Je třeba zabít Sekala

Dechberoucí, strhující příběh o zbabělosti a odvaze, o kolektivních pletichách a individualitě (ať už dobré, či špatné). Příběh Jiřího Křižana je sice zasazen do protektorátní doby, ale lehce si lze představit, že by zapadl třeba i do baroka - nejen vztahem k víře, k půdě. Výtečně využit symbol kříže; skvěle rozehrané přehlížení lidí, kteří se vyčleňují - ať už jde o parchanta Sekala, jeho poskoka Záprdka, nebo luterána Juru Barana. Herecky zaujmou nejen ústřední hrdinové (polští herci), ale i představitelé sedláků. Příběh dokresluje hudba Michala Lorence. (09.05.2010)

SEKAL patří mezi nejvelebenější filmy minulého desetiletí. Není divu: tam, kde není téměř výběr, není nesnadné vyniknout. Námět, scénář, výprava i režie se snažily o maximální dokazatelnou věcnost; v tomto ohledu jim není co vytknout. Není pochyb o tom, že podobní lidé s podobnými vlastnostmi určitě existovali (osud generála Luži je v tomto ohledu jen jedním z mnoha dalších ilustrativních příkladů). Tím bohužel výčet kladů začíná a také končí. V tom ostatním zjišťujeme i druhé, "odvrácené" skutečnosti SEKALA: drhnoucí psychologii postav, čas od času se zadírající děj, nevěrohodný černobílý antikomunismus, na který v protektorátní atmosféře prostě nebyl čas ani prostor. Zoufalá snaha o rehabilitaci konzervativního pohledu na svět tak vyznívá rozporuplně a v některých ohledech i protiřečivě. O špičkovém díle rozhodně nemůže být řeč; o řemeslně dobře zvládnuté lásce, která podléhá apriorním ideologismům, už spíš. Film v mnohém svého diváka provádí, v jiných ohledech naopak zavádí. Rozporuplné je ten výraz, který se mi vybaví, začnu-li v paměti vyvolávat vzpomínku na jeho zhlédnutí. A rozporuplný bude zřejmě i jeho budoucí osud ve vnímání českého televizního i filmového diváka. (23.03.2008)

Tento snímek mi dlouho utíkal a musím uznat, že jsem přicházel o hodně. Příběh odehrávající se na zapadlé vesničce v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava dokonale ukazuje všechny špatné české vlastnosti a zasílá nám hodně silné morální poselství. Polští herci Olaf Lubaszenko a Boguslaw Linda zahráli naprosto dokonale a na jejich místě si neumím představit žádného českého představitele. Skvěle napsaný scénář, vynikající herecké výkony, pěkná hudba, kamera a spolehlivá režie Vladimíra Michálka dělají z tohoto filmu jeden z nejlepších nejen porevolučních snímků. Trochu nechápu názory, že film je přeceňován a že si nezasloužil 10 Českých lvů, protože podle mě skončily všechny ve správných rukou (ještě bych dal Bartoškovi za vedlejší roli), ale to je samozřejmě můj názor a nikomu ho nevnucuju.......... (06.03.2008)

Film, kterému v zásadě nemám co vytknout... Velmi silný, ale také hluboce pravdivý příběh, který zcela nesentimentálním způsobem popisuje život na vesnici. Nacistická okupace a vzniklé dusno je zde jenom rámem, který dá plasticky vystoupit odvěkým vztahům mezi sedláky a "zbytkem" vesnického "světa", který zde velmi trefně reprezentují bastardi. Zcela syrová odpověď na "populární" otázku po kořenech zla. Nejsou to bastradi, ale nejsou to nakonec ani sedláci... Je jím všudypřítomná tradice, dnes tolikrát opěvovaná? Tradice, proti níž se Jura Baran vymezuje? Možná... Řekněme raději řád... Odvěký řád, který na jedné straně určuje nepřekročitelná pravidla, ale přitom na straně druhé umožňuje přežít. Ne jednotlivci, ale celku... PS: Jestli ten příběh někomu připadá nepravdivý a přitažený za vlasy, může mi buďto věřit, že ani v nejmenším, nebo se přímo začít brodit vhodnou literaturou a dochovanými historickými doklady... Skoro se mi nechce uvěřit, že předlohou nebyl nějaký konkretní příběh konkrétního člověka, jak přesný popis to je... PPS: Nemyslím, že by ve filmu šlo zrovna o "českou povahu". Národní odlišnosti zde hrají daleko menší roli, než bychom si ve svém sebemskačství mohli připustit... Zajímavé komentáře: Pohrobek, Gemini, Dr.film, sud, Anglie, Kroupa, Austen, lumtr (08.03.2008)

Eastern středoevropských rozměrů chápaný již od počátku coby koncept prostoru nad pouhý rámec České republiky. Střední Evropa nejen koprodukčně, ale i castingově, historicky, významově, kontextuálně, atmosféricky... Režisér Vladimír Michálek celkem odvážně pojal úmysl adaptovat scénář Jiřího Křižana a natočil film o druhé světové válce, v němž není jediná uniforma a nevyskytuje se tu ani vůbec žádná těžká vojenská technika či protektorátní propriety. Válka slouží jen jako rámec pro skutečně mimořádně silný příběh, který má především ilustrovat podstatu české (moravské, polské, středoevropské) vesnice a jejích specifických poměrů tam. Konzervatizmus prýští z každého filmového okénka a coby analogie mne možná napadá Hanekeho Bílá stuha (i když ta je černobíle jiná). Pod stylizací pastelových barev (dominuje azurová oblohy a zlatá zralých klasů) se ukrývá temný a ponurý svět falešných křesťanských hodnot, pokrytectví, udavačství, patriarchální podstaty komunity, stále živého dědictví feudálního léna, kdy půda, grunt, je důležitější než člověk...a obé je stále ještě tak provázané... Je třeba ale napsat, že koncept Vladimíra Michálka možná mírně přerostl, natočit takto odvážně myšlený snímek je skutečně mimořádně náročné a jasně tu chybí rámec, který by posunul celý film do oblasti děl mimořádných. Každopádně v kontextu českých polistopadových filmů je to snímek ojedinělý a oněch 10 Českých lvů mu coby ocenění rozhodně nebylo přiděleno pouhou náhodou... (02.03.2011)