Žízeň po životě

Po shlédnutí francouzského filmu Van Gogh (1991) jsem zákonitě musela vyhledat i Žízeň po životě. Moc mě zajímalo, odkud se všechno Goghovo znechucení, ale i jeho vnitřní světlo, vzaly. Co prožil, že v jeho obrazech je tolik života a v jeho duši žádný? Van Gogh byl poslán jako mladý kněz mezi hornickou chudinu v belgickém Borinage. Nesmírná bída, hlad, umírající a mrtví, s nimiž se denně setkával, to vše ovlivnilo jeho touhu sloužit lidem i Bohu jinak, než kázáním Evangelií. Otevřeněji a podle jeho názoru i poctivěji - malováním, kresbou. V Paříži, obklopen největšími umělci své doby, se učil. Až venkov, Provence, v něm ale probudil schopnost ztvárnit krásu okolního světa tak, jako nikdo před ním ani po něm. Stále však žil ve strachu, že poslání, které si předsevzal, nedokáže naplnit. To přinášelo hlubokou vnitřní osamělost. Byl plný lásky, kterou neměl komu dávat. Proto ji dával do obrazů. "Ne, nebyla to smutná smrt. Odehrála se za jasného denního světla a sluneční paprsky padaly na zem jako čisté zlato ..." (24.01.2014)

Krásný film, který vyjadřuje vše, co jsem si o van Goghovi kdy myslel. Jde o tragický osud člověka, jenž se zuby nehty držel všeho krásného, aby alespoň na okamžik nemusel vidět to ostatní a aby mohl zapomenout na své vlastní těžkosti. Skvělý Kirk Douglas a práce režie i kamery - filmové obrazy jsou nádherně syté a hřejivé, no zkrátka přesně tak, jak mají. (10.12.2016)

Moje hodnocení nejspíš nebude zcela objektivní. Miluji impresionismus a Van Gogha obzvlášt. I přes svoji averzi vůči životopisným filmům jsem dal Žízni po životě šanci a dobře jsem udělal. Během dvou hodin vám bude poskytnut náhled do života složitého umělce, který je fenomenálně zahrán Kirkem Douglasem, který snad v každém divákovi vyvolává určité sympatie a soucit. Mezi divácky nejvděčnější části filmu bezesporu patří části s Paulem Gauginem v podání oscarem ověnčeného Anthonyho Quinna. Skvělý nápad s prokládáním příběhu obrazy holandského umělce. Film tedy skvěle funguje i jako vzdělávací prostředek o malířově životě. V tom, dle mého názoru tkví jeho největší síla. (23.10.2012)

Umělecký duch se musí vyjádřit, nikoliv pochopit. Život a lidé bývají krutí k těm, kteří se světu otevírají celou svou duší. Báječný film o komplikované osobnosti, která musela trpět, aby jiní se mohli těšit z její tvorby. Jak trpké je vědomí, že ten který se nesmazatelně zapsal do historie lidstva, byl za svého života tím samým lidstvem odsuzován a vysmíván. Bylo by krásné myslet si, že Van Gogh nyní shlíží z planoucího nebe již bez trýzně, jelikož vidí, že díky svému dílu nebude už nikdy osamělý. A že byl přijat tím Bohem pro kterého tvořil, Bohem života a krásy. (23.10.2012)

Nakrútiť vynikajúci film o živote slávnej osobnosti predstavuje veľký problém. Problém o to väčší, ak jeho predlohou je vynikajúco napísaný životopisný román. V prípade Smädu po živote sa to podarilo. Obsadenie dvoch hereckých gigantov do hlavných úloh, získanie prístupu k najvýznamnejším dielam oboch maliarov, pútavý dej a skvelá hudba dali vzniknúť životopisnému filmu, ktorý má šancu zaujať aj po viac ako pol storočí nielen milovníkov výtvarného umenia, ale aj tých, ktorí dovtedy vedeli iba to, že niekedy existoval maliar, ktorý si v záchvate šialenstva odrezal ucho. A tak jedinou nezodpovedanou otázkou v spojitosti s týmto filmom ostáva, prečo som mu ani teraz nedokázal dať plný počet hviezdičiek. (24.10.2012)