možnosť odhaliť ďalšie menej slávne, no pre mňa o to zaujímavejšie postavy maliarstva - MILLET, Daumier, Signac (ale pointilizmus nemusím)... + preklikal som sa až k takým géniom ako LEVITAN, Korovin... + oprášil som si môjho najobľúbenejšieho "francúzskeho" impresionistu Sisleyho (a Pissara)... ++ zablúdil som až k Tomovi Thomsonovi... proste film, ktorý ma motivoval rozšíriť si obzory... a samozrejme, bolo by chybou nevyzdvihnúť herecké výkony ústrednej dvojice Douglas-Quinn.... Douglas mi na začiatku síce príliš nesadol, ale s pribúdajúcimi minútami som mu veril stále viac a viac .... 75% (29.09.2011)

PLEASE DON'T GO! YOU DON'T KNOW HOW ALONE FEELS! I KNOW ABOUT LONELINESS! ONLY I DON'T WHINE ABOUT IT!!! Co na to říct. Hodně depresivně na mě tento snímek působil. Možná i tím, že jsem se v některých věcech v postavě Kirka viděl. Alkohol, hádky, nabubřelé ego, deprese a věčné stěžování si, protože prostě nedokáže některé věci v životě přejít jen tak. Neznal jsem příběh Vincenta a proto jsem se na začátku lekl, že bude nábožensky založen a že bude věčně mlet o bohu. Mé obavy se velice brzy ukázali jako liché a až na tu sklíčenost co z filmů na člověka působí šlo o zajímavou biografii neobyčejného člověka. Velice potěšil Antony, i když ve filmu neměl moc místa. Nejsilnější scéna? Vincentův záchvat, kde se vyvalí na skálu jako Stallone v Cliffhangerovi, při tom vymačká všechnu žlutou temperku a potom skočí do křoví. Vše podpořeno dramatickou hudbou. Mno a úplný závěr? I AM DESPERATE. I CAN FORESEE ABSOLUTELY NOTHING. I SEE NO WAY OUT!!! (09.03.2016)