Hlídač č. 47

Pozor na spoilery. Nejprve jsem chtěl dát filmu o hodně víc, ale ten konec to teda zazdil. No ono se to sralo dřív, jen světlejší moment nastal ve chvíli, kdy Douša šibalsky předstíral hluchotu dál. Bohužel, časté návraty v Doušově hlavě do minulosti, které mnohdy neříkaly nic a tudíž pro mě naprosto zbytečné srážely taktéž dojem z filmu. Na konci jsem čekal parádní pomstu a né nějakou plácanou na holou. To mě teda naštvalo nejvíc, že ani zabásnutí toho fracka to nedokázalo zachránit. Není se čemu divit, když už font písma byl poněkud amatérský. (14.04.2013)

Karel Roden v roli docela sympatického hlídače jedné železniční zastávky. Není ovšem pouze hlídač. Je především takový správně poznamenaný válečný veterán, který zoufale hledá životní klid, který, jak se dá očekávat, nenachází. Zato však nachází kupu docela silně pokryteckých spoluobčanů. Ještě si zde svoji slizkou roli vychutnal Vladimír Dlouhý. Zbytek herců a hereček byl průšvih. Atmosféra je ve filmu moc pěkná. Těžko soudit, jak si Renč s námětem poradil, když jsem nečetl předlohu a ani neviděl starší filmovou adaptaci. Nicméně mohu říci, že se mi tahle Renčova adaptace docela zamlouvala. Nevím ovšem, jakou měrou to zapříčinil Roden a jakou měrou všichni a všechno ostatní. 3* (09.07.2012)

je to především podmanivá hudba a skvělé herecké výkony, které dominují celému tragickému dramatu... příběh je celkém prostý a opět se potvrzuje, že v jednoduchosti je krása... a po skončení jsem zůstal sedět, oči vykulené, cesta z kina byla mlčenlivá a ještě teď jsem prostě PAF... mně tam prostě nic nechybělo ani nepřebývalo, renč se tedy u mě dost vytáhl... a pár lvíčků hlídač určitě pobere. 90% (06.12.2008)

Filip Renč je jedním z mála režisérů, kteří se snaží vybočovat ze stagnující kinematografie národa českého. Uznání však dojde jen málo kdy, což je obrovská škoda... (Ne)remake sedmdesát jedna let starého "Hlídače č. 47" se může pyšnit dobrými herci (především Roden a Dlouhý), skvělou hudbou a zajímavě stísněnou atmosférou, za kterou může především padající sníh. Co mi však vadilo, byly až příliš časté flashbacky, které přicházely v krajně nevhodnou dobu a nejednou tak narušily slibně se vyvíjející scénu (viz. závěrečné vypořádání mezi Rodenem a Jiráčkem)... Kdyby se film odehrával alespoň v polovičním tempu jako závěrečná půlhodina, tetelila bych se blahem. On však jede sotva v pětinovém, takže v tuto chvíli váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Na druhou stranu je to pořád X-krát lepší než (mega)nepovedené (přesto vizuálně dobré) "Na vlastní nebezpečí".:-( (12.09.2010)

Filmová adaptace psychologického románu Josefa Kopty, autora legionářských textů, jejímiž názvy nas trápili u maturity a zbytečně nás od nich tou školskou drezurou odrazovali, se Filipu Renčovi celkem vydařila. Určitě je to jeden z jeho nejlepších filmů i když v kontextu celé české kinematografie asi nezanechá nějakou výraznější stopu... Vlastní námět je velmi silný, ale vytahat za uši by zasloužil scénárista, který vymýšlel dialogy.. Hlavně v první polovině filmu většina dialogů vyloženě šustí papírem a působí nepřirozeně, čemuž korunu nasazuje představitel hrobníka Ferdy, který se mi jevil jako naprosté herecké dřevo... (Trošku si vylepšil reputaci v závěru filmu, když dokázal, že umí hrát aspoň zadkem, když pusa a obličej mnoho nesvedou... ). Renčovi se podařilo vytvořit slušnou atmosféru poválečné horské vesnice, dobře příběh doplňoval Doušovými vzpomínkami na frontu, i když si možná mohl odpustit kapku kýčovité záběry na smrt své někdejší lásky. Lepší průměr... (11.12.2008)